Re: Nešťastná móda pohřbů - nepohřbů
Asi něco v mé nejútlejší výchově zanedbali, ale já, byť jsem coby vesnické dítě měla pohřby z první ruky,(1x do měsíce průvod od kostela z návsi na hřbitov, smířený pláč, pečení koláčů pro sousedky, okukování nosítek připravených na rakev,..) byla jsem z toho do nějakých deseti let fakt marod. Nezřídka jsem zvracela hrůzou pod postelí, když šli a nesnášela jsem ani zvuk zvonů. Měla jsem dostupnou křesťanskou představu o trvání života, o níž jsem nepochybovala, tak nevím, co mě na tom tak bralo.
Z druhé strany, když zemřel můj táta v "novém rodinném kruhu" bez obřadu, bylo mi líto, že nemám příležitost se rozloučit.
Taky si myslím, že hodně starých lidí má představu, že jsou už na obtíž a v duchu toho si přejí "bez obřadu", aby děti "neutráceli" zbytečně. No a děti jim rády nerady vyhoví.
Odpovědět