29.3.2003 10:28:58 Šárka
Pro Janu i ostatní, které si vzpomenou...
Ahoj Jano,
pravda, na dlouho jsem se odmlčela. Ne že bych na vás všechny, které mi držíte palce, zanevřela...
zkrátka doba, kterou prožívám, je hodně složitá a tak, jak máš období, kdy se chceš ze všeho vypovídat, přijde i čas nevidět, neslyšet, nešťourat se v sobě, ...
Dnes jsem tento klub navštívila cíleně, podle názvu Rozvod. Takže je ti to jasné.
Po pěti měsících jsem v sobě našla dost síly, abych manžela požádala, aby se odstěhoval. Po celou dobu se choval "slušně", veškerý čas mimo pracovní dobu trávil se mnou a synem. Ale to už tu jednou bylo...
Jak jsem se dozvěděla od společných známých, Lenku si udržoval v naději, že se k ní někdy odstěhuje (nechápu jak). Během dne doprovody k lékaři, návštěvy ... stále stejné.
Já už se dlouho neptala a sbírala odvahu. Stejně, přes veškerou slušnost už v tom našem manželství bylo čím dál méně toho, proč to udržovat. čím dál víc témat, o kterých jsme nemluvili,...
Včera to bylo 14 dní, kdy jsem ho požádala o odchod. V klidu, vyrovnaná, smířená. On se začal bránit, tento styl života mu vyhovoval. Takže sliby, prosby, omluvy, pokusy o kompromisy. Některé, teď už nepodstatné drobnosti, to celé urychlily a v pondělí se odstěhoval. Nebylo to snadné, nakonec jsem to já, kdo rozbíjí rodinu. V očích syna rozhodně. Právě ale kvůli němu jsem to musela udělat (i kvůli sobě). Jak se po čase dívat na to,že spolu žijí jeho rodiče, kteří si sebe neváží, třeba by došlo i na hádky a ponižování, nevím. Pro mě nastal ten správný čas, dovolila jsem si ten luxus (a situace a zbabělost mého muže mi to umožnily) mít možnost vzít celou situaci do svých rukou... Do porodu mělo být asi 6 týdnů, byla šance spoustu věcí vyřešit, naplánovat...rozvod, péči o syna, peníze...
Ve středu se narodila Natálka.
Zavolala mi to jedna známá. "Otec" byl v době porodu u našeho, tou dobou nemocného, syna...?
Asi 2 hodiny po narození dcery mi volal, ne aby mi to oznámil, ale aby mě požádal o doprovod na jednu společenskou akci příští týden. Bez komentáře...
Jak teď neobjektivně hodnotím situaci: manžel bydlí v bytě své milenky, ona bydlela i snad bude bydlet u svých rodičů. Jemu se k ní opravdu nechce (kdybyste tušily, jaké "perly" jsem za poslední dny musela vyslechnout...a o čem si s ní mám večer povídat?)a přes syna se snaží udržet častý kontakt se mnou.
Je to všechno pár dní, hlavu mám z toho celou zamotanou, ale už se mi nelíbí "kupčení" se synem, rozvod ať si zařídím sama, on se vlastně rozvádět nechce (vyhovoval by mu dosavadní způsob života, takový pokus o bigamii...). Diagnóza - totální absence empatie (to nemám ze své hlavy, ale všechno to vysvětluje...).
Až se trochu vzpamatuji, požádám vás, zkušenější (bohužel), jak prokličkovat rozvodem, ...au.
Šárka
Odpovědět