1.5.2007 12:25:47 Ráchel, 3 děti
Re: Nešťastná móda pohřbů - nepohřbů
Pro mne není věčný život po smrti nějakou "kompenzací" za životní utrpení. J8 žiji věčný život už teď a z hlediska věčnosti se na věci ve svém životě dívám. Občas, když mě něco trápí (ať už bordel v bytě nebo něco mnohem podstatnějšího), mi manžel říkává: "Co je to proti věčnosti?" Vidím pak věci z úplně jiné perspektivy... a to i omezenost svého pozemského života. Bůh nás vede k tomu, abychom čas, který jsme zde dostali, využívali moudře. A jelikož nikdo z nás neví, zda tu zítra bude, záleží na tom, jak strávíme právě dnešek...
Netvrdím, že jako křesťan se nemusím se smrtí vyrovnávat, jen prostě vím, že je Někdo, kdo má nad vším kontrolu, komu se nic nevymklo z rukou... a to i tehdy, kdy se děje nepochopitelné.
Myslím si také, že bez pokory před Stvořitelem, tím, kdo určuje, co je vlastně dobré a co ne, jen těžko uděláme "svět lepším", protože... jak vlastně určíme, co je to "lepší", nejsou-li žádná aboslutní měřítka?
Přišla jsem na to, že sama za sebe se nemůžu snažit o nic, že sama nedokážu bezpodmínečně milovat lidi kolem sebe - potřebuju, aby skrze mě "proudila" Boží láska. Jestli si na mě po mé smrti ještě nějkou dobu občas někdo vzpomene (jako že mi na tom upřímně řečeno až tak moc nezáleži), pak doufám, že bude vzpomínat na to, jak skrze mne, normální, obyčejnou a nedokonalou ženskou, jednal Bůh, a na to, jak moc jsem ho ve svém životě potřebovala.
Odpovědět