Věřili byste nebo jsem fakt stíhačka?

Seznámila jsem se s mužem přes online seznamku. Všichni víme, co tam je za poklady Vztah trval necelých 6 týdnů.
Viděli jsme se vždy jen na chvilku ve všední den (1x týdně) protože víkendy trávil s dítětem. Ok, vztah otec - dítě je pro mě posvátný. Nikdy bych si nedovolila si stěžovat. I když po 4 týdnech mi to začalo vadit a začaly mě napadat myšlenky jak to se mnou vlastně má, nebo jestli se to někdy změní a udělá si o víkendu čas i na mě? Třeba jeden den? Nebo aspoň pátek večer abychom spolu strávili sobotu ráno? Ráda bych se ho na to zeptala, ale nebyla příležitost.
Další týden jsme se neviděli, protože odjel na několik dní pryč s kamarádem, kterého náhodně potkal. Divné bylo, že hned na začátku vztahu mi řekl, že žádné přátele nemá a s nikým se nestýká. Ale věřila jsem, nevolala, nepátrala.
Domluvili jsme se na další týden. Ani ten nevyšel. V den naší schůzky jí na poslední chvíli zrušil, že k němu jede nemocný syn (15 let) protože nechce být sám doma. Bydlí 100Km. To už mi přišlo hodně divné, ale ok, třeba nekecá.
A pak mě napadlo si to prověřit. Ukázalo se, že to tak nebylo. Že u něj těch 5 dní nebyl. Konfrontovala jsem ho s tím, co jsem zjistila. Odpověděl že info co jsem našla je špatné, a vztah ukončil, protože jsem slídila a nevěřila mu.

Ano, neměla jsem to dělat, nejsem na sebe hrdá. Byla to hloupost. Důvěra je ve vztahu důležitá. Ale ptám se, opravdu byste slepě věřili a nezakolísali?
Zajímá mě názor zvenčí. Třeba to vnímám špatně, třeba jsem podezíravá a měla bych na sobě zapracovat