1.5.2007 11:33:44 Líza
Re: Smích na karu
Ivule, když mi umřela maminka, přišla na její pohřeb celá její generace ze širokého příbuzenstva. Ti lidi už se skoro nevídají - kdy taky - děti už se dávno všechny povdávaly a poženily, vnoučata ještě vlastní děti nemají, a pomalu jich ubývá. A byla jsem moc ráda za to odpoledne, které můj táta mohl strávit ve společnosti svých příbuzných, znovu si sáhnout na svoje kořeny a na pouta, která ho vážou k dalším lidem, protože už jich ubývá - tahle generace už v naší rodině pomalu ale jistě umírá.
Ono se to hezky říká, že je hrozné jít se pak nažrat, ale možná se budeš na to dívat jinak, až budou umírat lidi tvé generace a budeš mít na výběr - například po odchodu svého životního partnera - zůstat sama se svými myšlenkami, nebo ochutnat trochu to, že pořád jsou lidi, ke kterým patříš, že sice jeden člen odešel, ale rodina funguje dál.
Odpovědět