1.5.2007 15:10:30 Vanda1
Re: Nešťastná móda pohřbů - nepohřbů
Občas, když mě něco trápí (ať už bordel v bytě nebo něco mnohem podstatnějšího), mi manžel říkává: "Co je to proti TOMU, ŽE MŮŽU ŽÍT?" Vidím pak věci z úplně jiné perspektivy... a to i omezenost svého pozemského života.
VĚDOMÍ VLASTNÍ SMRTELNOSTI nás vede k tomu, abychom čas, který jsme zde dostali, využívali moudře. A jelikož nikdo z nás neví, zda tu zítra bude, záleží na tom, jak strávíme právě dnešek...
Myslím si také, že bez pokory před ŽIVOTEM jen těžko uděláme "svět lepším", protože... jak vlastně určíme, co je to "lepší", nejsou-li žádná aboslutní měřítka? Absolutním měřítkem je život, zdraví, láska, nechť si každý doplní dle svého cítění...
Já si právě myslím, že se právě já musím snažit sama za sebe. Já myslím, že lidi kolem sebe dokážu bezpodmínečně milovat (snažím se o to). Ale musí se smířit s tím, že skrze mne na ně neproudí dokonalá boží láska, ale "pouhá" láska mne - nedokonalého člověka.
Odpovědět