17.2.2003 8:34:39 Jana
Re: jak to vidim...
Ahoj,
díky všem za odezvy. Snažím se z toho nějak vzpamatovat. Tuhle neděli (včera - 16.2.) jsem se stěhovala. Je to strašně smutný vybalovat a vědět, že už "tam" prostě nebudu bydlet. Nebudu se koupat "tam v tý vaně", spousta věcí mi ho připomíná - jak to všechno vyndavám a beru je do rukou a je mi z toho hrozně. Snažím se být statečná a ne moc smutná(obzvlášť, když jsem se přistěhovala k mamce, ta mě prohlíží ostřížím zrakem, jak mi je - no mamča :o))) ), ale přiznám se, že večer v posteli ty slzičky jdou nějak samy... :o((
Prvních pár dnů (nebo spíš asi týdnů) bude asi dost tvrdých, obzvlášť po loučení o víkendu s jeho rodiči. Mají mě totiž docela rádi a jejich názor je ten, že "to spolu přece máme nějak srovnat" a nebo "tak si dejte chvilku pauzu, ale na kafe přece příští týden přijedeš, viď?" ... Ach jo. Bude se mi po nich po všech strašně moc stýskat. Byli by to úžasní "tchýně s tchánem". No jo, ale to holt asi pozná jiná.
Omlouvám se, že je tenhle příspěvek tak pesimistický, ale byla jsem první noc sama a jinde a bez něj a v jiný posteli... Tak mě snad pochopíte.
Mějte se všichni krásně.
Jana
Odpovědět