1.5.2007 12:33:13 Ráchel, 3 děti
Re: Nešťastná móda pohřbů - nepohřbů
něco jsem odpověděla Vandě1, tak se tam mrkni...
Jinak tak usuzuji i právě z reakcí na to, zda děti mají či nemají chodit na pohřeb. Z různých psychologických studií vyplývá, že to pro děti dobré je(zdůrazňuji, že je potřeba s dětmi o pohřbu mluvit, dovolit jim vyjádřit své emoce atd., ne je jen vystavit těžké situaci - pak skutečně může jít o trauma).
Jako pro věřící je to pro mne mnohem jednodušší děti vzít na pohřeb - o smrti mluvíme i jindy v jiných souvislostech, mluvíme o věčném životě, je pro ně normální jít do kostela, takže pak na pohřbu to pro ně není neznámé prostředí.
Když je pro někoho tak nepředstavitelné vzít děti na pohřeb, je to podle mne často známkou toho, že se se smrtí jako takovou neumí vyrovnat. Nevím, jestli sjem dost srozumitelná, těžko se to vysvětluje v pár větách... Také atmosféra na "křesťanských" a "nekřesťanských" pohřbech je něco docela jiného. Na křesťanských zažívám tu zmíněnou naději, a to přes věšechen smutek, který v nás samozřejmě je. Také je pro mě důležité, že vím, že Bůh rozumí mému smutku a bolesti, protože ji sám zažil. Prostě i tam, kde mi nikdo z lidí nemůže pomoci (jakkoliv je lidská účast důležitá), je Bůh se mnou. A není to pro mne jen vznešená fráze, ale něco reálného, "hmatatelného"...
Odpovědět