Milá Andy
Tak jsem si pročítal diskuzi o známkách z TV.
Musím Vám napsat taky jeden případ. Nevím, jak to chodí teď, ale když jsem chodil na základní školu, nebylo pro nás, jako pro žáky, důležité z ČEHO známky máme, ale JAKÉ známky máme. V praxi to znamenalo, že ten, kdo neuměl kreslit případně cvičit, měl horší vysvědčení než ten, kdo třeba flákal psaní a čtení.
Mluvím z vlastní zkušenosti - ve čtvrté třídě jsem dostal na vysvědčení trojku z TV. A to i přesto, že ve škole bylo oznámení lékaře, že nejsem líný, ale vzhledem k prodělané poporodní obrně jsem prostě pomalejší v reakcích (dodnes nechytím předmět, letící mým směrem).
Trojku z TV jsem tehdy obrečel - a dlouho jsem to učitelce nemohl zapomenout. Jako čtvrťák jsem měl tehdy "nejhorší" vysvědčení ze třídy - ostatní měli maximálně dvojky.
Chápu, že je třeba ohodnotit tělesnou výchovu. Ale Vy zase pochopte, že jsou lidi, kteří prostě přemet stranou NEZVLÁDNOU - ať už k vůli strachu či z jiných důvodů.
Musím se také připojit k jednomu názoru zde - Výchovy se u nás NEVYUČUJÍ. Kromě mé sestřenice, která má aprobaci matematika - hudební výchova, jsem se za osm let školní docházky nesetkal s učitelem, který by vysvětlil způsob malování obličeje, malování hlinkou či křídou - dostali jsme prostě pomůcky a "malujte". V hudebce zase bylo zcela běžné, že jsme dostávali známky za "poslech" (ten kdo neměl hudební sluch, neměl šanci od sebe rozeznat dvě skoro identické skladby). Za svůj výkres jsem jednou jedinkrát dostal dvojku - a to jsem se maximálně snažil. Z hudební výchovy jsem měl jedničku jenom díky jakémus - takémus hudebnímu sluchu a docházení na hodiny hry na akordeon. Výtvarná a tělesná výchova byly pro mne noční můrou - a nyní zpětně zjišťuji, že ti, co měli jedničky, se dnes zadýchávají při výstupu do schodů, které já zvládám naprosto bez problémů a když mají nakreslit helikoptéru, vyjde jim z ní komár. Tak mi řekněte, co dá člověku výtvarná, tělesná či hudební výchova
Odpovědět