Re: jak to vidim...

Ahoj ještě jednou,

díky za odezvy. Je příjemné číst další názory, člověk si alespoň utřídí ty vlastní a má o čem přemýšlet. Sally a Viky, díky moc.

Když jsem četla příspěvek Sally, vzpomněla jsem si na jednu věc. Sally totiž píše, že "On potřebuje být chvíli sám, aby dospěl a trochu si provětral mozek." A to mě přivedlo na jednu věc. Ze začátku, když se mamka vyptávala a povídaly jsme si o tom (chtěla vědět, co se vlastně stalo a já jí to nějak nechci říkat), utvořila si na ten rozchod vlastní teorii. Po mé otázce, co si vlastně myslí, proč jsme se rozešli mi řekla: "Víš, já si myslím, že se asi zalekl vážnosti vztahu a myslel si, že už honem honem chceš děti." A já na to, jak to, vždyť jsme nikdy o svatbě ani o dětech nemluvili... A mamka řekla, že holt mám kolem sebe teď spoustu dětí (což je pravda, všichni známí a kamarádi a kolegové se berou, žení, mají pomalu děti, chodili jsme i na spoustu svateb) a že já o tom často mluvím a ty svatby.... Třeba se prý lekl a řekl si, že to ještě nechce (aniž by si to třeba uvědomil). Nevím, možná. Holt se dostávám do věku (je mi 25), kdy se prostě naši kamarádi žení a vdávají. Neříkám, že si to nedovedu představit :o) , ale teď ještě ne. Ale vyvarujte se mluvení o miminkách (i když si myslím, že jsem to nepřeháněla, znám chlapy a jak je jim někdy žvatlání o "úžasném miminku v modrých dupačkách a s malou pusinkou" nepříjemné).

No, už to asi nezjistím. Ať už to bylo jakkoli, jsem ráda (a budu) za vaše názory a připomínky. Přeci jen se ještě neumím podívat na věci s nadhledem, na to je ještě brzo. Možná tak za ten rok.. Uvidíme. Řekla jsem si, že opravdu nemá cenu nad tím vším uvažovat a omílat si to dokola, co by kdyby... a proč asi... Prostě nechávám věcem volný průběh. Kdo ví, co bude za rok? I když by to někdy bylo lákavé to vědět... :o)

Mějte se zatím všichni krásně a díky za podporu!

Jana

P.S. Začínám nějak přispívat do diskuzí, asi se budu muset zaregistrovat.. :o)