Otcovské fejetony: Víc než známky

Kotoul vzad za tři. Přemet stranou za tři. Skok daleký za jedna. Rozcvička za jedna... Těch známek je víc, ale další výčet je zbytečný. Zkrátka jsem se dopočítal ke dvojce z tělesné výchovy. Můj syn mě navíc ujistil, že žádný zvrat již neočekává. Tato známka se zřejmě objeví i na jeho vysvědčení. Je to škoda, myslím si já, zatímco on je v klidu. No a co, ozývá se v jeho puberťácké hlavě, co bych to řešil, tohle vysvědčení už přece nic nezmění na tom, že po prázdninách nastupuju do víceletého gymnázia. Mimochodem při přijímačkách udělal nejlepší skóre ze všech tamních účastníků. Proto si také nedělá starost o to, jak bude na konci páté třídy základní školy ohodnocen z hudební, výtvarné či pracovní výchovy.

Se zmíněnými předměty není legrace. Z vyprávění znám učitelku základní školy, která loni dokázala hned pěti žákům v jedné třídě „napařit“ dvojky z hudebky. Kdyby se to nestalo, všech pět se mohlo chlubit samými jedničkami. Taky jsem slyšel o neústupné tělocvikářce - ve sborovně svedla ostré slovní souboje se svými kolegyněmi, které lobbovaly za žáky, kteří jsou výborní v češtině, v matematice, v angličtině, ovšem při hodinách tělocviku se projevují jako dřeva. Co vím, tělocvikářka svůj zápas dovedla do vítězného konce. Něco podobného zažila nejmenovaná učitelka výtvarné výchovy, která si dovolila „pokazit“ vysvědčení dcerky, jejíž tatínek je úspěšným podnikatelem a navíc zasedá v městské radě. Případ se řešil v ředitelně školy a rozezlený otec údajně vyhrožoval, že se postará, aby škola měla ještě míň peněz, než momentálně má. Kdyby však dceruška pořádně malovala pampelišky a koně, nemuselo by k těmto nechutným scénám vůbec dojít.

Na rovinu říkám, že si vážím všech pedagogů, kteří si i v éře rozvinuté korupce dokázali uchovat smysl pro spravedlnost. Jsou to stateční lidé! Nepodlehli totiž tlakům leckterých svých kolegů a taky rodičů, jejichž pohled na diskutované předměty je velmi problematický. Jen ať děti, které při hodinách všech čtyř výchov nepodávají kvalitní výkony, pocítí, že škola není jen matematika, angličtina a čeština.

Až se vám tedy před očima objeví vysvědčení například s dvojkou z „pracáku“ či s trojkou z „výtvarky“, rozhodně nehledejte chybu v učitelích. Je sice možné, že někteří z nich si tak trochu zasedli na vaši dceru nebo syna, ale nezbývá vám nic jiného, než si prostě říct, že kantoři využívají možností, které mají.

Zároveň však můžete vážně přemýšlet, jestli je známkování v případě těch čtyř předmětů na místě. Co když je ve své podstatě škodlivé? A nevede náhodou k tomu, že spousta žáků pod vlivem „zkaženého“ vysvědčení zanevře na aktivní sport, zpívání (muzicírování), výtvarničení a třeba i na fyzickou práci? Odvážné tvrzení, řeknete si. Podsouvání něčeho, co se nedá vědecky doložit. (A nebo ano?)

Subjektivně vzato, někdy mám dojem, že pro samotné známkování se ztrácí hlavní poslání těchto předmětů. Dětem se dávají nálepky (známky), které možná vypovídají o míře jejich talentu k tomu či onomu, ale málokdo se už zajímá o to, jaký vztah vlastně mají ke sportu, hudbě, výtvarnu a práci.

Věřili byste, že například člověk bez velkého sportovního nadání může pro sport mnohé udělat (třeba v roli nadšeného činovníka)? A myslíte si, že zpívání dělá radost i těm, co nemají hudební sluch a smysl pro rytmus? Slyšeli jste o „mazalech“, jejichž obrazy visí na provinčních výstavách a prodávají se na tržnicích? Patříte mezi domácí kutily, které od práce neodradí ani fakt, že do hřebíku se trefí až na třetí pokus?

Mohl bych vidět vaše vysvědčení?