Monice

Moni,

dik za slova uznani, neni to vsak jen ma zasluha, sama jsi hodne za me napsala. A je mi jasne a mnoha dalsim zrovna tak, ze teoreticky vime co bychom mely delat, ale neodsuzuj se ani kdyz podlehnes ci spatne se zachovas. Sila cloveka neni v tom, ze vzdy a za kazdych okolnosti se zachova spravne, jde o to treba i nekdy padnout, nabit si pusu a znovu se zvednout a jit dal. Sama jsem mockrat vedela, ze neni spravne udelat to ci ono, a stejne jsem se pro svuj neklid sama nezvladla a udelala hloupost. Vis, nekdy je treba i poradne si uzit ten sladkobol. Vis, ze bys to nemela delat, nejaka sila te tam stejne tlaci, pak neni dobre se uplne znasilnovat, cim vic se odmitas, tim vic te to laka, proto si to zkus znovu a vetsinou stejne zjistis, ze to nikam nevede a teprve pak daleko vic vis proc co chces ci nechces. Uz jsem si taky uzila par rozchodu a navratu s jednim muzem. Nebylo to nakonec k nicemu. Cas vse zmirnil, zmenil uhel pohledu na celou vec a ja pochopila, ze se vlastne jen zahazuju, takze jsem nakonec velice rada a ve vetsim klidu sama odesla. Za par let jsem si jen rekla, ze jsem se tedy hodne nemela rada, kdyz jsem dopustila vztah s takovym muzem, kterym jsem se prakticky nechala spis vyuzivat. Ale prvni dny po racionalnim rozchodu jsem se bala sama probouzet, myslela jsem, ze se mi zhrouti cely svet a ze nedokazu bez nej zit. Dnes, po par letech, se tomu smeji. ahoj Jana