30.4.2007 14:19:30 Ladka
fisperandě
"Pro mě je důležitý, jak se člověk postaví k samotnýmu umírajícímu. Tam je potřeba ukázat charakter, tam je potřeba být a pomoct. A né až nebožtík leží v rakvi, tam už je mu vlastně fuk, jestli na ten pohřeb někdo přijde nebo ne."
Toto je velice často slyšet. Určitě na tom něco je. Ale, ruku na srdce, nejčastěji si uvědomíme lásku (nebo úctu) k druhému, až když s námi není. (nemyslím, jen po smrti, ale třeba když odjede do zahraničí).
A neodsuzovala bych proto člověka, že se deset let u zemřelého neukázal, ale na pohřbu nesmí chybět. Že nepřišel dřív, ho určitě mrzí také.
Nebo třeba chce jen vyjádřit pozůstalým, že s nimi cítí, že nechce opustit je.
Odpovědět