Re: Marcele

Ahoj Marci,
děkuji za odpověď. Možná působím silně a že jsem rozhodnutá, ale sama sebe a okolí klamu, že to tak je. Uvnitř je stále něco jiného. Stále ho moc miluji, všechno je příliš živé. Stále mluvím s přáteli, rodiči a všichni mi dávají za pravdu, že musím udělat to, k čemu jsem se rozhodla. Když však naznačím, že moje city se k němu nezměnily, nedokážou mi poradit. Ani se jim nedivím, protože rozhodnutí je jenom na mě. Někdy se přeju, aby se to moje rozbité, bolavé srdce zarylo někam hodně hluboko, abych na něho nedošáhla. Uvažovala bych jenom rozumem a nezmítala bych se ve svých citech. Trošičku Ti závidím to dítě. Já jsem se o něho snažila 2 roky a nic. Po Vánocích jsem se dostala do relativního klidu - prostě pohodička (Abych uvedla na správnou cestu proč nemám dítě - jsem psychicky příliš upjatá na těhotenství, jinak jsem zdravá). A teď zažívám jeden stres za druhým. Moc bych si přála děťátko, měla bych možná víc síly. Věděla bych, že musím být silná, že je vedle mě malý človíček, který ještě neví, jak dokáže být život krutý, kolik bolesti ho může potkat. Soustřeď se jenom na svoje dítě, protože ono Tě opravdu potřebuje a uvidíš, že jednou se Ti to všechno vrátí a budeš šťastná. Trošku Ti i rozumím, že v duchu se chceš rozvést, ale ve skutečnosti tiše trpíš a neděláš s tím nic. Myslíš si, že s Tebou manžel zůstává jenom kvůli dítěti? Když nemáš žádný důkaz, že někoho má, tak zkus věřit, že to tak je. Možná, že jste se dostali do nějakého sterotypu a on jenom zvažuje, co bude dál. Zkus vymyslet nějaký program na víkend. Udělejte si třeba romatický večer nebo si zajděte na procházku. Zkuste dělat věci, které jste dělali než jste se vzali. Zkuste si připomenout chvíle, které pro Vás byly krásné. Pokud jste ještě spolu, mluvte jeden s druhým. Řekněte si, co Vás trápí, co Vás bolí a třeba najdete společný lék, jak se uzdravit. Přeju Ti z celého srdce, ať se Ti to podaří.
Monika