Od 1. narozenin do konce roku 2001...
(Maminka Magdalenky a maminka Terezky)
Léčba ekzému = házení hrachu na zeď ?
(maminka Terezky a maminka Magdalenky)
Něco je jinak…Prvních 6 měsíců s ekzémem.
(Maminka Terezky a maminka Magdalenky)
Dnes Vám přinášíme první část našich zkušeností a praktických rad, které jsme zatím v "boji" s touto nemocí získaly.
(Maminka Terezky a maminka Magdalenky)
Nechte na chalupě mamku, 3 psy a hejno myší a máte o zábavu postaráno.
(Klára Rožková)
Snad každý budoucí majitel psa sní o tom, jak bude mít poslušného, učenlivého a milého pejska, kterému všechno půjde jaksi „samo“. Teprve s postupem času člověk taky vidí, co pro to musí udělat hlavně on sám.
(Klára Rožková)
Konečně jsem se dočkala oné tolik očekávané várky sněhu a s nedočkavostí jsem letos v Praze poprvé vytáhla ze sklepa sáňky. Teď si tu tak sedím, bolí mě záda, ale jsem vážně šťastná.
(Klára)
Tak zhruba tak nějak by se dala popsat nálada, která mě chytá zcela pravidelně hned s prvním prosincovým dnem. A nejsem zdaleka sama.
(Klára)
Ráda bych vám předložila trošku vyjímečný díl našeho seriálu, který sice není klasickým vyprávěním o životě s našimi hafany, ale je ještě důležitější. Je o té smutné části psího života, kdy se věrný pejsek ocitne bez pána.
(Klára)
Když v rodině chybí chlap, do čela rodiny se většinou postaví nejstarší žena v rodině. V naší rodině však zvládl celou rodinu sekýrovat Art.
(Klára)
Jestli někdy na horách potkáte psí spřežení a pomyslíte si, jak to má musher lehké, když se "jen" veze, věřte mi, že je za tím spousta práce, modřin, ale hlavně legrace.
(Klára)
Stejně jako rodiče vymýšlejí zájmové kroužky pro své děti, stejně takhle jsem i já loňskou zimu dospěla k názoru, že bychom se s „klukama“ (rozumnějte s hafanama) mohli vrhnout na nějaký opravdu zajímavý sport.
(Klára)
"Nudíte se? Kupte si medvídka mývala!" Tak přesně tuhle slavnou repliku bych si ráda vypůjčila na úvod svého vyprávění a pozměnila bych ji trošku k obrazu svému: "Nudíte se? Pořiďte si psa! A nejlépe rovnou dva!"
(Klára)
Aneb Jak to teda vlastně je?
Předem se omlouvám se za tento trochu morbidní a pesimistický článek, po pravdě řečeno – už měsíc zpracovávám naší veselou dovolenou z konce června a snad to bude i brzy hotovo, ale okolnosti potlačily do popředí jiný námět…
(Terreza, 3 děti a bříško)
... říkala mi švagrová, když jsem čekala svoji prvorozenou a měla jsem z toho vítr v hlavě.
Do porodu zbývá přibližně ještě deset týdnů, ale paní doktorka mě trochu postrašila, že hrozí i méně a doporučila šetřit se.
Co obyčejného stihne prožít během 14 obyčejných dnů jedna obyčejná větší rodina...
(Terreza)
Táta nám odjel na prodloužený víkend pryč, a tak máme dámskou jízdu. Pár dní od sebe především snad prospěje nám dvěma. Poslední dobou je toho na naše hlavy trochu moc.
Je až neuvěřitelné, jak ten čas letí - mám za sebou devět měsíců těhotenství, porod a teď už i šestinedělí, takže nadešel čas na poslední díl deníčku.
(Sylvie)
Můj dotaz se netýká způsobu porodu, péči o dítě nebo volnějšího přístupu k výchově obecně. Někdy se ptám, jestli jsem zodpovědná, když vůbec matka jsem.
(Henri)
Už několikrát jsem se setkala s názorem, že ve Vrchlabí není o nic lepší porodnice než kdekoli jinde, že má jenom větší reklamu. No, možné to je - jenom by se nemělo zapomínat, že tu "svatozář" jí nenasazují zaplacení novináři, ale spokojené maminky (a zejména ty, které už předchozí porodní zkušenost mají).
(Sylvie)
No sláva, ona ta lékařská věda přeci jenom k něčemu bude - nedávno jsem se v poradně dozvěděla, že moje věčné vylehávání v posteli není způsobené mou neskutečnou leností a nechutí k domácím pracím, ale óóóhromnou chudokrevností, tudíž za binec v bytě vlastně nenesu žádnou odpovědnost :o)
(Sylvie)
Je to ještě relativně daleko, ale protože jsem se po dlouhém zvažování, v případě příznivých okolností, rozhodla pro ambulantní porod, zkusila jsem se informovat už takto dlouho předem. A možná toho času zas tak moc není.
Opravdu jsem nečekala, že až dvanácté pokračování našeho „Snažení se“ budu psát jako šťastná čekatelka, od teď pro vás už „V naději“ :-).
Je až neskutečné, jak ten čas letí. Nedávno jsem zaměstnavateli nahlašovala nástup na mateřskou dovolenou - takže teď už mi zbývá ani ne šest týdnů do porodu...
(Sylvie)
Nevím, jestli to máme za potřebí (co člověka nezabije, prý ho posílí), ale faktem zůstane, že když jsme přežili loňský rok, přežijeme už asi všechno a to se vůbec nechci chlubit.
Skutečnost, že druhé těhotenství se mi poštěstilo během rodičovské dovolené, jsem přivítala s nadšením - třikrát sláva, když nemusím do práce, tak si přeci můžu užít všechny těhotenské radosti v klídku a beze spěchu…
(Sylvie)
Nikdy jsem se nechtěla vdávat. Nepotřebovala jsem mít někoho na papír. Člověk míní osud však mění. Už jsem vdaná dva roky.
(Henri)
Když se rozpadala republika Československá, byl to pro nás, slavící studenty na koleji, smutný Silvestr. Pozdější vývoj událostí nám logicky poroučel - po promoci rychle pryč.