Re: jak to vidim...

Jano, rozchod je strašný, pokud toho dotyčného miluješ. i já se rozešla s člověkem, kterého jsem milovala nadevše. Inu, to potkalo zřejmě každého. Já ho milovala i přesto, že mi byl neustále nevěrný. Spal s Onou a s Tamtou a také s Copatou a Plešatou. Zkrátka neskutečný děvkař. Věděla jsem o jeho záletech a v domění, že vše ho přejde, že mně přeci miluje, jsem mu to "velkoryse" tolerovala. Byla jsem ochotna na vše zapomenout, jen aby jsme byli spolu. Nikdy jsem nedokázala přitlačit. Bála jsem se, že jej ztratím. Dnes vím, jak hloupé mé chování bylo. Našel si jednu,která mu šlápla na krk. Dokázala to. Rozešli jsme se a on zůstal u ní. Je s ní asi sedm let.Dlouho mi trvalo, než jsem si našla partnera, kterého jsem si vážila, dlouho mi trvalo, než jsem si uvdomila, že můj partner nikdy nebude jako ten první, dlouho mi trvalo než jsem pochopila, že milovat bývalého mi ničí vztah s nynějším. Nakonec jsem to zvládla. Svého manžela miluji a potřebuji, vypořádala jsem se s minulostí, ale bavit se polu s bývalým nedokážem. I po těch letech nejsme schopni. Jsem šťastná, ale nikdy nezapomenu. Zároveň bych ale nevrátila čas. Ta bolest byla příliš silná. Jsem ráda, že je mým mužem právě můj muž:-))) a ne bývalý.