aneb Každý týden e-mail pro vaše miminko nebo bříško! Zaregistrujte se tady. Rodiče starších dětí, přihlašte se také!!!
Poradny : Psychologie těhotenství a ranného vývoje dětí (do 3. let věku)
Upozornění:
v této poradně nejsme schopni odpovědět na všechny otázky. Vybíráme proto pouze ty nejzajímavější a ty, na které jsme dosud neodpověděli. (Viz archív). Dotazy, které nebudou do 14 dnů zodpovězeny, budou vymazány. Děkujeme za pochopení.
Na vaše otázky týkající se psychologie těhotenství a ranného vývoje dětí (do 3. let věku) odpovídá Ilona Špaňhelová, soukromá psycholožka. Nejvíc se zabývá maminkami, které čekají miminko a raným vývojem dětí. Maminka tří dětí.Poznámka: chcete-li poradit se staršími dětmi, použijte poradnu Mgr. Jitky Jeklové Předškolní, školní a adolescentní psychologie!
Dobrý den, mám dva syny, 3 a 5 let. Starší navštěvuje školku s mladším jsem ještě na mateřské (3 mu budou v březnu). Je spíše introvert, dokáže se na svůj věk dobře soustředit při hraní, ale v mluvě je spíše pozadu – spojí 2,3 slova, při odpoledním i nočním spaní se občas počůrá, je to milý klučina i když velmi svéhlavý, tvrdohlavý. Přečetla jsem rady ohledně vzdoru a dá se říci, že fungují, jak domluva či jasné NE, vždy zabere něco. Bezradná jsem však venku. Syn nechce chodit. Vyjdeme-li ven z domu, postaví se a odmítá „se hnout“. Občas zabere domluva, či pozitivní motivace „co uvidí, tam a tam“, ale jen velmi zřídka. V případě, že ho vezmu za ruku, lehá si na zem a hlasitě se vzteká, chce nést. Nemá žádný důvod, čeho by se venku bál! Nic ho nebolí, na zahradě běhá bez problémů. Dokáže takto trucovat i dlouhé min. bohužel jsem nikdy nevydržela „kdo z koho“, dokáže vydržet takto stát i půl hodiny. Nevadí mu ani fakt, že se schovám a nevidí, kde jsem. Někdy vyrazíme ven a vše se stane v průběhu procházky, jelikož není v něčem po jeho. Snažím se ho nebrat na ruku a klidně trvat na svém (i plácnutí na zadek jsem zkoušela, účinek spíše opačný), ale většinou někam jdeme a jsme závislí na čase a pak je bohužel po jeho a odnést ho musím. Toto se v různé intenzitě děje už od cca října a nejvíce tak „zlobí“ mě. Pokud někam pospíchám, řeším situaci kočárkem. Chtěla bych se zeptat na nějakou zkušenosti či radu, která by třeba mohla zabrat. Děkuji za odpověď
Dobrý den, chtěla bych se zeptat. Je to tak měsíc zpátky, co se náš chlapeček začal měnit. Je zlatíčko, jí pěkně, spí celou noc, usíná i někdy sám, při oblékání nepláče, nepláče ani když upadne, jenom zakňourá.. Ale začal být hodně divoký. Jakmile se ráno vzbudí hned vyskočí v postýlce - žádné převalování a chce ven, začne hned vylézat z postele nahoru dolů, skákat po nás a prostě samé stejné. To je celý den. Neutále něco dělá - otvírá zavírá skříň hned někde běží, sem tam a můžu říct, že se ani nehraje, že by si sedl a s něčím si hrál.Začal nám vylézat na stůl na pohovku, opěradlo stoupne si a tluče obrazem atd.. Když si ho někde vezme pochovat na klíně, tak nevydrží ani chvilku posedět - někdy se teda poštěstí.Myslela jsem si, že to má každá maminka, ale zatím, opravdu když k nám přijdou maminky s dětmi, tak mi každá řekne, že toto doma opravdu nemají, že mi dá hodně zabrat. Jinak ale dokáže podle velikosti poskládat kroužky na stojánek - 6 ks, když se mu ukáže že má dát kostečku na kostečku, hned to udělá, když jsme zavírali láhev uzávěrem, hned to zopakoval sám, i když to dělal poprvé...mám mu dávat po ručičče , opravdu toho je někdy hodně, naučil se sám otvírat pračku, kde vleze, sám si pustí plyn, i když je tam pojistka ví, že má zatlačit a otočit, pořád mi vyléza a skáče na křesle, pohovce..telesné tresty, ano, ne je malý???
Dobrý den, mám dceru Klárku, v květnu ji budou 3 roky. Má velmi ráda společnost, je velmi upovídaná, nebojí se a nestydí. Každého hned osloví, s ničím si moc neláme hlavu. Jako menší byla takové pozorovací klidné dítě-avšak ne spavé. Co mi dělá starosti je to, že hned od rána se chce dívat na TV na pohádky. Nehce si za žádnou cenu hrát a když už tak u toho musím být já nebo manžel. Velice zřídka spíš vůbec, si hraje sama. Je pořád se mnou v kuchyni a ikdyž ji dám nějakou hračku do kuchyně, stejně si s ní nehraje. Raději skáče z gauče, dělé psí kusy anebo se dívá na pohádku. U toho jediného je hodná a já si můžu podělat co potřebuji. Takže se dívá podle mě víc (cca dopoledne 1,5h -pokud jsme doma a já mám práci, jinak s ní chodím hodně ven a odpoledne to samé)
Navíc je teď v období vzdor a to si taky náramě užíváme. Má moc ráda kokinka a to teda velice špatně skousává, když nemůže dostat (třeba je těsně před obědem atd.) nebo ji dokáže rozhodit úplná maličkost a je z toho šílená řvoucí scéna, zaliká se atd. Když jsme doma, je to lepší, dáme ji do pokojíčku a klidným hlasem ji řekneme, až se uklidní,ať přijde...teď mi jednou ujely nervy a dostala, ale nikam to nevedlo. děkuji za odpověď.
Dobrý den,
mám 2.měsíčního chlapečka a chtěla bych se zeptat, kdy je vhodné začít s režimem, s výchovou, apod. Nechci ho rozmazlit, ale ani nebýt přísná.
Předem děkuji za odpověd.
Mária
Manzel pojede za praci na dva az tri roky do Svycarska a ja s dcerami mame jet s nim. MAm strach z adaptace starsi dcery. Je na svuj vek sikovna, prozatim navstevuje nekolik krouzku, kde je moc spokojena. S adaptaci v kolektivu nemela prozatim zadny problem a moc se tesila, ze pujde v zari do skolky. Vaham, jestli ji dat do skolky ve Svycarsku a doufat, ze si zvykne nebo ji mit nadale doma a do skolky ji dat az po navratu tady v Cechach? Nechci ji zpusobit nejaky psychicky blok, uz jen to, ze ji vytrhnem z domova mi dela starost. Take by byla moznost, ze ja tu s dcerami zustanu a manzel prijede jednou za ctrnact dnu na vikend. To se ale manzelovi moc nezamlouva, rad by videl dcery denne a navic ma zase on strach,ze to narusi jejich vztah. Vetsina lidi rika, ze to moc resim a ze deti si zvykaji dobre, ze ja jsem ten kdo ma problem, ale nikdo z nich si touto zkusenosti s detmi neprosel. Co je pro deti lepsi, opustit domov, ale zustat vsichni pohromade v cizine nebo byt doma,ale bez pravidelneho kontaktu s tatou? Pripadne co muzu udelat pro to, aby tato zmena byla pro dceru co nejprijatelnejsi? Prozatim si s ni o stehovani povidam, posloucham s ni pisnicky v novem jazyce (to se ji libi),ale nevim co dal. Mladsi dcerku v tomto ohledu neresim, skolka se ji netyka, bude se mnou doma, tak doufam, ze tam by nemusel byt problem. Moc dekuju za odpovedi.
Dobrý den, paní doktorko, mám téměř čtyřletou dceru, která špatně drží tužku v ruce, je pravačka. Místo dvěmi prsty proti sobě ji drží třemi prsty o čtvrtý ho opírá. Pokouším se dceři vysvětlit správnou techniku, ale nechce si dát říct a dál si drží tužku po svém. Zkoušeli jsme i trojhranné pastelky, bez úspěchu. Přitom ruka v této pozici je opravdu méně šikovná a pružná. Dcerka ráda maluje (přetahuje a není přesná, ale na to má myslím ještě nárok), ale mám strach, aby jí do budoucna třeba ve škole při psaní toto držení tužky nepřekáželo. A zároveň ji nucením do správného držení nechci zprotivit malování. Co s tím? Myslíte nechat ji tak, anebo na ni víc tlačit ať tužku chytne správně?
Děkuji za odpověď.
Dobrý den, moje 4 letá dcera je velmi uplakaná a vzteklá. Brečí kvůli každé maličkosti(neobuta bota, upadnuty rampouch)takže brečí či spíše fňuká skoro celý den. Je to pro mě i manžela velmi náročné protože je to prakticky na zbláznění. Manžel to snáší mnohem hůře. Dříve byla veselejší, ve školce se jí líbilo, nyní pani učitelka říká, že nechce spoustu věcí dělat. Má dvouletou sestřičku s kterou se většinu času hádá o věci. Nevím jestli to nemůže být sourozenecký boj o pozornost, nebo její lítost, že se věnuji více (i když se snažím spravedlivě) menší sestře. Snažím se být pozitivní, odměnit momenty, kdy se nerozbrečí, ale občas když už nemůžu na ní zakřičím ať nebrečí. Nejčastěji ji posílám do vedlejšího pokoje, aby se tam uklidnila a přišla až nebude brečet. Ještě se velmi vzteká a hází hračkami. Prosím poradte mi co s tím pláčem dělat. Děkuji
Dobry den, manzel ma dve dcery z 1.manzelstvi /24 a 14 let/, spolu mame dva syny /3.5 a 1.5 rok/. Dcery pod vlivem matky od rozvodu odmitaji s otcem jakykoliv kontakt, coz manzela nesmirne trapi a neustale zkousi dal, bohuzel neuspesne. Zijeme v zahranici. Doporucila byste nam informovat starsiho syna o teto situaci a jakou formou? Je velice vnimavy, citlivy, spise introvert. Dekuji za radu a preji Vam pekny den.
Dobrý den,obracím se na Vás ještě s jedním dotazem.Jak se zachovat, když je u nás na návštěvě kamarádka s miminkem (4měsíce) a náš syn (2 a čtvrt roku) stále zkouší "co miminko vydrží".Skáče okolo něj na zemi nebo na pohovce co nejblíže,začne u něho hlasitě řvát(jindy to ani nedělá),chytá miminko za ručičku a hodně tiskne,dloube do očiček,lehne si vedle a silně se tulí atd atd. samozřejmě ho nenecháváme a vysvětlujeme,že je miminko zatím malé, co ho může bolet atd atd, ale nezabírá to.Taky syna moc chválíme,když miminko hezky pohladí nebo mu něco donese a především se snažíme i v rámci návštevy se věnovat jemu a zaměřovat pozornost návštěvy na něj(podívejte co už umí,jak je šikovný,jaké má hračky atd).Ale návštěva většinou nedopadá nejlépe,syn dělá scény a je všeobec.napětí.Zajímá mě to i proto,že sami čekáme za půl roku druhé dítě.Moc Vám děkuji a omlouvám se za dva dotazy.Děkuji,Katka.
Dobrý den,chtěla bych se poradit ohledně svého 18 měs.syna.Syn je velmi živé dítě a o vše se zajímá.Jenom mě trápí,že u všeho vyžaduje mou asistenci.Třeba u hraní doma mě neustále tahá sebou,pro nic si nechce jít sám.To stejné je i když jdeme do cvičení,tam se mě neustále drží jako klíště,nejlépe v náručí a nechce se zapojovat do žádných aktivit ani děti svého věku nevyhledává.Je spíše pozorovací typ,ale doma všechno předvede co umí.Má sestřenice 8 a 11 let a ty zbožnuje.Nevím jak ho trošku přinutit být malinko samostatnější.Přitom když je z tatínkem přes noc u babičky beze mě, tak na mě ani nevzpomene.Děkuji za odpověd.
Svoje náměty či problémy zasílejte na naši adresu. (C) 1999-2007 Rodina Online, uvedení autoři článků a dodavatelé obsahu, všechna práva vyhrazena.
Veškeré informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti. Jakékoliv otázky vašeho zdraví nebo zdraví vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.
