23.6.2003 23:38:56 Markéta
Pro a proti
Tak trochu řeším, jestli známky jsou to pravé ořechové jako obecný postup hodnocení. Určitě je to ten nejjednodušší způsob pro učitele - prostě udělají průměr, ať už prostý nebo vážený, pro rodiče - stačí letmý pohled a ví, jak na tom jejich dítko je, i pro děti - pro vytváření nejjednodušší hierarchie to postačí.
Na druhou stranu známky můžou děti, rodiče i učitele frustrovat - dvojka u jednoho dítěte je skoro jednička, u druhého skoro trojka, přitom vlastně žádný rozdíl, dítě se snaží, ale lepší známku prostě nevybojuje a tak.
Takže nějak docházím k závěru, že nejlepší by byla kombinace - pár vět ústního zhodnocení a pak na závěr říct ... znalosti odpovídají známce té a té. Už bych do toho ale nezahrnovala úpravu sešitu ani to, jak moc se dítě hlásí nebo nehlásí.
A tenhle systém by podle mě mohl být použitelný i ve výchovách - ne tak, že umí dokonale vykreslit postavu v pohybu, zazpívat mollovou stupnici, vyšplhat po laně či vyrobit přívěšek na klíče, ale tak, že se zhodnotí to, co nejde jen tak nabiflovat, slovně a pak se vezme určitá suma znalostí - i v tělocviku by třeba mohla být zahrnutá první pomoc, nějaká základní pravidla her, v hudebce něco z hudební historie - kdo byl Smetana, Puccini, Verdi, totéž ve výtvarce - Mona Lisa, Mánes a třeba impresionismus, a ve výchovách - třeba pojmenovat nástroje (do dneška jsem jak Alenka v říši divů, když něco sháním a snažím se to prodavačům popsat), říct, jak se dělá kompost a tak. Člověk to možná nikdy nebude potřebovat a nesmělo by to zabrat většinu těchto výchov, ale nenásilnou formou by se to tam určitě dalo začlenit - tak, dneska si namalujeme něco ve stylu impresionistů, pustíme si Vltavu a tak.
Prostě bych to nepřeháněla ani se známkováním, ani s kvantem informací, ale bylo by fajn, kdyby se nad tím někdo skutečně zamyslel.
Odpovědět