jedna vzpomínka

Četla jsem si tento příspěvek několikrát. Připomnělo mi to událost před 10 roky kdy mi zemřela moje milovaná maminka. V té době jsem měla 18 měsíčního synka a druhého jsem čekala. Byla jsem ve 32 tt,když mi bratr přijel říct, že už nežije. Bylo to rychlé, maminka dostal masivní infarkt. Nikdo si nedovede představit jaké to bylo, v té chvíli si mi zhroutil svět. Nevěděla jsem co bude. Dobu před pohřbem si moc nepamatuji,nebyla jsem schopna jíst a nic jen bych plakala, ale věděla jsem, že mamince už nepomůže a pod srdcem nosím nový život, na který se maminka moc těšila. S maminkou jsem se byla u rakve rozloučit a pořád jsem nevěřila, že tam leží moje milovaná maminka, až při pohledu na ní jsem uvěřila. Nejhorší pro mě bylo když zaklepávali ty hrozné hřebíky do rakve. Ty hrozné rány slyším v uších do dneška. Cestu do kostela jsi také nepamatuji, ale vím, že tam byla spousta lidí, známých i mě neznámých. Synek šel s mojí tchýni, protože já nebyla schopna ničeho, jen jít za vozem s rakví.
V kostele, když začali hrát píseň moje milá maminko tak jsem myslela, že mi to utrhne srdce.
Synka jsem měla vedle sebe a nejradši bych ho rozmačkala láskou, kterou mi dala moje maminka a já jí chtěla v té chvíli předat dál.
Cesta hřbitov byla hrozná ,protože mi bylo jasné, že to je poslední cesta s maminkou. Doufala jsi, že najednou se zvedne víko od rakve a maminka vstane a řekne „to byl dobrý for co“, ale nestalo se mi pochovali maminku. Pamatuji , že jsem říkala“ taková díra vždyť maminka se tam bude bát“. Postupně mám přišlo kondolovat mnoho známých i neznámých a spousta mi nabízela pomoc. Jenže nikdo nepochopí, že stým to mi nikdo nepomůže. Už nikdy nemůže přijít k mamince a říct jak ji mám moc ráda a co všechno pro nás udělal.

Proto všem říkám „ říkejte svým nejbližším jak je máte rádi pořád a co pro Vás znamenají“

Letos si mi narodil 3 syn a ti moji starší šly po to co se vrátili z porodnice na hřbitov a tam si sedli a jejich babičce říkali jak mají krásného bratříčka a plakali nad hrobem, že by chtěli aby babička mohla vidět jak je krásný.

Jsem proto ráda, že s každým zesnulém se můžeme rozloučit a pohřby bez obřadu neuznávám.