|
?
87709
|
Nepřiměřené tresty v mateřské školce
Dobrý den, mám veliký problém a jsme bezradná. Mám 6 letou dceru, která má zdravotní problémy již od roka. Má epilepsii, alergii na lepek,hyperaktivita. metabolické vady, celkové neprospívání. Se vším se pere a i přes toto zlo, je k okolí přátelská. V poslední době,ale navštěvujeme psychologa z doporučení z mateřské školky, že nepřiměřeně zlobí atd.Upozorňuji, že je ve pecielní školce pro problematické děti, ve třídě je 10 dětí a jsou tam 2 učitelky a 1 asistentka. Předpokládala jsem, že když chodí do této specielní třídy, jsou k těmto dětem patřičně školeni, ale bohužel reál je katastrofální. Dětem nepomáhají v oblékání, takže když si dítě nestihne obléci pláštěnku má smůlu a prostě zmokne atd. Další vrchol je u mě to, že místo aby s dětem věnovali a patřičně s nimi pracovali, dají dětem tablety s hrama, nebo sedí u pohádky a čučí! I když je venku nádherně děti sedí spařené ve třídě a hrají hry :-( a co mě dožralo úplně nejvíc je to že jsem jednou přišla do školky a dcera měla všechno oblečení totálně mokré při dotazu co dělala mi bylo odpovězeno, že zlobila atak jí učitelka dala pod studenou sprchu. Ten večer měla dcera 2 epi záchvaty a skončila v nemocnici, neuroložka potvrdila že stresového původu. Když jsem šla za ředitelkou s kterou není řeč od samého začátku, řekla mi že když si jí neumím vychovat tak to musí dělat někdo jiný. Nenechala si ani vymluvit, že má prostě takovou diagnózu a ona zlobí když se nudí, což i potvrdila psycholožka. Jinak s paní ředitelkou jsem mluvila cca 5x a pokaždé smrděla cigaretama a alkoholem, takže si dovedete představit jaké jsou rozhovory s podnapilým člověkem :-( Jsem nekonfliktní člověk, vždy se snažím vyjít v dobrém a vžít se i do druhé strany, ale podle mého studená sprcha nepřiměřený trest. Můžu se nějak jako matka bránit? Upozorňuji, že to byla jediná školka kde mi dceru kvůli jejím zdravotním problémům vzali do školky.
Předem děkuji za odpověď.
S pozdravem
Simona
|
|
?
87706
|
Dědičnost dyslexie a dysgrafie
Dobry den,
chci se zeptat nakolik je dedicna dyslexie a dysgrafie. Manzel ma diagnostikovane obe poruchy uceni. Mam peti leteho syna, ktery velmi nerad maluje. Je mozne mu nejak pomoct preventivne v predskolni pripade. Pripadne jsem chtela poprosit na kontakt nekoho kdo se podobnou tematikou zabyva. Jsme z Brna. dekuji Olinina
|
|
?
87703
|
Syn se straní dětí
MÁM PROBLÉM ,SYN U ZÁPISU VŠE ZVLÁDNUL ,UKOLY KTERÉ MU DALI SPLNIL A I JMÉNO A PŘÍJMENI ŘEKL,ADRESU TAKTÉŽ .jEN UŽ DÁL NEMLUVIL A PO CHVILI ZAČAL BÝT NERVOZNI A UŽ DÁL NEMLUVIL.DOSTAL ODKLAD ALE JINAK SYN UMI A ZVLÁDÁ VĚCI KTERÉ NEUMI A NEVI ANI ŽÁK 2 TŘÍDY .PŘES PSYCHOLOGA JSME STEJNĚ PODALI NÁVRH NA TO ABY SYN ŠEL DO PRVNI TŘÍDY.PROBLÉM CO TED DĚLAT ABY SE ZAČAL BAVIT S DĚTMI A LIDMI A BYL NORMÁLNI ROŠTÁK.DOMA TOTIŽ ANI MOC NEZLOBÍ JE POHODÁŘ JEN JE JINÝ NEŽ JEHO DALŠÍ SOUROZENCI .
|
|
?
87693
|
Střídavá péče
Dobrý den, mám otázku, ale napřed bych vysvětlila situaci. Jsem rozvedená, dceři bude v srpnu 7 let a je v mé péči, na tom jsme se s exmanželem dohodli. Rozvedená jsem rok a půl a bydlím s novým přítelem, který zastává důslednost ve výchově a já s tím souhlasím i když jsem asi dříve tak důsledná nebyla. Dcera jezdí za exmanželem každý druhý víkend plus každý týden má dceru ještě jeden den přes noc, dcera je poslední rok ve školce, v září půjde do školy. Dcera nás má oba ráda. Ale pořád o tatínkovi mluví, nevím, co se děje, když je dcera u něj, zda u něj také o mě mluví. Exmažel má asi rok již přítelkyni co s ním bydlí.
Vím, že je sobecká má otázka, ale hrozně mě bolí, že při jejích otázkách se cítím tak, že mě vlastně nemusí, protože jsem nějaká "jistota". Jako mámu, která se stará o úplně všechno, nestrká dítě po prarodičích jako exmanžel, ale věnuji se jí, od hraček, času i aktivit až po starosti spojené s kroužky a to nejen dojížděním ale i platbami se starám kdežto ex neřeší každodenní hygienu dítěte, do školky jde s "nevyčištěnými" zuby, neučasaná apod.
Proč se tohle děje, že dítě tíhne k tátovi, např. tento víkend má strávit se mnou a včera večer mi říkala, jak se musí sbalit k tátovi,a když jsme ji upozornila, že je "náš" víkend, tak mi s úsměvem řekla, že na to zapomněla a dnes ráno také, že až ji vyzvednu ze školky, že si sbalí věci k tátovi, už jsme neměla sílu jí k tomu něco říci. Je pravda, že takové věci jako "zapomínání" na nějké věci je u ní "normální".
Dělám něco špatně? Co s tímto mohu udělat?
Ještě jedna poznámka, před rokem chtěla být u tatínka více, takže jsem ji dala na týden k němu, polovinu času strávila u prarodičů a po týdnu mi volala, že se jí stýská. Můžete mi prosím poradit co s touto situací? V archivu jsem nic podobného nenašla. Spíš jde o pocit, že když má jít k tátovi tak se nemůže dočkat, kdežeto když má jít od něj ke mě tak žádné "nadšení" nevidím. Ještě bych chtěla sdělit, že si ji manžel nijak nekupuje, spíše mám pocit, že nemá na ni moc času, ze svého času bych to viděla tak na 75% vyžití s ní, zbytek je u prarodičů. Moc Vám děkuji za odpověď.
Petra
|
|
?
87687
|
Podivná reakce syna na slunce
Dobry den.
Nas desetilety syn má podivne reakce, ktere si nedovedeme vysvetlit.
Z niceho nic otoci hlavicku ke slunci (venku) nebo k oknu (doma), prihmouri a prevrati ocicka nahoru tak, ze je videt belmo, ruce si pritahne k ocim. Otoci se, i kdyz je ke slunci otoceny zady. Tato reakce trva jen par vterin a zacina se casto opakovat. Vubec netusime, proc to dela. Hlavicka ani ocicka ho neboli, na nic si nestezuje a neuvedomuje si, co dela. Ma prosim nekdo zkusenosti s podobnou reakci?!?
|
|
?
87664
|
Plácnutí na zadek
Mám 2 letou dceru, má tendence v kousání.Sedí mi na klíně a najednou mě kousne, např. na krku, do ruky apod. Tak ji s citem plácnu na zadek a řeknu ji,, Leontýnko to se nesmí dělat, to bolí.Samozřejmě žena namítá, že to je agresivita ikdyž neví co to je pod tím pojmem a začne mi to vyčítat.
Já jen nechci aby zní vyrostl bezcitný floutek apod.Protože žena má 2 kluky-10 a 7 let,kteří si ke svoji matce dovolují dost závažné věci, že ji pošlou někam a nebo si dělají co chtějí.Což žena Tito kluky má z býv. manželství, chodí snima k psycholožce ale nemá to žádný výsledek, nechává jej vše dovolit, co chtějí což se mi nelibí, že nemají základní výchovu, co smějí a co neee.Nemájí žádný mantynel, jak se říká.Tím nemají žádný respekt.
Tak se chci zeptat, vadí když sem tam dostane jemně plácnutí na zadek moje dcera???
|
|
?
87662
|
Vzdorovité dítě a cvičení Vojtovy metody
Prosím poraďte, jak na téměř čtyřletou holčičku (mladšího sourozence rozumné, klidné sestry), která se kromě vzdorovitosti vyznačuje ještě značnou porcí tvrdohlavosti.
Problém spočívá v tom, že od chvíle kdy ji fyzicky "nepřeperu" nejsme schopni pokračovat ve cvičení Vojtovy metody. Jako kojenec a batole si zažila své, ovšem jakmile zjistila, že už na ni nestačím, je konec. O nějakém dobrovolném cvičení nemůže být ani řeč. Zkoušeli jsme to po dobrém, po zlém, motivovat, vysvětlovat, dokonce i citově vydírat, všechno marné. Měla by denně cvičit, utíká nám čas a její stav se znoršuje. Na jednu stranu cítím, že totálně selhávám, děsím se okamžiku, až v pubertě přijde a začne mi vyčítat, proč jsme s ní něco neudělali, na druhou stranu nemám pocit, že je v mých silách ji přimět ke spolupráci.
Poradíte někdo?
|
|
?
87657
|
Sbírání zapalovačů a jiných drobností
Dobrý den,
můj 4 a půl letý syn s nezlomnou vášní sbírá kdekoli venku zapalovače v jakémkoli stavu. Rozbité na padrť, nefunkční, ale i funkční. Pokaždé jak jsme venku, ve městě, ale i na lesní cestě a blíž přírodě, má neustálé nutkání HLEDAT.
Nedokáži si to racionálně či logicky vysvětlit. Hraček má poměrně normálně dost. Do školky chodí od 3let a po počátečních potížích v prvním 1a půl měsíci se zcela adoptoval i jej přijalo okolí.
Už jsem mu doma pořídila plastovou krabičku, kam mu je všechny ukládám a má to jako svou cennou sbírku. Láká ho si s nimi hrát a je u vytržení, že to jiskří atd.
Jelikož jsem si velice vědoma, že toto nepatří do rukou malým dětem, osvětu o bezpečnosti jsme několikrát probrali. Párkrát se stalo, že jej tříme v ručce i na hřišti, nebo kde si hrají děti a vyděsí tím některé z ostatních děti, nebo alespoň uvede do rozpaků "proč má ten chlapeček zapalovač"?
Nevím co s tím, je to boj i vysvětlování. Kamarád mi řekl, že se mu to prostě jen líbí, jako jakákoli jiná věc se může zalíbyt, ale mě by zajímala nějaká podstata tohoto chování. Přeji mu, aby to přešlo s vývojem a začal se zajímat stějně vášnivě o cokoli "lepšího".
Může prosím někdo poradit? Máte podobnou zkušennost? Děkuji.
|
|
?
87654
|
Odklad školní docházky kvůli logopedii
Dobrý den, chtěla bych poprosit o radu. U zápisu na ZŠ synovi navrhli odklad, byli jsme v poradně - PPP, odklad zamítli s tím, že je syn šikovný. Máme ale velké problémy s výslovností, trénujeme D, L k R a Ř jsme se ještě ani nedostali. Od tří let se také vrací ve vlnách koktavost, spojená s trémou. Učitelka v MŠ říká, že syn má větší znalosti než ostatní děti, ale má problém to často ze sebe dostat, když se ho ptá, chce mluvit do toho se nadechuje, koktá, je trémista. Sám o sobě není průbojný, kdyby si nehledal kamarády "raubíře", učitelka o něm cve třídě ani neví. Když mu někdo z kluků dá ránu, málokdy se ožene, umí se prosadit jen ve vztahu se svým nejlepším kamarádem, s tím se pere, ale ostatním radši ustoupí. Budeme se v létě stěhovat, v novém místě nastoupí do školy, případně školky. Bojím se, aby se mu děti ve škole nesmály, má v křestním jménu a příjmení L a Ř, které neumí vyslovit a stydí se za to. Proto bych mu chtěla dát čas, aby se to naučil. Zároveň se ale bojím, že se bude ve školce nudit. Stále doma počítáme, syn se naučil sám malou násobilku, teď pracuje na velké, skládá slova z písmen, umí se podepsat a písmena zná. Synův otec a tchýně mne tlačí, ať ho dám hned do ZŠ, mně se ale nechce, bojím se o něj. Nevím, jak se rozhodnout, ale kloním se k odkladu. Poraďte?
|
|
?
87653
|
4letý syn nám nadává
Dobrý den, můj 4letý syn asi před měsícem začal mně i manželovi nadávat, v podstatě většinu dne, kdy není ve školce, nám nadává. Slovní zásobu, kterou používá, neslyšel doma, ostatně ani to, že bychom si nadávali my doma neslyší. Nejčastější výrazy jsou parchant, fakan, hovňous. Zkoušeli jsme vysvětlovat, nereagovat, trestat zákazem pohádek, nic nepomohlo. Nevím, zda to je "běžný" jev, který za chvíli odezní, nebo bychom toto měli řešit návštěvou psycholožky.
Předem děkuji za odpověď.
Renata
|
(C) 1999-2013 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.
V její náručí
