Re: Pochopit realitu

Lio – to je hrůza co píšeš! Přišla jsi vlastně o tátu i o mámu! Ale o takovou mámu asi není co stát! Proč jel na identifikaci bratr? Proč se zbavila oblečení po tátovi tak rychle? Nemohla ho třeba jen dát tomu bratrovi, když vyklízela pokoj? Vždycky se to dá nějak zařídit! A že neměla peníze, dospělá ženská, to se mi taky nechce moc věřit, asi špatně hospodaří! Nevěř jí, že byla zhroucená, když ulovila v seznamce chlapa za 2 měsíce a ještě si ho nastěhovala domů! Co je to za ženskou?! Asi jsi to s ní neměla nikdy lehký. Určitě ti byl víc v dětství oporou táta.

Mně je zhruba jako tobě. Žiju s mámou, ale chystám se odstěhovat k příteli. Jenže nevím, jestli to máma beze mě zvládne. Naši se sice rozvedli, když mně bylo asi 12. Máma o tom tenkrát moc nemluvila, ale celý dětství se starala o mně a sestru spíš ona. Táta podnikal a pak měl nějaký finanční machinace, vím jen, že kdyby se naši nerozvedli, tak by máma přišla o všechno. Táta dělal dluhy a po rozvodu jsem se s ním neviděla hodně let. Odcizili jsme se. Máma hodně pracovala. Na lovení chlapů po seznamkách nikdy nebyla.
Nedávno jsme se ale dozvěděly, že táta umřel. Na pohřbu jsme nebyly, to jsme to nevěděly. Máma to nese hrozně těžce, je prostě jiná. Pořád brečí, pouští si hudbu, při který brečí ještě víc, lituje, že se s tátou nemohla ještě setkat, lituje, že mohlo být všechno jinak. Čte knížky o smrti. Nevěřila bych, kolik těch nesmyslů v knihovně mají. Blbne s reinkarnací a minulými životy. Píše nějaký sentimentální nesmysly. Asi si myslela, že se dají ještě dohromady. Jsem radši s kamarádama, doma se v tom máma utápí a já mám pak pocit, že bych měla taky cítit takový smutek, ale necítím. Jsem špatná? Těším se, až odsud vypadnu, ale bojím se, jí tu nechám samotnou.Tvoje matka ti doporučuje, a´t se v tom neš´touráš a moje se v tom šťourá stále. Dokonce byla i na rodinných konstalacích a tahala mně tam. Jeli jsme s mámou na dovolenou, kam jsme jezdili s tátou a ona byla jak vyměněná, chovala se prostě jinak. Vzpomínala na tátu, jen do toho furt trapně kafral kamarád táty, kterej tam taky byl, no, on se asi nechtěl tolik nořit do vzpomínek.
Chci už bydlet s přítelem, máma má ale o mně strach. Mám jí nechat samotnou?