Pozor - dvě Jany (Janina-25 - svobodná a Jana - vdaná)

Ahoj,

jsme tu dvě Jany a myslím, že jsme se dostaly obě do velmi podobné situace. Jen s tím "drobným" rozdílem, že já (Janina-25) jsem svobodná a už jsme se s přítelem (po 4 letech) rozešli a druhá Jana - vdaná, která je s manželem 9 let.

Takže - Jani, vím velice dobře, co teď prožíváš. Taky vím, jak mi v mé situaci tento server pomohl (a stále pomáhá) v tom "vykecání se" a v tom, že si přečteš názor někoho dalšího, který není subjektivní (na druhou stranu ale pisatel nezná všechny souvislosti). Zalistuj si diskuzí do minulosti a přečti si, jak probíhal můj příběh. Ve zkratce to bylo tak jako u tebe, s tím rozdílem, že přítel se rozhodl pro mne (po 1/2 roce nevěry, kdy já nevěděla), já odpustila, zkoušeli jsme to spolu 2 měsíce, ale nešlo to. On to chce zkusit s ní. To, co jsem tu diskutovala po rozchodu bylo, jesli se k sobě vrátíme nebo ne (řekl mi, jestli mu to s ní nevyjde, jestli se může ke mě vrátit) a diskuze jestli si to vůbec přeji nebo ne.

Jak to vidím s odstupem měsíce a půl po rozchodu? Jednou nahoře, jednou dole. Snažím se žít si svůj život, chodím cvičit, do kina. A zjišťuji, kdo je doopravdy přítel a kdo ne.

Z toho, co píšeš, že:
"Chtěl se odstěhovat na 3 měsíce a pak by se buď vrátil ke mně nebo by odešel za ní. Pro mě však tohle řešení bylo nepřijatelné. Nechci čekat, až on rozhodne jestli jim to bude klapat, jestli je ona lepší než já, abych potom posbírala zbytky, abych 3 měsíce žila v napětí jestli se můj muž vrátí zpět. Moc mi ublížil"
je jasné, že už jsi se rozhodla.

Věř mi, že i když ještě stále nejsem úplně "v pohodě" - kdo by taky mohl po tak krátké době a po tak dlouhém vztahu, když si plánuješ děti a rodinu - stejně jako ty... věř mi, že se to časem zlepší. I já si na tyhle řeči ze začátku nedívala moc dobře (stylem - vy toho tak víte) čas opravdu všechno spraví. Ta strašná bolest, kdy si myslíš, že ti pukne srdce... tak ta odezní. Nebude to hned, ale lepší se to. Pak "jen" začneš plakat no a pak už budeš "jen" smutná... a pak už to bude stále lepší a lepší. Já si řekla, že teď si dám čas srovnat si všechno v hlavě a utřídit si myšlenky, co vlastně chci. Pro tebe to bude ještě horší, rozvod a tak...

Nevím, jestli se my s bývalým přítelem k sobě vrátíme. Jak mám ale čas nad tím myslet a zvažovat pro a proti, začínají se pomyslné váhy převažovat na stranu proti. Myslím, že už bych mu nedokázala tak důvěřovat jako na začátku. Na to mě strašně zklamal a ublížil mi. Když mi dokázal půl roku (!) lhát a zamlčovat a přitom se na mě usmívat a říkat, jak mě miluje... ne, asi už bych to nezvládla. Nejtěžší je uvědomit si, co vlastně chceš, srovnat se s tím je pak jednodušší.

Teď si přeju, abych našla toho správného chlapíka, který mě bude milovat a vážit si mě, nebude mě podvádět a který bude v sedmém nebi, že s ním, zrovna s ním chci mít děti. A hrozně doufám, že se mi to podaří. Ale vím, že to bude ještě nějakou dobu trvat... a že nikdo neví, ani já sama, jestli se to podaří...

Jani, nesmutni - i když vím, že to (aspoň ze začátku) moc nejde. Vezmi nějakou kamarádku a třeba někam jeď na dovolenou. A dej vědět, jak se to vyvíjí.

Janina (ta 25) :o)

P.S. Omlouvám se, že je to tak dlouhé a takové "filozofování", ale mě pomáhalo číst si jiné názory, tak snad teď zase pomůžu já...