23.6.2003 22:41:35 Eva
Re: Jsem na vážkách
Milá Monty,
Souhlasím s tebou, že známky nejsou v životě důležité. Nicméně je chápu jako né nepodstatný prostředek v procesu výuky a výchovy našich dětí.Děti se potřebují podle něčeho jednoduchého a jasného orientovat. Slovní hodnocení je bezva věc, ale považuji ji jen jako doplněk, aby hodnocení bylo opravdu komplexní.
Problém vidím spíš v přijímání známek rodiči. Ti dokážou kvůli jedničce z matematiky udělat cokoli, opravdu cokoli. Samozřejmě že né všichni a samozřejmě, že né jenom kvůli matematice. Děti nejsou vystresované ze známek, ale z rodičů.
Moji rodiče nás s bratrem drželi zkrátka. Byli jsme tákzvaně vycepovaní, a to i pomocí fyzických trestů. Jakmile však šlo o školu, nepadla jediná facka. Nevím,kde se v nich vzalo to osvícenství, ale za známky nás netrestali. Netrestali nás za naše netalenty a podporovali (více méně ) naše talenty. Oba s bratrem jsme vystudovali vysoké školy, to a ve všem jsme hvězdy rozhodně nebyli.
Myslím si, že jakýkoliv systém výuky, a s tím nynějším také nesouhlasím, by měl pracovat s nějakou rozlišovací stupnicí. Ať jsou to známky nebo písmenka, ale v nich ten problém nespočívá.
P.S. Když jsem byla na vejšce, četla jsem nějaký článek o testování inteligence. Na závěr byl daný matematický rébus. O víkendu jsem ho dala vyřešít bráchovi.A o půlnoci nás u psacího stolu míjel otec, chystající se do poslele.Se zájmem nám nahlédl přes rameno, ovšem potom následovál děs v jeho očích. Nedokázal pochopit, že jeho děti ve svém volnu (nemusí!!) počítají nějaké nesmysly. Měl vždy z matamatiky čtyřku s odřenýma ušima.
Odpovědět