27.3.2003 9:13:11 A-momentálně na MD v očekávání
Moniko
Chápu velice dobře tvé pocity, sama jsem si něco podobného prožila. Nebylo to manželství a ani to nebyl extrémně dlouhý vztah. Trval dva roky a toho dotyčného jsem milovala, jak nejvíce jsem dokázala. Pak najednou, stejně jako u tebe, mi sdělil, že má jinou a že můžeme zůstat milenci:-( Období to pro ne bylo horší než strašné a nejhorší na tom všem je fakt, že dnes jsem vdaná, mám milujícího manžela, mám ho ráda a máme kvalitní vztah, ale ten podraz tenkrát mne stále bolí a bolet bude. je to již dosti let na to, aby jsem zapoměla, aby jsem se vzpamatovala, aby jsem se začala v jeho přítomnosti(když se potkáme) chovat normálně. Ale nejde to a já vím, že nikdy to nepůjde:-( Nejhorší jsou ty první opravdové lásky, ty, ze kterých procitnutí znamená katastrofu. Svého manžela bych neopustila, vážím si ho, je mi oporou, kamarádem a bůhvíčímvším, ale to co bylo nikdy nevymažu a nikdy se s tím nesmířím. Pro tebe to bude daleko horší, ty jsi už měla "jistotu " a ideál daleko déle. je to kruté, ale nikdy nezapomeneš a slova, že časem vše přebolí jsou planá. Bolest se snad zmírní, ale NIKDY nezapomeneš......
Odpovědět