Re: jak to vidim...

Ahoj Šárko,

díky za tvé rady i názory. V současné době to vypadá asi takto - před týdnem jsme si s přítelem v klidu sedli a "dohodli se" na tom, že takhle to prostě dál nejde. Já se trápím (zjistila jsem, že oprávněně, i když slíbil, že bude jen se mnou, párkrát spal i s ní, což mi strašně ublížilo) a přestávám stále více věřit; a on se trápí taky (jednu smutnou ženskou doma, druhou v práci). Prostě se jí nedokázal vzdát, chtěl nás holt mít obě.. :o( Takže jsme se rozešli. Příští týden se stěhuju.

Je to dost těžké, možná i proto, že ho mám moc ráda a přeju si, aby byl v životě šťastný (i když to tedy asi nebude se mnou). Je moc fajn a moc mu to přeju. Jen mi připadá, že jsem strašně zestárla a na spoustu věcí se dívám jinak. Chtěla bych, aby to té holčině neudělal a aby si jí vážil a měl jí moc rád. Bolí to strašně moc.

Rozum říká, že rozchod je opravdu to nejlepší a i když to zní možná jako klišé a spousta lidí říká, že je to nemožné, chtěla bych, aby jsme zůstali přáteli. Asi si dáme nějakou dobu pauzu, aby jsme se z toho oba vzpamatovali, ale možná za nějaký čas už to nebude tolik bolet. Je to opravdu moc fajn chlap, má rozumné názory na svět a nebyl (to je hrozný psát v minulém čase) to pro mě "jen přítel" - v souvislosti přítel, se kterým chodíš. Je to i můj kamarád a člověk, na kterého se v každé situaci můžu spolehnout. Proto je mi to tak líto, že nám to nevyšlo.

Vím, že asi nezůstanu nadosmrti sama a že nějaký chlap přijde. Bojím se ale strašně toho, že to udělá taky nebo že k němu prostě už nebudu cítit tolik, jako cítím teď...

Ale to je holt asi život. Budu se s tím muset nějak srovnat. Nejsem ten typ, co by skákal z mostu, ale sakra, bolí to dost.

Měj se krásně a přeju hodně štěstí. Taky budu držet palce, aby to vyšlo. Ať už to dopadne jakkoli, aby jsi TY byla šťasná, protože co je na světě důležitější? To ostatní už nějak přijde samo... :o)

Díky ještě jednou.

Jana