26.6.2003 21:19:03 Delete
Re: Pro a proti - Andii
Marcelo,
jo, když se to napíše takhle, tak musím s tebou souhlasit. Měla jsem ale na mysli hodnocení jen při té závěrečné zkoušce na konci každého pololetí, vlastně aby každé z dětí (i ti s těmi dys... poruchami) mělo šanci ukázat, že ví, o čem se mluvilo celý půlrok. A navíc, namyslela jsem, aby papouškovaly definice, stačilo by přeci, aby, když se jich někdo zeptá na páku, dokázali vše vysvětlit na houpačce, kde se houpe větší a menší dítě. Ale nemusí už k tomu znát žádný vzoreček a počítat, jak daleko od osy otáčení musí být předmět zavěšený na jednom rameni páky, když na druhém je předmět o hmotnosti 2 kg ve vzdálenosti 0,5 m od osy otáčení a páka má být v rovnováze. Takové příklady bohužel počítají děti v sedmé třídě, když ještě v matematice nemají probrané řešení lineárních rovnic. Je pak hloupé jim dávat pětku, že to nespočítaly, ne? Ale oni to vážně nejsou schopné počítat, pokud se postup nenabiflují nebo nejsou nadanější. A problém je pouze v tom, že nemají potřebné matematické znalosti, které ale nemá fyzikář čas vysvětlovat a hlavně procvičovat. Proto jsem psala o těch praktických hodinách (laboratorních pracech), které bych neznámkovala, ale kde by si mohly děti vyzkoušet třeba tu houpačku. Pak by se nemusely na závěrečnou zkoušku vlastně nic učit a bylo by jasné, že když vědí o houpačce při otázce, co je to páka a rovnováha na páce, že v hodině něco dělaly a tudíž že nemají dostat pětku, i když ten příklad nedokáží spočítat. To samé platí i pro chemii.
Takže já nemyslela nějaké biflování pouček, měla jsem na mysli spíš takovéto získávání vědomostí a jejich reprodukování. Asi jsem se v prvním příspěvku nepřesně vyjádřila. Jo, jak to po sobě čtu, je to tak, chyba byla asi i v tom, že už bylo pozdě v noci a já už byla unavená a neměla sílu si to po sobě přečíst. Tak snad to bude teď srozumitelnější, jak jsem to myslela. Jinak u mě celkově převládá názor, že bych nejraději neznámkovala (alespoň ne během roku) a spíš se snažila, aby děti měly stále chuť se něco nového naučit a to budou mít jen tehdy, když budou vědět, k čemu jim to naučené bude. Vždyť snad každé dítě jde do první třídy s tím, že chce umět číst, psát a počítat. Proč už na konci prvního pololetí kanou první slzičky, že nemají velkou jedničku, když přeci už umějí to, co chtěly umět? Kde mají brát chuť do další práce?
Já asi vážně jinak myslím a jinak píšu. No možná, kdybys viděla mé (zatím jen teoretické) přípravy na hodiny fyziky, jak je mám v hlavě (doplnění pedagogického studia mě ale zatím ještě čeká), třeba bys lépe pochopila, jak jsem to myslela. Já jak k tomu svému "povídání" nemůžu kreslit, ukazovat a předvádět, tak to prostě není ono.
Odpovědět