23.6.2003 12:09:12 Jitka, dcera Bára 9 let
Jsem na vážkách
Názor mámy i žákyně: Známkování považuji celkově za velice relativní záležitost. Úroveň jedničkářů, dvojkařů ... je určitě na různých školách různá. Co nám vlastně známka říká? Kde jsou pravidla, tohle je ještě na 1, ale tohle už na 2? Myslím si, že "šikovný" dvojkař strčí do kapsy
"nadrceného" jedničkáře v celkovém srovnání a umění uplatnit nabyté vědomosti v životě.
Mělo by se hodnotit individuelně, zohledňovat nadání jednotlivých dětí pro ten který předmět a nemyslím jen výchovy. Vždyť i matematika a jazyky jsou z části otázkou nadání. Zrušit výchovy na školách obecně mi nepřijde rozumné. Děti jsou dnes nesrovnatelně línější než dřív, v málokterých rodinách si společně zamuzicírují, či se vrhnou na malování. Ve škole se jim v tomto ohledu alespoň rozšíří obzory. Samozřejmě když je dobrá úroveň výuky.
Když je dobrá učitelka, určitě nedá dítěti 2 z hudebky protože nemá hudební sluch. Spíš proto, že na předmět celkově kašle. Tomu, kdo se snaží a přinese třeba do hodiny zajímavou nahrávku, kterou si pak společně poslechnou, myslím dá 1. Tak to alespoň znám ze svých školních let i ze školy, kam chodí moje dcera.
Můj názor je ten, že známky nejsou v životě školáka to nejdůležitější, důležitě je to, aby se naučil spousty věcí, které pak bude umět uplatnit v životě.
Odpovědět