| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Otcovské fejetony: Víc než známky

 Celkem 116 názorů.
 Hanka 
  • 

Jsem nenadané dřevo 

(23.6.2003 9:56:45)
Ahoj! Hezký článek. Můj názor je, že tyto předměty by se skutečně známkovat neměly. Vždyť jde spíše o nadání a to nemusí mít každý. Navíc - obrázek se může líbit mě, Tobě, ale učitelce ne. Vím o čem píši. Byla jsem premiantka až do maturity, ale kotoul vzad byl noční můrou, namalovat prvomájový průvod tak, aby se pionýrům nerozpily obličeje nebo zanotovat píseň svým přihroublým hlasem s absencí hudebního sluch, byl pro mne prostě nadlický úkol. Jsem vděčná za kantory, kteří mi vysvědčení nikdy "nezkazili".
 Zuzava* 


Re: Jsem nenadané dřevo 

(23.6.2003 17:33:18)
Proč by se měl proboha známkovat vztah k něčemu? To, že třeba nemám ráda sport, to by se mělo známkovat? Vždyť si to dítě na základce nemůže vybrat, jestli tam bude chodit nebo ne? Proč je povinné milovat výtvarná díla? To je člověk nějak lepší nebo co?
U volitelných předmětů je to jasné. Vybral sis to, tak se snaž. Špatně ses odhadl a teď ti to nejde, smůla.
Ale známkovat vztah dětí k tomu, co jim poručíme? Pardon, ale já si myslím, že je právě u těchto předmětů třeba tento vztah vytvářet a pěstovat. A to je role učitelů. Pokud dají špatnou známku žákovi za to, že k "tomu nemá vztah", tak to snad tímto spíš hodnotí svou špatnou práci, že ho pro tuto činnost nezískali, ne? Proč trestat dítě špatnou známkou za to, že jsme ho k lásce k hudbě nepřivedli? Je to absurdní. A to ji po té špatné známce bude mít jako radši?
 Yukona, 2 deti 
  • 

Re: Jsem nenadané dřevo 

(26.11.2003 18:59:11)
Jako uplne mala holcicka jsem byla velice nemocna se srdcem. Puvodne lekari rodicum rikali, ze by bylo lepsi kdybych urela, ze nikdy nebudu chodit. Dostala jsem se z toho uplne neuveritelne a behem dvou let jsem nejen chodila, ale i trochu behala. Ve skole jsem byla uvolnene z telocviku. Pak jsem ale zmenila skolu i mesto a musela jsem povinne bezet tri kilomettry. Rikala jsem jim, ze nemohu, ale nezajimalo je to...a tak jsem bezela...probrala jsem se v osetrovne...od te doby se mne vzdycky ptali na co se citim....
Dokazala jsem spoustu veci, horolezectvi, plavani..ale ten beh...to mi proste neslo asi nikdy...
 Sissi 
  • 

Jo jo 

(23.6.2003 10:43:37)
Taky jsem měla na vysvědčení jedinou dvojku z tělocviku. Z hudebky mi vždycky hrozila taky. A přitom ráda zpívám, jenom musím být sama doma. Nejhorší je, že slyším, že zpívám falešně, ale nemůžu s tím nic dělat :-)
Když už se předměty nazvané "výchovami" známkují, tak by se měla hodnotit snaha a ne výsledky, protože ty jsou někdy vůlí neovlivnitelné - malování se člověk prostě nemůže nadrtit jako slovíčka z angličtiny.
V tom článku byla důležitá jedna věta - i člověk sportovně nenadaný může pro sport hodně udělat. Ale ne ten, kterému byl sport odmalička znechucován špatnými známkami ze šplhu - takhle získané averze se totiž jen tak nezbaví.
 Blanka 
  • 

Jsem taky jedna z postižených... 

(23.6.2003 11:07:03)
Já jsem "vyfasovala" ve 2. třídě v pololetí dvojku z pracovní výchovy - dodnes nevím, za co.Pak jsem další dvojky z "normálních" předmětů měla až v sedmičce.Taky se mi ve 2. třídě podařilo dostat za 5 z výkresu - krasobruslaři na kluzišti - dodneška si pamatuju, jak mě naši učili kreslit postavičky v pohybu. Byla to psina, nikdo nejsme příliš výtvarně nadaní, ale bylo to jak se cvičenou opicí - hlavu takhle, ruce,nohy takhle, nezapomeň krk... No prostě blbost.až na půdu. Jak se zdá, nic se nezměnilo - syn jinak jedničkář má tělocvik mezi 1-2 - nudil se a lezl po žebřinách - dostal za 5 z hodiny a už se to s ním táhne, totéž z hudebky - nudí se, tak zlobí-přitom jako 8-letý chodí 4 roky na flétnu, takže nenadaný na muziku rozhodně není - odmalička jsme s ním zpívali.
 Evelyn1968,2děti 


Re: Jsem taky jedna z postižených... 

(23.6.2003 12:08:41)
Taky jsem při výtvarce jako dítě trpěla a první dva roky ve škole to po mě převzal syn. Paní učitelka mi s vážnou tváří domlouvala, že si to kreslení musí zlepšit:o))) a při hodinách mu prý několikrát vynadala, že mu to nejde. Od tohoto školního roku chodí na jinou školu, kde ho při výtvarce paní učitelka občas i pochválí za snahu a už si zase začal doma kreslit......:o).

E.
 Blanka 
  • 

Re: Re: Jsem taky jedna z postižených... 

(23.6.2003 12:16:47)
Syn taky bude příští rok chodit do jiné třídy - paní učitelka má víc nadhled nad věcmi,které tu původní paní učitelku vytáčely.Taky je hudebně zaměřená, tak snad je bude umět zabavit a ne jen trestat za to, že jim něco nejde.
 16.5Salám&Lajka14 


Zrovna nedávno 

(23.6.2003 11:09:13)
jsem viděla nějaký pořad, nebo snad jen kousek pořadu, kde se mluvilo o tom, jak se děti vyhýbají tělesné výchově a jak je to špatně. Možná to byly nějaké zprávy? Nevím.
Já mám trochu jiný názor. Podle mne by veškeré "výchovy" měly být jednak neznámkované a pokud jde o tělocvik, dobrovolné.
Když si vzpomenu na svoje dětství, tělocvik mě neskutečně frustroval, byla jsem na něj levá jak šavle (až na výjimky - "šel" mi běh na 1500 a šplh na tyči, ha ha), nebavil mne, jedničku jsem z něj měla pouze 1x a to tehdy, kdy bylo celé pololetí plavání. Na střední škole jsem měla dokonce jednou i pětku, protože učitelka odmítla uznat doporučení od ortopeda, abych byla osvobozena od tělesné výchovy.
Nevím jak jste na tom vy, ale mě osobně tělesná výchova nedala nic, jen mi přidala zbytečné nervy. Myslím si, že sportovně nadané dítě si vystačí samo a nenadané nemá smysl do něčeho nutit, zvlášť do tak idiotských aktivit jako třeba hod granátem nebo skákání přes švihadlo...
 Mirka 
  • 

Re: Zrovna nedávno 

(23.6.2003 12:06:07)
Ty, Monty, tak za hod granátom by som bola celkom vďačná ale vieš si predstaviť ako 180 cm 14 ročná dievčina vo vývine ladne robí mlynské kolá a premety? Pritom hodiť trojkový kôš mi nerobilo problém. A tak sa so mnou vliekla dvojka z telocviku s hrozbou trojky či štvorky /pritom som mala samé jedničky, hrala som na klavír, krásne maľovala a občas hrala basketbal/. Celú základnú školu som dva dni v týždni trpela žalúdočnymi problémami a komplexami. Ono je to iné keď dostane žiak päťku z písomky alebo z odpovede a iné keď sa pred 30 puberťákmi pohupuje vo výške 50 cm nad zemou lebo sa pokúša o šplh na tyči, prípadne nekoordinovane kope nohami dopredu v snahe urobiť na hrazde výmyk. Jediná kamarátka čo ma chápala bola zas obeťou hudobnej výchovy /u nej sa hovorilo o hudobnom "hluchu"/. S radosťou som privítala že naši politici urobili aspoň niečo preto aby deti netrpeli "výchovami" /hudobná, výtvarná, telesná/ a preto sa slovenským detičkám na vysvedčení už niekoľko rokov skveje namiesto známky text "ABSOLVOVAL".
 Jana 


Re: Zrovna nedávno 

(23.6.2003 12:29:59)
MOnty,
kdybych si na zakladce troufla vymlouvat se z TV, delala bych to na kazde hodine. Nikdy jsem nehodila ten správný limit, nikdy v životě jsem nepřeskočila kozu (ani jednou, přísahám!), nevyšplhala až nahoru a nedoběhla v tom správném čase. Jedním slovem tele :o) A přes to mi pouze jedna učitelka dala dvojku (a zkazila mi vysvědčení se samými jedničkami).

Dodneška si pamatuju, jak jsem dostala dvojku z výkresu - kreslili jsme tuší suché květy, ta kresba byla dost dobrá (na VV jsem byla nadaná), ale papír byl křivě přeložený - proto ta dvojka :o)
Výchovy bych neznámkovala, není to na nic. PRoč nutit člověka s hudebním hluchem, aby zpíval před celou třídou, proč nutit nešiku zmítat se 20 cm nad zemí na tyči a předstírat šplh a proč hanět výkresy snaživých, ale nenadaných? Ať se děti učí hrát si s barvami, patlat hrnčířskou hlínu, blbnout v telocvičně, zpívat s kytarou a mlátit do bubínků. Ale ať je u toho nikdo neznámkuje.
J.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Zrovna nedávno 

(23.6.2003 12:46:21)
Jano, to mě ty dvojky dávaly učitelky s gustem, protože jsem byla problémové dítě. :o) Ale díky tvému příspěvku si vybavuji následující situace:

1) 4. třída. Dostávám v pololetí na vysvědčení dvojku z pracovního vyučování, přestože v žákovské mám samé jedničky. Ptám se "soudružky učitelky" proč. Odpověď: nenosíš pomůcky! To pololetí jsme měli práci se dřevem a já si OPRAVDU nepřinesla pomůcky - tedy dřevo... a taky si vzpomínám, jak paní učitelka říkala: "Přineste si děti nějaké odřezky, tatínek nebo dědeček určitě něco budou mít v dílně." Tatínka jsem neměla, dědeček před 3 lety umřel. Cítila jsem se podvedená a potrestaná za něco, za co nemůžu.

2) 3. třída. Výtvarná výchova. Dostala jsem trojku z "rozlévání skvrn", protože mi nešlo foukat do brčka tak, aby se z loužičky barvy udělala kaňka. Vždycky mi ta panožka vytryskla jenom jedním směrem. Dodnes mi není jasné, proč jsme ty skvrny vůbec měli rozlévat.

3) 7. třída. Spolužák David je vyvolán k tabuli, aby zazpíval hymnu SSSR. Omlouvá se, že mutuje, že jenom odříká text. Je mu to dovoleno. Přeskakujícím hlasem odvypráví text hymny SSSR před smějící se třídou.

4) 6. třída. Přišel k nám nový žák, mentálně lehce zaostalý Pepa. Při hudební výchově nezvládá polkový krok. Učitelka ho mučí tak dlouho, dokud nezvoní, samozřejmě za hurónského smíchu celé třídy.

Atd.
 Sissi 
  • 

Re: Re: Re: Zrovna nedávno 

(23.6.2003 13:13:23)
Tak na ty pomůcky si taky vzpomínám. Se dřevem jsem byla v pohodě, můj táta byl z oboru, ovšem když jsme si měli přinést děrné pásky z počítače na skládání růží a větrníků, tak celá rodina žasla, co si ty učitelky nevymyslí. Tehdy jsme fakt neznali jediného člověka, který by měl přístup k počítači a mohl něco takového zajistit. Naštěstí jsem nebyla ze třídy jediná. To byla doba :-)
 Zuzava* 


Re: Re: Re: Re: Zrovna nedávno 

(26.6.2003 15:09:25)
Jejda, tak to my jsme dřeva dostávali...

Ale sestra dostala v osmé třídě dvojku z tělocviku. Odmítla hrát vybíjenou proti klukům s tím že to nemá smysl, že jsou kluci silnější, a že se nenechá zmasakrovat. Taky byli silnější, a aby to předvedli, holky odcházely fialové a přelomené vejpůl ranou balónem, a sestra, která do pole nenastoupila, obdržela svou první (a poslední) dvojku na vysvědčení v životě (tedy na základce) za špatný a nesportovní přístup...
 Alex 
  • 

Nejen výchovy 

(4.7.2003 15:41:02)
Nejen z tzv. výchov mohou vznikat takovéhle smutné situace. Já jsem byla vždycky dobrá na matematiku. Všemu jsem rozumněla, učit jsem se jí nemusela a měla jsem jedničky nebo max. dvojky. Přesto jsem jednou na základní škole dostala ze čtvrtletní písemky za čtyři. Všechny výsledky i postupy jsem měla správně, ale ty výsledky jsem zapomněla DVAKRÁT PODTRHNOUT!!!!! A za to jsem dostala za 4. Přiznávám, že tenkrát to můj flegmatický a se školou nesmírně trpělivý a tolerantní táta nevydržel a učitelce napsal dopis, že takhle teda ne. Pokud jí nepodtrhané výsledky tak výrazně vadí, může mi za ně zhoršit známku o jeden stupeň, ale o tři......
 Lída, 3 kluci a holka 
  • 

Re: Nejen výchovy 

(8.7.2003 17:17:19)
Tak za takovýhle úlet ve známkování by můj cholerický otec příslušnou paní učitelku zřejmě hnal svinským krokem :-))) Naštěstí jsem ve škole nikoho takového nepotkala.
 Izabela 
  • 

Re: Zrovna nedávno 

(23.6.2003 14:26:42)
Jo, hod granatem, byl dost stupido, navic jsem nikdy nepochopila proc jsou dve discipliny - kriketak a granat.
Vzhledem k me vysce a telesne konstrukci - hubena+dlouha bych do idiotskych aktivit jeste zaradila vymyk/hrazdu, kladinu a kruhy
Celkove me nastesti spis prepadaji zachvaty smichu, kdyz si predstavim, jak jsem se tenkrat v modrych zarezanych trenkach sprajcovala na hrazde, o veletoci ani nemluve.
Horsi to bylo s nasima, kteri chteli mit nutne sportovce uz od kocarku a misto toho jim rostla nohata hubena pidalka jako motovidlo. Nastesti to na me nezanechalo vetsich skod... Spravilo se to po puberte, protoze se konecne moje vysoka konstrukce zkoordinovala s mozeckem. Dneska hraju tenis, lyzuju, snow-boarduju bez problemu a vzpominkam na skolni telocvik a rodice na kurtu vytocene do bela se jen culim. Stalo me to sice trochu sil, presvedcit sebe sama, ze nejsem zadne nemehlo...
Myslim, ze to je role rodicu, kteri by s mene nadanymi detmi meli pestovat sport a malovani a jine zminovane "discipliny" bez ohledu na to, zda jim jdou nebo ne. A hlavne chvalit, chvalit, chvalit, vzdyt prece nejde o olympiadu, ale o vztah k pohybu, ke krase, k praci...
Andrea

 rebelie 


Re: Zrovna nedávno 

(19.3.2010 18:39:11)
Myslím, že úplně stejně někdo může argumentovat pro dobrovolnost výtvarky či hudebky. Já bych řekla, že základy by měly mít od všeho... ale nějakou formou, která je spíš naláká než odradí na vždy... A pro povinný tělocvik vidím jeden podstatný argument - je to prevence rostoucí dětské obezity... Ale opravdu jde hodně o jeho pojetí, aby tam ti nenadaní, pohybově nešikovní nebyli schazováni a zesměšňováni...
 Tereza 
  • 

zbytečné známky 

(23.6.2003 11:42:13)
Nepatřím k těm, co za tělocviku, výtvarky či hudebky "trpěli" a byli známkovaní špatně - naopak všechno tohle mi na škole přišlo to nejzábavnější. Ale přesto si myslím, že výchovy by se vůbec známkovat neměly (když už se tedy známkují ostatní předměty, což taky nepovažuju za nejspravedlivější a nezbytné). Kdo má k umění či cvičení talent, jistě se bez jedničky obejde, kdo ho nemá, měl by mít z těch činností alespoň radost a potěšení. Což jde s trojkou těžko.
 Jitka, dcera Bára 9 let 
  • 

Jsem na vážkách 

(23.6.2003 12:09:12)
Názor mámy i žákyně: Známkování považuji celkově za velice relativní záležitost. Úroveň jedničkářů, dvojkařů ... je určitě na různých školách různá. Co nám vlastně známka říká? Kde jsou pravidla, tohle je ještě na 1, ale tohle už na 2? Myslím si, že "šikovný" dvojkař strčí do kapsy
"nadrceného" jedničkáře v celkovém srovnání a umění uplatnit nabyté vědomosti v životě.
Mělo by se hodnotit individuelně, zohledňovat nadání jednotlivých dětí pro ten který předmět a nemyslím jen výchovy. Vždyť i matematika a jazyky jsou z části otázkou nadání. Zrušit výchovy na školách obecně mi nepřijde rozumné. Děti jsou dnes nesrovnatelně línější než dřív, v málokterých rodinách si společně zamuzicírují, či se vrhnou na malování. Ve škole se jim v tomto ohledu alespoň rozšíří obzory. Samozřejmě když je dobrá úroveň výuky.
Když je dobrá učitelka, určitě nedá dítěti 2 z hudebky protože nemá hudební sluch. Spíš proto, že na předmět celkově kašle. Tomu, kdo se snaží a přinese třeba do hodiny zajímavou nahrávku, kterou si pak společně poslechnou, myslím dá 1. Tak to alespoň znám ze svých školních let i ze školy, kam chodí moje dcera.
Můj názor je ten, že známky nejsou v životě školáka to nejdůležitější, důležitě je to, aby se naučil spousty věcí, které pak bude umět uplatnit v životě.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Jsem na vážkách 

(23.6.2003 12:38:51)
Můj názor je ten, že známky nejsou v životě školáka to nejdůležitější, důležitě je to, aby se naučil spousty věcí, které pak bude umět uplatnit v životě.

A teď vážně, vzpomenete si na něco, co vám bylo v životě užitečné a naučili jste se to ve škole? Teď nemám na mysli základní gramotnost - čtení, psaní, počítání. Já si nemůžu vybavit vůbec nic. Mám sice v hlavě spoustu jakýchsi povrchních informací, jako třeba datum bitvy na Bílé hoře nebo koloběh vody v přírodě, ale je mi to naprosto k ničemu.
Podle mne je současný princip státního školství takový podivný kočkopes, který vyrábí polotovary k dalšímu zpracování. A s tím je další problém - u dítěte, které končí ZŠ, už se dá docela dobře poznat, na co má schopnosti a na co ne, jenže na nejvhodnější školu se dostat nemusí, protože se hlásí 100 žáků a berou jich 20, na náhradní může dopadnout podobně... a pokud rodiče nemají peníze na soukromou školu, skončí někde, kde ho to nebaví, kde je nespokojené, a na jeho další život to bude mít setsakramentsky negativní dopad. :o(
 Sissi 
  • 

Re: Re: Jsem na vážkách 

(23.6.2003 13:15:57)
Mě teda koloběh vody v přírodě přijde docela užitečný. Nejde o to, že ty znalosti uplatním v práci a budu za ně placená, ale že si nepřipadám na světě jako úplný debil, prostě vím, jak některé věci fungují a nemusím se nad vším pozastavovat. Dodneška nemůžu říct, že by mi některá znalost ze základky přišla úplně zbytečná.
 Hanka, dcera 3 roky 
  • 

Známkovat ano, ale ne nadání 

(23.6.2003 13:31:39)
Já jsem měla 2 z výtvarky snad od 1. třídy, vlastně ani nevím za co. Na střední škole se náš profesor na VV vždycky opřel o moji lavici, díval se jak kreslím a po chvilce se mi začal hrozně smát. Vždycky před výtvarkou mi bylo špatně a nejradši bych nešla do školy. Nějaký čas jsem sama učila HV na základní škole a můžu s čistým svědomím napsat, že by mě nikdy nenapadlo známkovat děti za to, že neumějí zpívat - to je prostě nesmysl. Dvojky z HV jsem ale dávala, i když výjimečně. I tento předmět má totiž svoje osnovy, je dáno to, co se děti mají naučit a pokud někdo jasně dával najevo nezájem, odmítal spolupracovat i v době, kdy ostatní děti činnost očividně bavila a za celý rok si nebyl schopen zapamatovat jak vypadá houslový klíč, tak tu dvojku prostě dostal. Přeji hezký den. H.
 sylvaina 


tělocvik 

(23.6.2003 13:23:20)
byla jsem od mala hodně boubelaté dítě, za celý život jsem nevyšplhala ani 10 cm. Přesto jedinou dvojku z tělocviku jsem dostala až na gymplu a to už to bylo jedno. Všichni věděli, že mířím na techniku a že není ani důležitý průměr, ale jen známky z fyziky a matiky. Tak si to v posledním ročníku tělocvikářka vybrala za všechny své předchozí kolegy. Takže vysvědčení mi nikdo nekazil, ale na to ponižování nezapomenu nikdy. Takže si vůbec myslím, že by výchovy měly být vedeny mnohem volnějším způsobem. Snažit se někoho vtěsnat do nějakých výkonostních limitů, když je prostě dopředu jasné, že na to fyzicky nemá je nejen ponižující, ale i odrazující. Schválně jestli by ste si šli sami dobrovolně zacvičit pro radost, kdyby vás někdo léta soustavně přesvědčoval, že jste dřevák jedině hodný výsměchu.
Ale nakonec vám napíšu ještě jednu odlehčující historku. Opravdu se mi to stalo. Asi v 7 třídě probíhal výběr dětí na nějaké závody. Mě ještě s několika děvčaty vybrali vzhledem k fyzickým dispozicím na vrh koulí. No moje extra výkony se pohybovaly okolo 2 metrů. Tělocvikář k nám přišel a ke mě ironicky poznamenal cosi o tom, že jsem tlustá a ani tou koulí hodit neumím. Načež se otočil, kráčel pryč a zády ke mě zařval hoď. Hodila jsem. Trefila jsem ho přesně mezi lopatky. Byl 3 týdny v pracovní neschopnosti a další měsíc nosil korzet. Pikantní na tom bylo že stál 16,5 metrů ode mne. Fibingerová tou dobou tuším házela okolo 21 nebo 22 metrů. A letělo by mi to určitě i dál, kdyby tam nestál. Ani jsem z toho neměla průšvih, všichni potvrdili, ž to byla jeho chyba. Na tělocvik jsme ho už pak nikdy neměly. Dostaly jsme učitelku, co pořád hrála basket a to nás bavilo. I mě. Takže to vlastně bylo i k něčemu dobré. jo a ještě, od té doby jsem hodila nejvíc 2,8m.
 Sissi 
  • 

Re: tělocvik 

(23.6.2003 13:43:40)
"Schválně jestli by ste si šli sami dobrovolně zacvičit pro radost, kdyby vás někdo léta soustavně přesvědčoval, že jste dřevák jedině hodný výsměchu."
- Nešla bych a nejdu. Když mám pocit, že opravdu potřebuju pohyb, tak si jdu zaběhat večer, když je tma a nikdo na mě nevidí, nebo zaplavat - to umím. Kolektivní sporty a organizovaný pohyb typu aerobic nesnáším a nešla bych do toho.
 Linda,2 holky 
  • 

Re: Re: tělocvik 

(1.9.2004 16:58:31)
Přesně to je můj případ!!
 Jitka,dcera Bára 
  • 

Re: tělocvik 

(23.6.2003 14:25:55)
To je hotové "Neváhej a toč" :-)))
Dalo by se říct, že dostal, co zasloužil, protože výsměch a ponižování do školy nepatří. Nejspíš si takový učitel tímto způsobem léčí své mindráky.
Vzpoměla jsem si na svoji spolužačku ze střední školy (dodnes mou nejlepší přítelkyni), která byla také XXL tělesné konstrukce. A přesto měla z těláku vždycky 1. To proto, že to nebyla žádná padavka a nikdy nekňourala, že jí to nejde. Vždycky se o všechno alespoň pokusila a ne jednou, ale hned několikrát, nevzdávala se snadno.
Když došlo na známkování, třeba výmiku na hrazdě, profesorka si u jejího jména kolonku prostě proškrtla. Vždycky dávala všem záchranu, protože z její náruče prostě nebylo možno vypadnout. Výborná byla třeba ve volejbale, velká bojovnice, dobrý duch mužstva. A i když třeba nehrála, vždycky dokázala navodit patřičnou atmosféru a v zápasech, kdy o něco šlo nás mnohdy přivést i k vítězství. A za to všechno si zasloužila 1!!! a obdiv nás všech, včetně profesorky. A tak by to myslím mělo být.
 Jarka, dvě dcery 


Re: tělocvik 

(23.6.2003 14:42:21)
Tak to jsem se pobavila. Dobře mu tak :o)))).
 Irena+2 
  • 

Re: tělocvik 

(23.6.2003 15:00:38)
Nejses sama, komu se temer podarilo zprovodit telocvikare ze sveta. Ja na gymplu malem zabila telocvikarku jak granatem, tak kouli. Protoze jsem levak, chtela jsem kouli hazet levou rukou. Ona trvala na prave ruce. Tak jsem ji do prave vzala, ale otocku udelala jako levak. Kam koule letela, nemusim snad vysvetlovat....
Pri hodu granatem mi neverila, ze hazim okolo 40 metru, no a ona stala prave na te ctyricitce....
Ale protoze jsme si zrovna nepadly do oka, tak jsem se nechala z telocviku osvobodit - tudiz na mne uz nemohla a ja si v klidu dal mohla dopravat sportu 5x tydne.....
 kalimero 


Re: tělocvik 

(26.4.2009 11:26:25)
Učím první rok tělocvik na jednom pražském víceletém gymnáziu. Často se setkávám s názorem kolegů i kolegyň, že jedničku nemůže dostat každý, jsou přeci limity... Známka z výchov je ale tvořena nejen výkonem, ale především přístupem a snahou. Mým úkolem a tajným sne je přivést všechny děti bez rozdílu nadání a hmotnosti k jakékoli aktivitě. Jestli si půjdou zaběhat, zaplavat, zahrát volejbal nebo petanque už není tak podstatné. Takže pokud vidím, že se neohrabané dítě jen tak nevzdá a kotoul prostě zkouší třeba 10x dokola, proč bych mu tu jedničku nedala? Problém spíš je, co s nadaným jedincem, který sice udělá cokoli perfektně, ale úbor nenosí, provokuje, je drzý... zatím jsem se sním nesetkala, ale co pak?~;((
 kalimero 


Re: tělocvik 

(26.4.2009 11:27:02)
Učím první rok tělocvik na jednom pražském víceletém gymnáziu. Často se setkávám s názorem kolegů i kolegyň, že jedničku nemůže dostat každý, jsou přeci limity... Známka z výchov je ale tvořena nejen výkonem, ale především přístupem a snahou. Mým úkolem a tajným sne je přivést všechny děti bez rozdílu nadání a hmotnosti k jakékoli aktivitě. Jestli si půjdou zaběhat, zaplavat, zahrát volejbal nebo petanque už není tak podstatné. Takže pokud vidím, že se neohrabané dítě jen tak nevzdá a kotoul prostě zkouší třeba 10x dokola, proč bych mu tu jedničku nedala? Problém spíš je, co s nadaným jedincem, který sice udělá cokoli perfektně, ale úbor nenosí, provokuje, je drzý... zatím jsem se sním nesetkala, ale co pak?~;((
 Eva 
  • 

Re: Re: Jsem na vážkách 

(23.6.2003 22:41:35)
Milá Monty,
Souhlasím s tebou, že známky nejsou v životě důležité. Nicméně je chápu jako né nepodstatný prostředek v procesu výuky a výchovy našich dětí.Děti se potřebují podle něčeho jednoduchého a jasného orientovat. Slovní hodnocení je bezva věc, ale považuji ji jen jako doplněk, aby hodnocení bylo opravdu komplexní.
Problém vidím spíš v přijímání známek rodiči. Ti dokážou kvůli jedničce z matematiky udělat cokoli, opravdu cokoli. Samozřejmě že né všichni a samozřejmě, že né jenom kvůli matematice. Děti nejsou vystresované ze známek, ale z rodičů.

Moji rodiče nás s bratrem drželi zkrátka. Byli jsme tákzvaně vycepovaní, a to i pomocí fyzických trestů. Jakmile však šlo o školu, nepadla jediná facka. Nevím,kde se v nich vzalo to osvícenství, ale za známky nás netrestali. Netrestali nás za naše netalenty a podporovali (více méně ) naše talenty. Oba s bratrem jsme vystudovali vysoké školy, to a ve všem jsme hvězdy rozhodně nebyli.

Myslím si, že jakýkoliv systém výuky, a s tím nynějším také nesouhlasím, by měl pracovat s nějakou rozlišovací stupnicí. Ať jsou to známky nebo písmenka, ale v nich ten problém nespočívá.

P.S. Když jsem byla na vejšce, četla jsem nějaký článek o testování inteligence. Na závěr byl daný matematický rébus. O víkendu jsem ho dala vyřešít bráchovi.A o půlnoci nás u psacího stolu míjel otec, chystající se do poslele.Se zájmem nám nahlédl přes rameno, ovšem potom následovál děs v jeho očích. Nedokázal pochopit, že jeho děti ve svém volnu (nemusí!!) počítají nějaké nesmysly. Měl vždy z matamatiky čtyřku s odřenýma ušima.
 xxxxxxxy 


Re: Re: Re: Jsem na vážkách 

(23.6.2003 22:49:43)
Evo není to jen postojem rodičů. Já měla velice osvícené rodiče, kteří ze žádných známek nedělali tragedii, bez ohledu na to, jestli šlo o češtinu nebo matematiku nebo tělocvik. A přesto si pamatuji na to, jak jsem byla nešťastná, když jsem měla trojku z tělocviku za to, že mi nejde volejbal. Byla to moje jediná trojka. Já byla tiché dítě, snažila jsem se, ale jak na mě učitelka hystericky zaječela a šikovnější spolužačky (často čtyřkařky z jiných předmětů) se rozesmály, prostě jsem se do toho koše netrefila. Přitom v nekolektivních disciplínách jsem žádné problémy neměla. V létě na táboře s rozumnou vedoucí jsem vcelku průměrně zvládala i ten volejbal a nikdo mi nevěřil, že kvůli němu mám "zkažené vysvědčení" a přišla jsem o vyznamenání. Strašně mě to trápilo.
Rodiče s tím neměli nic společného.
 Eva 
  • 

Re: Re: Re: Re: Jsem na vážkách 

(23.6.2003 23:10:34)
Ale pak je to Heluško o hloupé a špatné učitelce. Né o špatnosti známek.
Já jsem hudební antitalent. Také jsem se vešla do škatulky nenápadná, pilná, i když trochu upovídaná holka.Když jsem měla zpívat před celou třídou, bylo mi příšerně. Zpívala jsem falešně, slyšela jsem to já, šlyšela to bezpochyby učitelka a slyšeli to mí spolužáci. Nikdy mě neponížila, dostala jsem trojku a v příští hodině jedničku z not. Ty mi šly.
Dokážu pochopit, že jsi se trápila.Ale stále si myslím, že známkování má smysl.
 Evelyn1968,2děti 


Re: Re: Re: Jsem na vážkách 

(23.6.2003 23:01:55)
Evo, já mám ten strach z VV ještě tak dobře v paměti, že jsem syna dokonce chtěla dát na nějakou předškolní zájmovou VV, aby s tím neměl ve škole takové problémy. Moje kamarádka, která výtvarku na 1. stupni učí mi říkala, že už je přístup jiný a že se nemá čeho bát. Jenže "naše" paní učitelka asi o jiném přístupu nic nevěděla a syn se na vyučování bál taky jako já před lety. Vysvědčení mu naštěstí nakonec nezkazila, ale kdyby chtěla, mohla mu dát klidně pětku. Připadá mi nespravedlivé, když se dítě dvě hodiny snaží něco nakreslit, aby se na konci dozvědělo, že to má stejně ošklivé a navíc dostalo špatnou známku. Nikdy jsme se doma neučili, jen jsme trénovali kreslení,ale to se bohužel naučit nedá.
Jinak kvůli známkám syna nestresujeme, ve třetí třídě má zatím pořád samé jedničky, i když se nijak nesnaží.

E.
 Jana, 2 kluci (8/2001 a 1/2003) 
  • 

Re: Jsem na vážkách 

(24.6.2003 7:57:11)
Nestihla jsem přečíst všechny příspěvky, ale z těch, které jsem stihla, to vypadá, že na Rodinu chodí samé nešikovné intelektuálky :-) - nejvíc souhlasim asi s Jitkou a taky nabízím trochu jiný pohled:
Odjakživa jsem patřila mezi nejšikovnější z VV, TV, PV a neměla jsem problémy ani s HV. Právem jsem si zasloužila jedničky, ale kromě mě je měl i zbytek třídy, zatímco mě moje vysvědčení klidně kazila špatná známka z jednoho z „hlavních“ předmětů… Na VŠ jsem se dostala skrze talentovky z VV, HV a TV, test všeobecného rozhledu a psychotest, v čemž mi střední škola téměř nepomohla – jediné, co jsem od střední potřebovala byl papír o tom, že mam maturitu, ale samozřejmě jsem se kvůli tomu musela plácat např. s chemií a fyzikou, které mě na rozdíl od výchov živit nebudou…
Aby nedošlo k nějaké mýlce – dle mého názoru nejsou známky k ničemu a jsem pro slovní hodnocení ze všech předmětů (když už teda dělíme svět na předměty jakoby spolu všechno nesouviselo).
Pro Sissi: Náš učitel na hudebku říkal, že zpívání se dá naučit a taky nám to dokázal. A mně zas nejdou jazyky…
 Gábi, 2 děti 


Známky 

(23.6.2003 14:18:36)
Myslela jsem si, že reforma školství konečně zasáhne i do těchto vyloženě talentových předmětů a zruší se jejich známkování. Velice mě překvapuje, že se vlastně nic nezměnilo ... Hodnocení výtvarné, hudební, tělesné či pracovní výchovy je subjektivní (pardon u tělocviku se dá běhat na čas a házet a skákat do dálky ...)! Pokud dítě nemá hudební sluch, může se sice naučit číst noty, text písničky nebo životopis hudebního skladatele, ale to je asi vše, co od něj může pedagog chtít. Já měla v životě zase "štěstí" na "tělocvikářky-ježibaby", třeba taková trojka z tělocviku místo vyznamenání na střední škole to se nazapomíná :-(
Minimálně bych doporučovala nepočítat tyto známky do "průměrů" pro přijímací zkoušky na střední a vysoké školy.
 Sandra2 


Re: Známky 

(23.6.2003 14:57:05)
Taky mi učitelka asi v páté třídě z výkresu dala 3, protože jsme měli za úkol namalovat pokojíček, který by se nám líbil. Namalovala jsem tenkrát zelený koberec a učitelka se zhrozila, jak se mi to může líbit a dala mi za tři.
 Hanka, dcera 3 roky 
  • 

Re: Re: Známky 

(23.6.2003 15:13:07)
Sandro, já jsem zase na SŠ namalovala zelenou hrušku a profesor mi ji přemaloval na modro - myslela jsem, že se zbláznil, ale když mi příště přemaloval šedý chodník na růžový, nějak jsem si zvykla. H.
 Sissi 
  • 

Re: Re: Známky 

(23.6.2003 15:41:13)
Já jsem dostala trojku z výkresu "Naše ulice" - prý to mám moc šedé - byla jsem holt realistka :-)
 Irena 
  • 

Re: Známky - a nepotrebovaly by spise zmenit prijimaci kriteria? 

(23.6.2003 23:04:04)
Pokud znamky ano nebo ne, tak pro vsechny predmety. Sice nepovazuji znamkovani za objektivni, ale znamkuje se, tak by se mely znamkovat vsechny predmety. A take existuji deti, ktere se mohou radovat z jednicek prave jen u tech "menecennych" predmetu.

A pokud se znamkuje, tak je spise veci napr. vyse zminovanych gymnasii, aby pri prijimacim rizeni lepe ohodnotily ta kriteria, ktera jsou pro tu danou skolu dulezita. Kdyz gymnasium zahrne do prijimacich kriterii i telocvik, tak neni vina telocvikare na zakladce, ze ohodnotil nesikovneho matematickeho genia podle jeho vykonu.
 Evelyn1968,2děti 


Re: Re: Známky - a nepotrebovaly by spise zmenit prijimaci kriteria? 

(23.6.2003 23:13:22)
Když to vezmete do důsledku, tak by se někdo nešikovný na některou z výchov vůbec nemusel dostat z první třídy. Na konci roku by vždycky konstatovali, že se zase kreslit nebo zpívat nenaučil a nemůže postoupit:o).

E.
 Andy 
  • 

Milý pane Karbane,  

(23.6.2003 16:36:42)
myslím si, že známkování těchto předmětů má smysl. Nevidím důvod, proč je neznámkovat. Někdo prostě nemá vlohy na angličtinu, Vašemu synovi zase nejde kotoul ani přemet stranou. Myslíte si, že to je méně důležité než vyjádření např. časové souslednosti v angličtině? Toť otázka. Ale myslim si, že rodič, jehož dítě má samé jedničky, vyjma angličtiny o tomto problému sáhodlouze nepíše. Prostě ji neumí výborně - a tak to take bere. Zkuste to tak brát i Vy. Já si myslím, že sport k životu neodkladně patří a netvrdila bych, že je to méně důležité než angličtina. Namítnete-li, že někdo nemá na tělocvik nadání, někdo jiný je zase nemá pro angličtinu. Takže podle buď známkovat všechno nebo nic. Nevidím důvod, proč angličtinu, češtinu ANO a výchovy NE.

PS: Naučte Vašeho syna kotoul i přemet stranou - dostane 1 a bude pro problemech :-))) A jestli to nezvladne, nic naplat - neni proste vyborny a jednicku si nezaslouzi.

 Zuzava* 


Re: Re: Milý pane Karbane,  

(23.6.2003 17:26:40)
zažila jsem případ, kdy víceleté gymnázium postavilo přijímací řízení na bodovém hodnocení sestávajících z bodů za test, tedy přijímačky, a z bodů za známky na základce, vysvědčení. Tak se stalo, že ten, kdo měl na vysvědčení na konci čtvrté a v půli páté třídy tři dvojky (váha nerozhodovala - čeština jako tělák, jak si pochvalujete), měl 19 bodů, samí jedničkáři měli bodů 41. Na písemku bylo maximum 55, a body se prostě sčítaly...To byl rozdíl co se prostě už nedal dohnat...a na protesty odpověď - gymnázium má právo si stanovit svá pravidla...Známé učitelky, které daly "spravedlivě" cvalíkovi s IQ 155 dvojku z tělocviku, výtvarky a pracovky (byl hrozný mazal) ho tak diskvalifikovaly v přijetí na gymnázium, kde byl pětinásobný převis a rvaly si pak vlasy,(nechtěly mu uškodil, jen chtěly tu vaši "spravedlnost"), ovšem pozdě. Ty,co o systému věděly, prostě přimhouřily oko (koneckonců tělocvik a výtvarka není skutečně tak důležitá pro budoucího třeba vědátora, víceletá gymnázia se skutečně zaměřují jinam).Já, když jsem studovala čtyřletém gymnáziu, tak už jsem si jen vybírala mezi výtvarkou a hudebkou, obého by prý bylo moc). Zkrátka, při současných zvyklostech se nedivím, že jsou tzv. "zásadoví " učitelé co známku nezlepší považování za omezené pitomce (i já je tam řadím, vidí totiž jen svůj předmět a jen své kotrmelce, a nic jiného).

A ještě k té spravedlnosti. Je snad spravedlivé, že někomu to zpívá či počítá samo, jiný ani po velké dřině nic nepředvede víc než bídu a utrpení? To je už jiná filosofie, ale to bysme se do toho už safra zamotali, co?
 Aninabe 


Re: Re: Re: Milý pane Karbane,  

(23.6.2003 17:42:25)
Jo jo, Zuzavo, to je přesné...
Jedna známá - asistentka na katedře jedné VŠ chtěla být spravedlivá a svojí vlastní dceři nechala dát dvojku z některého z tady zmiňovaných předmětů. Nechala dát === učitelka jí tvrdila, že dcera to má mezi jedničkou a dvojkou a ona jí nechala radší dát hned dvojku v pololetí, aby se dcerka ke konci roku víc snažila. Jenže - chtěla na víceleté gymnázium, tam byl strašný převis lidí. A jako na potvoru koukali i na vysvědčení v pololetí a třebaže měla jedny z nejlepších výsledků přijímaček tak jí nevzaly, zůstala kvůli té zatracené dvojce těsně mezi nepřijatými. Hodně dětí totiž v té tuším 5. třídě ještě mívá samé jedničky a ty jí převálcovaly. Jak si ta kolegyně nadávala a vyčítala, to je jasné. Chtěla být sama za spravedlivou - a způsobila vlastnímu dítěti dost silné trauma (Terezka tam opravdu moooc chtěla). To je život...
 Sissi 
  • 

Re: Milý pane Karbane,  

(23.6.2003 17:15:20)
Jenže když někdo nemá vlohy na angličtinu, tak to znamená, že mu nejde sama, že si musí sednout a učit se to. Zkuste si sednout a naučit se zpívat. To prostě nejde.
 Láďa 
  • 

Re: Milý pane Karbane,  

(30.12.2009 16:36:57)
Zpívání mi v dětství vůbec nešlo ale moc mě bacilo, dneska zpívám lidem a ještě mi za to platí. Jen jsem tomu věnoval víc než ti nadaní.
 sally 


Re: Milý pane Karbane,  

(23.6.2003 19:16:53)
osobně si myslím, že by bylo mnohem lepší hodnotit "slovně" - do toho by se vešly věci jako "Maruška neumí kotoul, ale velmi se snaží, tělocvik má ráda a umí dětem sestavit perfektní rozcvičku" a "Pepíček se velmi zlepšil v diktátech" - myslím, že fakt, že dyslektik Pepíček dře jak kůň, aby v diktátu vynechal "jen" tři písmenka je mnohem důležitější, než fakt, že jiné dítě plynně čte a píše od tří let a v diktátě chyby nedělá. Přijde mi strašlivá taková ta spravedlnost za každou cenu - kdy dysgrafik dostane trojku z přírodopisu jen proto, že má tři pětky za úpravu sešitu.
A taky mi přijde absurdní, proč by někdo měl dostat jedničku z výtvraný výchovy jen proto, že "má jedničku i z čestiny"... Výtvarně nadané dítě nedostane jedničku z matiky, jen proto, aby mu "trojka nekazila vysvědčení". Prostě ty známky nejsou spravedlivé, protože nezohledňují tu snahu.
 Andy 
  • 

Re: Re: Milý pane Karbane,  

(23.6.2003 21:58:14)
Naprostý souhlasím s Vaším názorem.
 Eva 
  • 

Pohled jedné učitelky 

(23.6.2003 22:05:22)
Plně s Vámi souhlasím v jedné věci, a to s tím, že je dobré si vážit učitelů rozličných "výchov", kteří trvají na svém hodnocení. Já sama, coby aprobovaná češtinářka a zároveň učileka výtvarné výchovy, jsem měla jedinečné srovnání těch samých žáků při výuce češtině, která (co si budeme vyprávět) každému nahání husí kůži, a při "oddechové" výtvarce.
Mám v živé paměti, jak si na mne došlápli rodiče jednoho nebožáka, jež obdržel v pololetí devítky trojku z VV... ode mne. Nestačila jsem zírat, za co všechno jsem u jejich syna zodpovědná a nakolik já mohu za jeho žalostnou budoucnost. Po půlhodince "rozhovoru" se mi sice omlouvali za prvotní rozhořčení, nicméně nemám pocit, že změnili "pod tíhou mých argumentů" názor.
Podotýkám, že je zbytečné zdlouhavě líčit, jak otřesně se tento deváťák choval, a to jsem si nenechala mnoho líbit.

Nesouhlasím však s Vaším postojem ke známkování výchov. I v těchto předmětech je nutné rozlišovat a odlišovat mezi jednotlivými žáky. A nejde o míru talentu. Všechny výchovné předměty by měly kultivovat emoční, psychické i fyzické zdatnosti našich dětí. Každá snaha a každá schopnost by měla být po zásluze oceněna, stejně tak každá lenost, nepoctivost a zákeřnost by měla být potrestána.

Mám osobně za to, že výchovné předměty jsou natolik podceňovány jak rodiči, tak žáky, ale bohužel i samotnými kantory, že současná situace ve školství je mírně řečeno zoufalá.

Vychovávám takřka dvouletou dceru a nedovedu si představit, že budu její schopnosti poměřovat pouze závažím měkkých a tvrdých i/y, správných výpočtů lineárních rovnic a odmemorováním libovolného textu. Přála bych si, aby svůj život uměla prožívat všemi smysly, a to i bez vyjmečného talentu, ale také bez zbytečných mindráků.

P.S. Jako na učitelku češtiny si na mě žádný rodič nedovolil vyskakovat. Ptám se někdy PROČ ?
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Pohled jedné učitelky 

(23.6.2003 22:15:53)
Zkusím co nejstručněji vyjádřit svůj názor, proč by se tělocvik, zpěv, výtvarná výchova a pracovní vyučování nemělo hodnotit - a pokud už, tak ne známkou:
Lze se nabiflovat anglická slovíčka, lze se nabiflovat Pythagorovu větu; průměrně inteligentní dítě to při troše snahy dokáže. Ale člověka bez hudebního sluchu nelze ničím přinutit, aby trylkoval jako Caruso. Talent k nějaké umělecké neb pohybové činnosti buďto je, nebo není, a nedá se vynutit ani nabiflovat... je důležité pěstovat v dětech smysl pro krásno, ale ne je zároveň frustrovat tím, že dostanou trojku za to, když nepřeskočí kozu.
 Martina 
  • 

Re: Re: Pohled jedné učitelky 

(23.6.2003 23:01:40)
Anebo se to dá přestylizovat taky takto:
Lze se naučit přeskočit kozu, lze se naučit udělat kotoul; průměrně sportovně nadané dítě to při troše snahy dokáže. Ale člověka bez citu pro jazyk nelze ničím přinutit, aby mluvil jako rodilý Američan. Cit pro jazyk buďto je, nebo není, a nedá se vynutit ani nabiflovat... je důležité pěstovat v dětech smysl pro něco nového a potřebného, ale ne je zároveň frustrovat tím, že dostanou trojku za to, ....................
 ronniev 


Re: Re: Re: Pohled jedné učitelky 

(24.6.2003 0:22:59)
Ne, ne, ne, nemůžu souhlasit. Jazykově nenadané dítě bude mluvit "českou" angličtinou a nikdy nedokáže hovořit jako rodilý Američan (to ostatně málokdo). Ale BUDE MLUVIT, když se bude snažit, a ten Američan mu porozumí, i když možná bude mít co dělat, aby se nesmál. Ale u známek z angličtiny se hledí na to, jestli se žák naučil slovíčka, a ne jestli umí dokonalé anglické "r". A přitom by se taky dalo říct, že "průměrně jazykově nadané dítě" ho přece umět musí - stejně jako ten kotoul vzad. Když to přeženu, v tělocviku by se takhle dala naučit pravidla basketu nebo třeba rugby, ale nikdo neudělá z dřeva reprezentanta! A pak, kdo bere na co dvojí metr...
Ronnie
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Pohled jedné učitelky 

(24.6.2003 7:47:50)
Nesouhlasím. Inteligence a pohybové (umělecké) schopnosti jsou nebe a dudy. Nejde o to, že by se "dítě-poleno" nedokázalo naučit kotoul vzad, asi dokázalo, ale o to, PROČ by se ho mělo učit a trápit se tím, že mu nejde, když je to dovednost k ničemu. Sport by měli lidé provozovat pro radost z pohybu, nikoli z donucení - a když na to někdo nemá, když ho to nebaví, proč ho tím proboha mučit? Na druhé straně ta angličtina nebo čeština nebo třeba dějepis patří do nějakého penza všeobecné vzdělanosti.
Jenže - i ty známky z "výchov" mají vliv třeba při přijetí na SŠ, jak už to tady padlo, a je dost smutné, když se nějaké nadané dítě nedostane na výběrové gymnázium jen proto, že neumí namalovat kočičku nebo házet granátem.
Pořád doufám, že se do doby, než půjde náš mrňous do školy, něco v tomto ohledu změní... pokud ne, budu asi vážně uvažovat o domácím vyučování.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pohled jedné učitelky 

(24.6.2003 8:49:16)
Milado,
já vím, že jsem v tomhle směru přehnaný optimista. :o(
Je mi jasné, že domácí vyučování má taky spoustu mínusů, daleko raději bych byla, kdybych tenhle problém vůbec nemusela řešit, ale když si vzpomenu na své dětství, tak je mi jasné, že TOHLE svému dítěti fakt nepřeju. Sice jsem měla (až na tělocvik) dobré známky, vlastně skoro pořád vyznamenání, ale ta nesmyslná direktiva typu "neodejdeš z jídelny, dokud všechno nesníš", "nesmíš vynášet jablíčko před školu, musíš ho sníst v jídelně", "vůbec mě nezajímá, že jsi astmatik, vybíjenou prostě hrát BUDEŠ" atd. mne děsí.
Budu se asi muset poohlédnout po tom, jak to je se soukromými školami. Existují snad u nás, nebo ne?
 Lenelka 


Re: Re: Re: Re: Pohled jedné učitelky 

(24.6.2003 8:23:49)
Ronnie, naprosta pravda. Pred par tydny se manzel pekne nasmal pri rozhovoru s prezidentem Klausem, ktery odvysilala BBC. Manzel je Anglican a vyslovnost pana Klause je vice nez ceska. Pravda, rozumet mu bylo. Asi take patri mezi jazykove "nenadane".
 LaD 2002 


Re: Re: Re: Re: Re: Pohled jedné učitelky 

(14.7.2003 16:41:23)
A Vašemu manželovi nebo každému cizinci žijícímu u nás pár týdnů by se zase smáli jejich známí po návratu do vlasti,protože přízvuk je pěkná mrška a člověk se rychle nakazí okolím...
 Jarka a Patrik-andílek 


Re: Pohled jedné učitelky 

(26.6.2003 11:39:28)
Nemohla jsem nereagovat na 1. příspěvek paní učitelky Evy. Je o tom jak si na ni došlápli rodiče deváťáka, kterému dala 3 z výtvarné výchovy. Nebudu rozebírat to, že možná chlapci skazila vysvědčení, kvůli vytvarce, kterou se těžko někdo naučí, když je na to antitalent, ale co mě hlavně zarazilo, je to, jak se zmiňuje o tom, jak strašně se tento chlapec chová.
Hmm, nevím jak na ostatní, ale já z toho příspěvku cítím jednoznačně ovlivnění známky z výtvarky, tím jak tento chlapec (puberťák) není paní učitelce zrovna sympatický.
A z toho mi jde husí kůže po těle!
 Jarka a Patrik-andílek 


Jak ovlivňuje chování prospěch? - pro učitelku Evu 

(26.6.2003 11:48:55)
Milá paní učitelko Evo,
mohla byste mi vylíčit, jak otřesně se tento deváťák choval? Vážně by mě to zajímalo. A hlavně by mě zajímalo jak to souvisí s tím, že dostal na vysvědčení 3 z výtvarky?
Děkuji za odpověď
 Zuzava* 


Re: Jak ovlivňuje chování prospěch? - pro učitelku Evu 

(26.6.2003 14:28:36)
Nejsem učitelka ani Eva, ale tak trošku asi vím, o co šlo. S tím klukem mlátila puberta, tak se zřejmě vůbec nesnažil ani něco namalovat, a učitelku navíc provokoval, takže neměla nejmenší důvod ke shovívavosti, kterou by třeba projevila, kdyby se kluk uměl aspoň slušně chovat.

Ne že by to bylo ideální, ale učitelé se shodují v tom, že zvládnout pubeťáky třeba v matice ještě jde, protože se bojí o známky a tak si nedovolí, ale v předmětě, kde se předpokládá známka do dvojky sama o sobě to už opravdu musí být učitel třída, aby ho respektovali...A takové naše školství patřičně nezaplatí...

A to, že ti rodiče šli s řevem na učitele taky svědčí o určité kultuře v rodině...

Proto taky hučím do syna, aby se ve škole choval slušně, protože to se pak všechno líp řeší, a učitelé jsou taky jen lidi. Sympatie a na druhé straně zbytečně vzbuzená antipatie hrají roli...dělá to každý, i autorka toho pohoršení, ať už její povolání jaké chce, pokud se zabývá lidmi, má větší ochotu vyhovět tomu, co je jí sympatický, a třeba o tom ani sama neví...
 Jarka, dvě dcery 


Re: Re: Jak ovlivňuje chování prospěch? - pro učitelku Evu 

(26.6.2003 15:17:27)
Moje starší frajerka si pěkně naběhla. Ve druháku na střední to s ní pěkně mlátilo. Puberta jako víno. Všichni byli blbí - nejblbější samozřejmě matka :o))) A holčina s čumáčkem vystrčeným hodně vysoko usoudila, že nemusí trapně pobíhat po tělocvičně, dělat kotrmelce a skákat přes kozu. Psala si falešné omluvenky a flákala tělák jak jen to šlo. Výsledek se brzy dostavil: nebyla klasifikovaná a aby mohla postoupit do třetího ročníku, dělala reparát z tělocviku. :o)))
Šla tam jak na popravu a já jsem z ní pak tahala rozumy: a tos dělala kotrmelce, jo? A taky jsi šplhala? A co ještě? A kolik učitelů se na tebe koukalo, jak tam sama kmitáš po tělocvičně?
Jo - byla to lekce. :o))) Ony ty naše zlatíčka občas potřebujou dostat přes čumáček - jakkoli to jako rodiče těžce neseme.
 ema 
  • 

Re: Re: Jak ovlivňuje chování prospěch? - pro učitelku Evu 

(26.6.2003 18:15:38)
Po těch zkušenostech a po tom všem, co si paní Jarka zažila se nedivím že je na učitelky alergická.
Jak by to bylo s vámi na jejím místě?
 Jarka a Patrik-andílek 


Re: Re: Re: Jak ovlivňuje chování prospěch? - pro učitelku Evu 

(26.6.2003 19:49:46)
Nevím, nevím, nerada, ale nesouhlasím. Třeba názor, že svědčí o kultuře v rodině, že přiběhli s křikem na učitelku. Mě je tak stejně protivný a taky dle mého svědčí o kultuře a to možná ještě horší, když jsou rodiče zticha, neumí se zastat svého dítěte a kývou učitelce na všechno jako ovce nebo dokonce nosí pozornosti! A rozhodně jsem proti aby chování jakkoli ovlivnilo známku z nějakého předmětu! K tomu jsou třídní a ředitelské důtky. A snad se na vysvědčení klasifikuje chování zvlášť. To nemá se znalostmi, co dočinění.
 sally 


Re: Re: Re: Re: Jak ovlivňuje chování prospěch? - pro učitelku Evu 

(26.6.2003 20:07:53)
Jarko,
jenomže právě ve výchovách to chování je součástí, ne? Když mi v rámci pěstitelek někdo řekněme dělá to, že mlátí ostatní hráběma po hlavě, nebo jim ničí jejich pracovní úsilí, místo toho aby hrabal.... tak to s tím souvisí... Pracovní vyučování je přeci o tom, že se děti naučí nějaké práce. A jestliže někdo zvládne pečlivě a správně ostříhat růže a někdo jiný kvůli "blbinám" ne - tak by to mělo být ohodnoceno...

A s tím došlapováním rodičů na někoho - myslím, že je rozdíl, když ten rodič přijde a řekne "kluk dostal pětku z pozemků, tak mi vysvětlete co se stalo, ať to nějak vyřešíme" (a tím vyřešíme myslím to, že rodič s učitelkou vymyslí, jak známku napravit a rodič s dítětem doma promluví, nikoliv to, že se připlazí s dárečkem), a když přiletí ječící furie, která řve na celou školu, co si to učitelka dovolila. Sorry, ale rodič - furie, která ječí bez toho, že by si ověřila co se stalo i s druhou stranou, opravdu svědčí o (nevalné) úrovni.
 Mirka, 1 dítě 


Re: Re: Re: Re: Re: Jak ovlivňuje chování prospěch? - pro učitelku Evu 

(26.6.2003 20:54:31)
Sally,

asi bych se přiklonila k tomu, že na chování máme jiné nástroje, než je klasifikace...dokud platily předpisy, mluvily jasně: hodnocení odráží faktický výkon žáka v daném předmětu. Do klasifikace nelze zahrnovat kázeňské přestupky a chování žáka v hodině.

Je mi líto, ale učila jsem jak předměty důležité (maturitní) tak okrajové, nepovinné a podobně, ale s chováním si prostě učitel musí poradit jinak. Jediné, co jsem ochotna zahrnout, je vztah k předmětu - jestliže nemusí kreslit a stačí mi, přinese-li referát k látce (třebas životopis malíře) a on na to celý rok kašle, nemůže se pak divit.
 Jarka a Patrik-andílek 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jak ovlivňuje chování prospěch? - pro učitelku Evu 

(26.6.2003 21:10:23)
Souhlasím s Mirkou,
samozřejmě se nedá tolerovat nezájem o konkrétní předmět, byť okrajový. Pokud nemá dítě žádnou snahu ani zájem, je to jasný.
Mě vlastně jde celou dobu o to, že se mi zdá strašně nespravedlivé, hodnotit znalosti i dle toho s kým víc a s kým míň mlátí třeba puberta. Někdo je třeba klidné dítě, působí jako vyloženě studijní typ, ale jiný je víc divočejší, víc provokuje, ale přece může být i mnohem chytřejší. Proto si myslím, že je nutné znalosti a chování co nejvíce odlišovat.
Je to taky hodně o tom, uvědomit si, že to i ty děti nemají lehké a že my jsme v jejich věku nebyli o nic lepší!
 sally 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jak ovlivňuje chování prospěch? - pro učitelku Evu 

(26.6.2003 23:38:56)
Mirko,
jenomže to je to, o čem mluvím. Vztah k předmětu se přeci projevuje i chováním dotyčného dítěte, ne? Takže známka by měla být čistý průměr z písemek a všechno ostatní se vejde do známky "chování"?
Na pěstitelky jsem měla jednoho "vyhlášenýho grázla" - jenomže "vyhlášený grázl" byl manuálně neuvěřitelně zručný a zcela zjevně zvyklý z domova na různé práce a nebyl s ním problém. Myslím, že pro něj pracovní vyučování bylo báječná změna po vší té frustraci v matice a podobně. Horší byli takoví ti mazánci, co byli schopný schválně zničit nářadí, aby nemuseli hnout prstem. Sorry, ale kdyby mi někdo v matice odmítnul psát písemku s tisícem výmluv - tak prostě nenapsal písemku, má za pět. Když někdo není schopný hnout se na pozemku a zašívá se - tak má taky za pět, ne?
 Jarka a Patrik-andílek 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jak ovlivňuje chování prospěch? - pro učitelku Evu 

(27.6.2003 10:08:34)
No to je to Sally, co mě právě trápí, takže už máme tři škatulky dětí:

1. Ti klidní bezproblémoví
2. Vyhlášení grázli
3. Mazánci (to jsou dle Tebe, Ti nejhorší)

Právě tohle rozškatulkovávání dětí se mi nelíbí!

Vím, že učit není vůbec snadné asi bych si na to ani netroufla, protože bych se bála, že nechtěně ukřivdím nějaké dětské duši. Protože i za tím největším grázlem může být velmi citlivě dítě.
 sally 


Jak ovlivňuje chování prospěch? - pro učitelku Evu 

(27.6.2003 20:14:50)
Jarko,
toho grázla jsem schválně psala do uvozovek, nikoho jsem neškatulkovala - takhle ho označovaly kolegyně. Tady jsem ho uváděla právě jako příklad dítětě těžko zvládnutelného (dvakrát propadnul, ve třídě byl o dvě hlavy větší než ostatní děti, často je šikanoval), které právě v té výchově mělo možnost se uplatnit - a s kterým se dalo vycházet právě přes tu fyzickou zručnost. Fungovalo to oboustranně - pokud byl najednou dán druhým dětem v něčem za vzor a překročil stín toho, že je vždycky ve všem nejhorší - a když na něj jednou ostatní děcka pro změnu nekoukaly skrz prsty, tak on neměl potřebu prosazovat se v kolektivu jinak - a samozřejmě neměl potřebu narušovat hodinu v které se mu "dařilo".

Udávala jsem ho jako příklad, kde si myslím, že hodnocení práce a znalostí v hodině úzce souvisí s chováním. Já vím, že mě (z nějakého důvodu) nemáš ráda, ale nepřipisuj mi věci, které jsem neřekla a nemyslela. Možná jsem ten příspěvek napsala příliš rychle a schématicky, ale to je daň za to, že prostě tohle psaní je "pomalejší" a výrazově chudší, než rozhovor.
 Jarka a Patrik-andílek 


Pro Sally!!! 

(27.6.2003 23:25:38)
Sally, proboha, jak Tě napadlo, že Tě nemám ráda? Vždyť se ani neznáme! A pokud se nepletu, tak si mě vícekrát pomohla a podpořila v Budulíncích. Já měla pocit, že normálně diskutujeme, nic víc, nic míň. A možná jsem v tomto tématu přecitlivělá, tak mě ber s rezervou. ALE ROZHODNĚ TU DISKUZI VNÍMÁM ANONYMNĚ A VŮBEC NE OSOBNĚ!
Ahoj Jarka
 sally 


Re: Pro Sally!!! 

(28.6.2003 3:54:58)
Jarko,
promiň... já prostě měla pocit, že to myslíš jaksi proti učitelům. Já vím, že tvoje zkušenosti s "takypedagogy" jsou naprosto děsivé, ale ani děti většinou nejsou extra nevinné, a ta citlivá duše se občas velmi těžko hledá. A to, že někdo má citlivou duši (tu má snad valná většina lidí) neznamená, že by se mu mělo promíjet špatné chování.
 Mirka, 1 dítě 


Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jak ovlivňuje chování prospěch? - pro učitelku Evu 

(27.6.2003 17:22:38)
Tak tohle jsem jaksi neřešila...když nechce psát písemku, nemusí - napíše nahoru "NEPŘIPRAVEN", podepíše to a dostane za pět hned. Zbytek hodiny si může číst nebo co chce. Pokud nechce dělat v pozemcích, je to jednoduché - oznámkuji práci, a jinak bude sedět na pozemku a číst si nebo něco podobného...klidně může mít za pět z pozemků. Bude-li ale něco ničit nebo někoho otravovat, nafasuje okamžitě poznámku, za pár poznámek důtku...oni se rodiče ozvou, a i když doletí, není problém jim ukázat třídnici. Je věcí jednoho každého z nás, aby se děti naučily dělat i věci nepříjemné...a to bez mlácení ostatních po hlavě. Já je nenutím dělat to, co je nebaví. Já oznámkuji výsledek...pokud se ovšem někdo snaží a nejde mu to, tak se snažím pomáhat, radit, podporovat nebo umožnit jinou formu - nemusí být šikovný v okopávání, může ale udělat nástěnný kalendář, kdy máme co set nebo protrhávat. Mimochodem - kolega dával za pět z Tv - pokud dítě nechodilo nebo odmítalo cvičit, dostalo otázky z pravidel, která ležela každou hodinu na lavičce v tělocvičně. Krédo: Nemusí umět cvičit, ale nic mu nebrání sportu rozumět! Během tří let se na škole nevyskytovalo osvobození z Tv s vyjímkou vrozených vad a dlouhodobých nemocí...a cvičili všichni a kupodivu - velice dobře.
 Jarka a Patrik-andílek 


Re: Re: Re: Re: Re: Jak ovlivňuje chování prospěch? - pro učitelku Evu 

(26.6.2003 20:56:13)
Sally,
to co popisuješ s hráběmi po hlavě, se mi zdá spíš jako extrém, ten se asi posuzuje hůř, i když bych se i v tomto případě přiklonila k třídní důtce. A název např. výtvarná výchova si myslím, že je odvozen od toho, že má děti vychovávat ke vztahu k výtvarnému umění. Nikoli známkovat mimo jiné i dle toho, jestli někdo po někom hodil štětec.
A ta uječená fúrie samozřejmě v pořádku není a asi o něčem svědčí, to máš pravdu, ale já jsem ve škole moc těchto fúrií nepotkala, spíše jsem se setkávala s tím druhým extrémem, kdy rodič stojí na třídní schůzce a kýve jako osel, koneckonců i já se tak chovala.
A proč? Ze strachu, aby si na mé dítě nezasedli.
 Jitka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jak ovlivňuje chování prospěch? - pro učitelku Evu 

(27.6.2003 10:04:59)
Tak vážení,já jsems e nedávno málem sama změnila v ječící fůrii,ani nevím jak!
Synek ,nutno podotknout hyparaktivní a LMD,nosil snad každý týden alespon jednou poznámku tipu "strká spolužáky do louže,neumí držet pusu-soustavně vyrušuje,o přestávkách je jak utženej ze řetězu". Budiž,tak jasně,že tohle denně normální asi není,ale na druhý straně je snad lepší když se vyřádí venku o přestávkách a ne v hodině,kde musí sedět nazadku,což je pro něj-hypeaktivního nadlidský výkon.
Ale dále,za celej školní rok měl napsáno v notýsku pouze jednou,že neumí počítat a ted na konci roku mi učitelke ařekne,že má takpvej prospěch,že by se mu vyplatilo třídu zopakovat. Já vím jak se učí,ale proč teda kladpi takový důraz na chování než na prospěch? ? Ten je asi méně důležitý nebo co? Kvůli chování do dalšího ročníku jistě postoupí,kvůli prospěchu těžko!
 J. 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jak ovlivňuje chování prospěch? - pro učitelku Evu 

(27.6.2003 10:06:51)
Omlouvám se za překlepy,ale špatně na to vidím:-)
 Pett* (děti 2004, 2006, 2010) 


Re: Milý pane Karbane,  

(24.6.2003 10:56:23)
Vtip je v tom, že angličninu (v mém případě ještě ruštinu) nás někdo učil a vysvětloval. Člověk se naučil slovíčka jako básničku a měl napůl vyhráno. Ovšem ať vzpomínám jak vzpomínám, nikdo nás neučil zmíněný kotoul a to ani v případě, že jsme ho nepředvedli "na výbornou". Nikdo nám neřekl, kde děláme chybu a jak ji napravit, dostalo se nám jenom urážek od fiflenek do polen. Taky si nevzpomínám, že by nás kdokoli učil ve výtvarné výchově cokoli kreslit. Bylo zadáno téma a starejte se. Že jste třeba živého koně v životě neviděli, no to máte smůlu. A že vám právě proto třeba z koně vyšel neforemný slon? No tak to máte problém a odrazí se to na hodnocení. Snaha se tady neoceňuje. Bohužel naproti tomu v matematice nám vždycky učitel ohodnotil alespoń postup řešení, pokud konečný výsledek nebyl správný. Hodnotil alespoň tu námahu zapamatovat si např. vzorec. Jak jsme se ale měli připravit na výtvarnou či hudební výchovu, když jsme nikdy netušili, co se bude dít na další hodině a klepali se na koho ten trapas zase padne? Psali jsme notové diktáty při hudební výchově. No co vám budu povídat, byla to taková sportka. Nikdy nikdo nám o notách nic nepovídal. Prostestovat jsme si moc nedovoli a když jsme to jednou zkusili, bylo nám řečeno, že to už máme dávno umět. Nechodit v dětství do LŠU, do dneška nevím co to "smetí" na notové osnově znamená. A pracovní výchova? Dodnes když si vzpomenu na některé spolužačky z paneláku, které držely hrábě prvně v rukou, se musím smát jak si s nimi dokázaly nafackovat. Ani jim nikdo neřekl "ty trdlo, drž to takhle a hrabej s tím takhe, no vidíš jak ti to jde".
Takže možná až se začnou i tyto výchovy "vyučovat", pak bude mít smysl i tyto předměty hodnotit. Nikoli však talent jednotlivých žáků, ale právě snahu a přípravu.
 Vladan 


Milá Andy 

(26.6.2003 16:11:38)
Tak jsem si pročítal diskuzi o známkách z TV.
Musím Vám napsat taky jeden případ. Nevím, jak to chodí teď, ale když jsem chodil na základní školu, nebylo pro nás, jako pro žáky, důležité z ČEHO známky máme, ale JAKÉ známky máme. V praxi to znamenalo, že ten, kdo neuměl kreslit případně cvičit, měl horší vysvědčení než ten, kdo třeba flákal psaní a čtení.
Mluvím z vlastní zkušenosti - ve čtvrté třídě jsem dostal na vysvědčení trojku z TV. A to i přesto, že ve škole bylo oznámení lékaře, že nejsem líný, ale vzhledem k prodělané poporodní obrně jsem prostě pomalejší v reakcích (dodnes nechytím předmět, letící mým směrem).
Trojku z TV jsem tehdy obrečel - a dlouho jsem to učitelce nemohl zapomenout. Jako čtvrťák jsem měl tehdy "nejhorší" vysvědčení ze třídy - ostatní měli maximálně dvojky.
Chápu, že je třeba ohodnotit tělesnou výchovu. Ale Vy zase pochopte, že jsou lidi, kteří prostě přemet stranou NEZVLÁDNOU - ať už k vůli strachu či z jiných důvodů.
Musím se také připojit k jednomu názoru zde - Výchovy se u nás NEVYUČUJÍ. Kromě mé sestřenice, která má aprobaci matematika - hudební výchova, jsem se za osm let školní docházky nesetkal s učitelem, který by vysvětlil způsob malování obličeje, malování hlinkou či křídou - dostali jsme prostě pomůcky a "malujte". V hudebce zase bylo zcela běžné, že jsme dostávali známky za "poslech" (ten kdo neměl hudební sluch, neměl šanci od sebe rozeznat dvě skoro identické skladby). Za svůj výkres jsem jednou jedinkrát dostal dvojku - a to jsem se maximálně snažil. Z hudební výchovy jsem měl jedničku jenom díky jakémus - takémus hudebnímu sluchu a docházení na hodiny hry na akordeon. Výtvarná a tělesná výchova byly pro mne noční můrou - a nyní zpětně zjišťuji, že ti, co měli jedničky, se dnes zadýchávají při výstupu do schodů, které já zvládám naprosto bez problémů a když mají nakreslit helikoptéru, vyjde jim z ní komár. Tak mi řekněte, co dá člověku výtvarná, tělesná či hudební výchova
 ronniev 


"Samé" a trojka z tělocviku 

(23.6.2003 21:12:17)
Jsem taky ten případ "nešika a šprt", jak děti s oblibou říkají. Zažila jsem v 6. třídě dvakrát samé jedničky a trojku z tělocviku. Mám přes metr osmdesát, takže veškerá gymnastika pro mě byla utrpení, a tou dobou se skoro nic jiného nedělalo. No a tělocvikářka mi "spravedlivě" tu trojku napařila. Dneska se tomu směju, tenkrát jsem brečela - v tom věku jsou známky pro dítě dost důležité. Přitom jsem ale chodila na zdravotní cvičení (jsem astmatik) a tam byla taková maličká instruktorka, neměla snad ani metr šedesát - kdybych na ni skočila s rozběhem, nutně musela skončit na zemi. Ale jí jsem tak věřila, že jsem s ní bez problémů skákala přes kozu vyšponovanou na největší výšku. Ve škole jsem to nedokázala nikdy. Takže si myslím, že problém byl spíš v té učitelce než ve mně. Ne, nikdy jsem nebyla sportovní talent, ale velmi slušně plavu, jezdím na vodu, hraju tenis a v "požehnaném" stáří 35 let jsem se naučila i lyžovat. Jenže hvězdu, provaz a jiné podobné tehdy ceněné dovednosti jsem prostě nikdy neudělala. A ať se na mě nezlobí ta paní, co tady hlásá, jak je tělocvik důležitý a jak mají rodiče naučit děti kotrmelec dozadu a bude po problémech: zaprvé to někdy skutečně nejde a zadruhé, to je věc učitele, ne rodičů. Tón mi silně připomíná moji tehdejší "spravedlivou" učitelku, kvůli které jsem musela dělat zkoušky na gympl, i když to byl rok, kdy se děti se samými jedničkami braly bez přijímaček. Já ty "samé" protě neměla, protože i na tom rozhodujícím vysvědčení jsem měla aspoň dvojku z tělocviku, a to na přímluvu celého sboru. Přitom učitelka o tomhle systému pochopitelně věděla. No, hlavně že byla spravedlivá...
Mimochodem, můj dobrý kamarád na té základce (ZDŠ Jeremenkova, Praha 4)se jmenoval taky Karban - ale Franta. Nejste příbuzní? :-)))
Ronnie (tenkrát Rikki)
 sára 
  • 

Re: "Samé" a trojka z tělocviku 

(24.6.2003 17:00:17)
Není tam ta učitelka ještě dneska? Jak se jmenuje, ať víme, na koho si dát pozor? Dost často se totiž stává, že učitelky přežívají na školách takhle dlouho, i když by dávno měly být v důchodu.
 ronniev 


Re: Re: "Samé" a trojka z tělocviku 

(27.6.2003 21:14:55)
Sáro, je mi líto, ale já už to nevím... Psycholog by jistě pro to měl vysvětlení, nejspíš by tam bylo něco s "vytěsňováním nepříjemných zážitků". Taky je ovšem možné, že stárnu a blbnu. No a s tím souvisí i to, že ty obavy mít nemusíš - tak dlouho tam vydržet nemohla... :-)))
Ronnie
 Markéta 
  • 

Pro a proti 

(23.6.2003 23:38:43)
Tak trochu řeším, jestli známky jsou to pravé ořechové jako obecný postup hodnocení. Určitě je to ten nejjednodušší způsob pro učitele - prostě udělají průměr, ať už prostý nebo vážený, pro rodiče - stačí letmý pohled a ví, jak na tom jejich dítko je, i pro děti - pro vytváření nejjednodušší hierarchie to postačí.
Na druhou stranu známky můžou děti, rodiče i učitele frustrovat - dvojka u jednoho dítěte je skoro jednička, u druhého skoro trojka, přitom vlastně žádný rozdíl, dítě se snaží, ale lepší známku prostě nevybojuje a tak.
Takže nějak docházím k závěru, že nejlepší by byla kombinace - pár vět ústního zhodnocení a pak na závěr říct ... znalosti odpovídají známce té a té. Už bych do toho ale nezahrnovala úpravu sešitu ani to, jak moc se dítě hlásí nebo nehlásí.
A tenhle systém by podle mě mohl být použitelný i ve výchovách - ne tak, že umí dokonale vykreslit postavu v pohybu, zazpívat mollovou stupnici, vyšplhat po laně či vyrobit přívěšek na klíče, ale tak, že se zhodnotí to, co nejde jen tak nabiflovat, slovně a pak se vezme určitá suma znalostí - i v tělocviku by třeba mohla být zahrnutá první pomoc, nějaká základní pravidla her, v hudebce něco z hudební historie - kdo byl Smetana, Puccini, Verdi, totéž ve výtvarce - Mona Lisa, Mánes a třeba impresionismus, a ve výchovách - třeba pojmenovat nástroje (do dneška jsem jak Alenka v říši divů, když něco sháním a snažím se to prodavačům popsat), říct, jak se dělá kompost a tak. Člověk to možná nikdy nebude potřebovat a nesmělo by to zabrat většinu těchto výchov, ale nenásilnou formou by se to tam určitě dalo začlenit - tak, dneska si namalujeme něco ve stylu impresionistů, pustíme si Vltavu a tak.
Prostě bych to nepřeháněla ani se známkováním, ani s kvantem informací, ale bylo by fajn, kdyby se nad tím někdo skutečně zamyslel.
 Markéta 
  • 

Pro a proti 

(23.6.2003 23:38:56)
Tak trochu řeším, jestli známky jsou to pravé ořechové jako obecný postup hodnocení. Určitě je to ten nejjednodušší způsob pro učitele - prostě udělají průměr, ať už prostý nebo vážený, pro rodiče - stačí letmý pohled a ví, jak na tom jejich dítko je, i pro děti - pro vytváření nejjednodušší hierarchie to postačí.
Na druhou stranu známky můžou děti, rodiče i učitele frustrovat - dvojka u jednoho dítěte je skoro jednička, u druhého skoro trojka, přitom vlastně žádný rozdíl, dítě se snaží, ale lepší známku prostě nevybojuje a tak.
Takže nějak docházím k závěru, že nejlepší by byla kombinace - pár vět ústního zhodnocení a pak na závěr říct ... znalosti odpovídají známce té a té. Už bych do toho ale nezahrnovala úpravu sešitu ani to, jak moc se dítě hlásí nebo nehlásí.
A tenhle systém by podle mě mohl být použitelný i ve výchovách - ne tak, že umí dokonale vykreslit postavu v pohybu, zazpívat mollovou stupnici, vyšplhat po laně či vyrobit přívěšek na klíče, ale tak, že se zhodnotí to, co nejde jen tak nabiflovat, slovně a pak se vezme určitá suma znalostí - i v tělocviku by třeba mohla být zahrnutá první pomoc, nějaká základní pravidla her, v hudebce něco z hudební historie - kdo byl Smetana, Puccini, Verdi, totéž ve výtvarce - Mona Lisa, Mánes a třeba impresionismus, a ve výchovách - třeba pojmenovat nástroje (do dneška jsem jak Alenka v říši divů, když něco sháním a snažím se to prodavačům popsat), říct, jak se dělá kompost a tak. Člověk to možná nikdy nebude potřebovat a nesmělo by to zabrat většinu těchto výchov, ale nenásilnou formou by se to tam určitě dalo začlenit - tak, dneska si namalujeme něco ve stylu impresionistů, pustíme si Vltavu a tak.
Prostě bych to nepřeháněla ani se známkováním, ani s kvantem informací, ale bylo by fajn, kdyby se nad tím někdo skutečně zamyslel.
 Delete 


Re: Pro a proti 

(24.6.2003 2:12:52)
Také stále řeším, k čemu jsou známky. Známka je vyjádřením subjektivního pocitu učitele a navíc ne vždy hodnotí pouze konkrétní znalosti, ale většinou i chování v hodině, pomůcky, někdy i sympatie či antipatie a to určitě není dobře.
Čtu ráda knížky z nedávné minulosti, ráda se dívám na filmy pro pamětníky. A nemohu se zbavit pocitu, že tehdejší systém půlročních zkoušek měl cosi do sebe. Děti se musely učit průběžně během roku, byly zkoušené, psaly prověrky, ale stejně rozhodující byla známka ze závěrečné zkoušky. Dnešní systém výuky nutí děti rychle se něco nabiflovat, rychle to zapomenout a rychle zase na novou látku. Není čas opakovat, procvičovat, z každé látky je jedna prověrka a nikdo už nemá šanci znovu dokázat, že se doučil, co neuměl, stejně jako nikdo nemusí prokazovat, že to, za co dostal jedničku, ještě umí.
Líbilo by se mi, kdyby rodiče i děti na začátku každého pololetí věděli, co by měly děti znát na konci pololetí z každého předmětu. A na konci pololetí by byla závěrečná zkouška (písemná i ústní, protože někomu se lépe píše, jinému se lépe povídá), nejlépe procentuelně by se zhodnotila míra znalostí z požadovaného a podle předem určených kritérií by se určila známka. Takto by se známkování alespoň zobjektivnilo. Byla bych pro, aby mezi známkami v takovém případě nebyla pevná hranice, takže i z takové zkoušky by dítě mohlo mít 1 - 2 a pak by mohlo rozhodovat třeba i to, jak dítě při tom kterém předmětu spolupracuje. Každopádně by se ale hodnotilo jen to, co se dá skutečně naučit. V matematice třeba znění Pythagotovy věty nebo odmocňování pomocí tabulek, ale už ne písemné dělení nebo násobilka (pro dyskalkulika velmi náročné, někdy až nemožné se naučit). V českém jazyce třeba vyjmenovat vyjmenovaná slova, přednést básničku, zařazení slov k slovním druhům a ke vzorům....ale už ne diktát (dysortografici vědí své). V přírodovědě, vlastivědě, dějepisu, zeměpisu...tam je to v tomto ohledu asi nejjednodušší, jen bych třeba nikovo při přírodopisu nenutila pitvat žížalu. Fyzika a chemie...každý je schopný naučit se základní poučky a zákony, nemusí je už ale umět použít v praxi, takže výpočty bych asi nehodnotila, stejně tak laboratorní práce (když se člověk bojí, že se polije kyselinou, určitě se polije...a třeba já se tohoto bojím pořád). Cizí jazyky...dají se naučit slovíčka, dá se naučit gramatika, ale jen velmi těžko se učí poslech a schopnost dorozumět se (myslím, že lidé s hodebním "hluchem" se tyto věci učí obzvlášť těžce, např. já, co nevidím napsané, to nevyslovím správně, i kdybych se na hlavu postavila a někdy mám ten problém i v češtině). V pracovních činnostech by se hodilo učit děti třeba kdy se jaké práce dělají na zahradě, co je to "nulák", jak se liší štípačky od kombinaček, třeba. Nás tohle ještě učili, ale dneska se s tím už nějak nesetkávám. V tělocviku by se mohlo známkovat třeba za znalost pravidel (co takhle si zahrát na rozhodčího ve fotbale a pak ať ostatní děti "oznámkují" rozhodčího jako ve skutečnosti? Učitel k tomu přidá své kometáře, známku od ostatních potvrdí nebo pozmění s patřičným kometářem, proč hodnotí jinak a je to...). Také si myslím, že by děti mohli znát alespoň jména našich nejslavnějších sportovců, tím by se učinilo za dost i atletice, gymnastice apod. Výtvarná a hudební výchova, i tam je dost věcí, které by bylo dobré znát a které se dají známkovat, protože se je lze naučit. Jména a díla skladatelů a výtvarníků, hudební nástroje, noty, hudební nauka vůbec (mě tohle nikdo nikdy neučil a dost mi to chybí), výtvarné techniky, směry...Tím vším by se dalo učinit za dost známkování, bez kterého si jen málokdo dokáže školu představit. Ono i pro děti je snažší přijímat jedničky, dvojky než nějaký text o několika větách.
Ale u všech předmětů by kromě těchto znalostních záležitostí měly existovat záležitosti, které by mohly naučit děti mít k jednotlivým předmětům kladný vztah, i když k němu člověk nemá talent. Hodně se mluví o praktických ukázkách a laboratorních pracech, o exkurzích a vlastivědných výletech, ale tak strašně málo se toho dělá. Místo toho se zkouší kotouly, nakreslení postavy, zpěv před celou třídou, násobilka, chemické výpočty, náslechy, letopočty, píšou se diktáty...
Nejhorší je, že jeden učitel nic nezmůže. Dokonce ani jedna škola. Musel by se změnit celý systém. Ale zase na druhou stranu, kdyby každý učitel udělal jen o maličko víc, než k čemu jej nutí osnovy (samy o sobě velmi nedokonalé), mohla by škola přestat být bojištěm a učitelé protivníky.
Jo a ještě by mě zajímalo, proč ještě není informatika povinný předmět alespoň na druhém stupni ZŠ. Myslím, že by to vůbec nebylo od věci.
 Marcela 
  • 

Re: Re: Pro a proti - Andii 

(24.6.2003 2:56:10)
"Fyzika a chemie...každý je schopný naučit se základní poučky a zákony, nemusí je už ale umět použít v praxi, takže výpočty bych asi nehodnotila."


Andie,

proboha, vzpamatuj se, tvoje představy o tom, co hodnotit v matematice mě nadzvedly a fyzika a chemie mě doslova dorazily. Prosím tě k čemu by dětem byla nabiflovaná poučka či zákon, když by ho neuměly použít v praxi? To, co bys ty chtěla zavést je prostě pravý opak toho, o co opravdu dobří učitelé usilují. K čemu by ti byla znalost slovního znění Pythagorovy věty, když bys podle ní neuměla nic vypočítat, k čemu odříkání vyjmenovaných slov, když bys neuměla napsat souvislý text bez pravopisných chyb.
 Kik+3 


Re: Re: Re: Pro a proti - Andii 

(24.6.2003 9:15:51)
Marcelo,
a k čemu ti bude, že děti pochopí součet čtverců nad odvěsnami, když to pak slovně nebudou umět říct, vymáčnout se. Sice uznávám, že je to lepší, než znát jen tu větu bez použití v praxi, ale já myslím, že je nutné umět obojí. A nejdůležitější je naučit děti myslet, používat rozum. Nás přece taky biflovali, a jak se nám plno věcí později hodila... ale používat rozum, to už ne! Vždyť co si třeba vzpomínám ze ZŠ chemie - leje se kyselina do vody nebo voda do kyseliny? Nemohla jsem si to zapamatovat, až mi doma mamka řekla - když čistím záchod, leju kyselinu do něj, do vody. Od té doby si to pamatuju. Zkrátka - učit děti umět používat rozum!!!
 maceška 


Re: Re: Re: Re: Pro a proti - Andii 

(27.6.2003 7:51:30)
Pročetla jsem zběžně tuto diskuzi, protože je to téma, které asi zajímá každou matku dětí školního věku - my máme čtyři. Manžel je učitel na vesnické základní škole, učí matiku, fyziku a výchovy ve své třídě. Svoje žáky proto zná dost dobře a velice dobře chápe, že děti nejsou "přes kopírák". Když dává třeba písemku z fyziky (7. třída), nechá každého zvolit, jaký typ chce vypracovat - buď samostatnou práci na zadané téma nebo odpověď na otázky typu testu, bez pomůcek, nebo odpověď na otázky samostatné s možností používat všechny pomůcky, včetně učebnic a sešitů. Každé dítě tak má možnost zvolit, co mu nejlépe vyhovuje, poznat trochu lépe svoje schopnosti a necítit se méněcenné, pokud má třeba horší paměť. Nemusím snad zdůrazňovat, že kdyby dítě nevědělo, kde má informace hledat, tedy kdyby se předtím nepřipravovalo, nemá šanci uspět z časových důvodů. Myslíme si, že i když pro hodnotícího učitele je tento přístup náročnější, děti se lépe naučí praktickým dovednostem pro život - hlavně znát samy sebe a svoje možnosti, vážit si toho, v čem jsou dobré a netrápit se, pokud jinde nevynikají.
 Jarka a Patrik-andílek 


Re: Re: Re: Re: Re: Pro a proti - pro Macešku 

(27.6.2003 9:57:53)
Moc si vážím přístupu k dětem a způsobu výuky Tvého manžela, jak popisuješ. Kéž by bylo takových učitelů a učitelek co nejvíce!
 Bajka 
  • 

Re: Re: Re: Pro a proti - Andii 

(24.6.2003 10:25:03)
Marcelka,

suhlasim s tebou. Podla nazoru Andie by deti ovladali vsetko len teoreticky, ked vobec. Deti na ZS potrebuju najma tu prakticku cast vyuky. Aj vo vyssom veku je prax potrebna, nehovoriac o detoch zakladnych skol.
A co sa tyka napr. roznych vytvarnych technik ci manualnych zrucnosti - ZS ma naucit zakladne znalosti. Hlbsie a rozsiahlejsie vedomosti ziskavaju deti az na vybranych umelecky ci pohybovo zameranych strednych ci vysokych skolach. Aspon taku mam predstavu ja.
 Delete 


Re: Re: Re: Pro a proti - Andii 

(26.6.2003 21:19:03)
Marcelo,
jo, když se to napíše takhle, tak musím s tebou souhlasit. Měla jsem ale na mysli hodnocení jen při té závěrečné zkoušce na konci každého pololetí, vlastně aby každé z dětí (i ti s těmi dys... poruchami) mělo šanci ukázat, že ví, o čem se mluvilo celý půlrok. A navíc, namyslela jsem, aby papouškovaly definice, stačilo by přeci, aby, když se jich někdo zeptá na páku, dokázali vše vysvětlit na houpačce, kde se houpe větší a menší dítě. Ale nemusí už k tomu znát žádný vzoreček a počítat, jak daleko od osy otáčení musí být předmět zavěšený na jednom rameni páky, když na druhém je předmět o hmotnosti 2 kg ve vzdálenosti 0,5 m od osy otáčení a páka má být v rovnováze. Takové příklady bohužel počítají děti v sedmé třídě, když ještě v matematice nemají probrané řešení lineárních rovnic. Je pak hloupé jim dávat pětku, že to nespočítaly, ne? Ale oni to vážně nejsou schopné počítat, pokud se postup nenabiflují nebo nejsou nadanější. A problém je pouze v tom, že nemají potřebné matematické znalosti, které ale nemá fyzikář čas vysvětlovat a hlavně procvičovat. Proto jsem psala o těch praktických hodinách (laboratorních pracech), které bych neznámkovala, ale kde by si mohly děti vyzkoušet třeba tu houpačku. Pak by se nemusely na závěrečnou zkoušku vlastně nic učit a bylo by jasné, že když vědí o houpačce při otázce, co je to páka a rovnováha na páce, že v hodině něco dělaly a tudíž že nemají dostat pětku, i když ten příklad nedokáží spočítat. To samé platí i pro chemii.
Takže já nemyslela nějaké biflování pouček, měla jsem na mysli spíš takovéto získávání vědomostí a jejich reprodukování. Asi jsem se v prvním příspěvku nepřesně vyjádřila. Jo, jak to po sobě čtu, je to tak, chyba byla asi i v tom, že už bylo pozdě v noci a já už byla unavená a neměla sílu si to po sobě přečíst. Tak snad to bude teď srozumitelnější, jak jsem to myslela. Jinak u mě celkově převládá názor, že bych nejraději neznámkovala (alespoň ne během roku) a spíš se snažila, aby děti měly stále chuť se něco nového naučit a to budou mít jen tehdy, když budou vědět, k čemu jim to naučené bude. Vždyť snad každé dítě jde do první třídy s tím, že chce umět číst, psát a počítat. Proč už na konci prvního pololetí kanou první slzičky, že nemají velkou jedničku, když přeci už umějí to, co chtěly umět? Kde mají brát chuť do další práce?
Já asi vážně jinak myslím a jinak píšu. No možná, kdybys viděla mé (zatím jen teoretické) přípravy na hodiny fyziky, jak je mám v hlavě (doplnění pedagogického studia mě ale zatím ještě čeká), třeba bys lépe pochopila, jak jsem to myslela. Já jak k tomu svému "povídání" nemůžu kreslit, ukazovat a předvádět, tak to prostě není ono.
 Marcela 
  • 

Re: Re: Re: Re: Pro a proti - Andii 

(28.6.2003 1:40:54)
Ahoj,

když to takhle vysvětlíš, je to něco úplně jiného. Takhle s tebou naprosto souhlasím. Mimochodem vystudovala jsem mimo jiné i učitelství fyziky na
Matfyzu, takže vím přesně o čem mluvíš. Jsi učitelka fyziky? Chystáš se na postgraduál?

Ahoj

Marcela
 Delete 


Re: Re: Re: Re: Re: Pro a proti - Andii 

(28.6.2003 3:49:56)
Ahoj Marcelo,
se mnou je to složité. Vystudovala jsem krajinné inženýrství, ale před nástupem na mateřskou jsem šla raději učit na ZŠ než dělat v oboru. Mám to nějaké popletené, nechtělo se mi studovat učitelství, ale chci učit a chtěla jsem studovat, co jsem studovala, ale nechci to dělat.
Učila jsem rok a to fyziku (7. tř.), chemii (8. a 9. tř.), informatiku (7. - 9. tř.) a pak ve čtvrté třídě jako třídní matematiku, češtinu a přírodovědu. Protože jsem měla docela široký záběr, můžu už docela přesně říct, co bych chtěla učit a co rozhodně ne. Takže, ráda bych učila fyziku a informatiku, pak matematiku, přírodopis a docela mě chytl i první stupeň. Tam mám ovšem smůlu kvůli svému hudebnímu "hluchu", neprošla bych ani přijímačkama. Na druhém stupni se cítím jistější, takže své další snažení budu soustředit tam. Určitě ale nechci učit chemii, zeměpis, dějepis, češtinu, jazyky a samozřejmě hudební výchovu.
Díky roku praxe mám určitou představu, jak se učí, jak by se učit mělo (podle osnov) a jak by se učit chtělo. Když mám někdy chvilku času, myslím na školu. Vzpomínám, jak jsem učila a říkám si, co všechno bych teď dělala jinak a také si hned zapisuju všechny nápady. Každou chvíli mě napadne něco jiného, i když všechno to tak nějak směřuje systému bez známkování a ke snaze probudit zájem. Zejména u té fyziky, mám zkušenost (i od sebe), že děti tento předmět přijímají s odporem, že už to mají v sobě od někoho zakódované, že fyzika je fuj. A to je mi líto. A víš, co mě těší? Za ten rok, co jsem učila, se mi třídu, kde všichni díky předchozí fyzikářce fyziku opravdu nenáviděli, podařilo během prvního pololetí probudit alespoň k nějakému zájmu. Jistě, že ne všechny děti, ale takové dvě třetiny třídy opravdu dost dobře spolupracovaly, ptaly se, měly snahu se naučit, co po nich chci.
Až teď zpětně zjišťuju, co jsem dělala za chyby, nebo spíš se divím, že jsem ty děti vůbec něco naučila, protože o výuce jako takové jsem nic nevěděla a učila se vyučovat za pochodu. Teď už mám tedy představu, co a jak bych dělat chtěla, teď jen potřebuju zjistit, jak bych to dělat měla. Chystám se od příštího roku na pedagogické minimum pro absolventy technických vysokých škol, měla bych to stihnout dokončit akorát s koncem mateřské. Bude to asi síla studovat s třemi malými dětmi, ale snad to zvládnu. Vzhledem k tomu, že si nedokážu představit, že bych měla jít dělat něco jiného, tak budu muset, že? :-)). Jo a během toho jednoho roku jsem ještě navštěvovala kurz Cesty k efektivnější výuce a tam jsem poprvé zjistila, že se dá učit i jinak než vykládat něco u tabule někomu na druhé straně (děti v lavicích).
No, zase jsem se rozepsala a zase skoro ráno, tak snad je to dostatečně srozumitelné. Pokud ne, tak se omlouvám, mám za sebou perný den zakončený třemi hodinami žehlení a nějak už nezvládám. :-))
 Gábi, 2 děti 


Re: Pro a proti 

(24.6.2003 10:38:24)
Velký problém známkování vidím v tom, že se sejde ve třídě určitý vzorek populace a známkovací systém je nastaven tak, že jedničku má ten nejlepší a pak se známka zhoršuje (myslím, že existují i nepsaná pravidla, jaký by měl být známkový průměr třídy). Takže pokud máte dítě ve třídě nadaných dětí třeba na matematiku a má dvojku, v jiné třídě by mělo klidně jedničku a naopak. (Tenhle systém se používal s oblibou na některých vysokých školách - dopředu se neřeklo "za x bodů 1, za y 2" nebo "min. na zápočet je tolik bodů", ale po vykonání zkoušky všemi uchazeči se stanovila "hladina" dle přibližného procentuelního zastoupení v jednotlivých kategoriích. Tak se stalo, že jeden semestr stačilo na 1 třeba 50 bodů a za rok už to bylo 55...)
Ještě mě napadlo takové srovnání. Nepřipadá vám zvláštní, proč se v dětském kolektivu stávají terčem posměchu dětí (a bohužel někdy i "učitelů") ti, kterým nejdou právě "výchovy"? Nepamatuji se, že by někdo byl vyřazen z kolektivu za to, že neumí třeba matematiku nebo má pětku z diktátu, ale spíš proto, že nevyšplhá na tyč nebo že zpívá falešně ... Proč? (Ale pro předměty mimo "výchov" se dají vypracovat "taháky" nebo se dá "opisovat", a to se pak ta "dřeva" zase hodí ;-) )
 Janina&2 


dvojka z telocviku 

(24.6.2003 9:36:33)
mela jsem dvojky z telocviku a myslim, ze by telocvik, hudebka atd. meli byl hodnoceny tak jako ostatni predmety - stupnice jedna az pet.

kdyz neni nekdo nadanej na matiku, taky za nej rodice nejdou orodovat, ze ma jednu dvojku ci trojku, at mu to ucitel nedava a nekazi vysvedceni.

navic jsem ted videla porad v televizi, ze cim dal vice deti se omlouva z telocviku, protoze se jim nechce. ja bych je neomlouvala a nebo jim na rovinu rekla, ze budou mit trojku nebo ctyrku z telocviku.

ziju v Nemecku a tady neni trojka z telocviku a nebo ctyrka z hudebky zadna nevidana vec.bere se to tu jako kazdej jinej predmet a tak by to myslim melo byt.
 alka, 3 děti 


Re: dvojka z telocviku 

(24.6.2003 9:56:54)
Janino,
měla jsem dvojku z tělocviku taky, ale proto, že jsem kvůli svému zdravotnímu stavu byla z TV částečně osvobozená! A přišlo mi velmi nespravedlivé, že i když to, co smím, cvičím na jedna, mít jí nemohu, protože přece necvičím vše! Podle stejného metru by dnes vozíčkář integrovaný do normální školy musel z TV propadat. Takže TV mi pravidelně kazil průměr a dodnes jsem přesvědčená, že neprávem. Podotýkám, že na zš jsem chodila na přelomu 70. a 80. let. Zdraví Alka
 alka, 3 děti 


Re: dvojka z telocviku 

(24.6.2003 9:57:28)
Janino,
měla jsem dvojku z tělocviku taky, ale proto, že jsem kvůli svému zdravotnímu stavu byla z TV částečně osvobozená! A přišlo mi velmi nespravedlivé, že i když to, co smím, cvičím na jedna, mít jí nemohu, protože přece necvičím vše! Podle stejného metru by dnes vozíčkář integrovaný do normální školy musel z TV propadat. Takže TV mi pravidelně kazil průměr a dodnes jsem přesvědčená, že neprávem. Podotýkám, že na zš jsem chodila na přelomu 70. a 80. let. Zdraví Alka
 16.5Salám&Lajka14 


Re: dvojka z telocviku 

(24.6.2003 10:27:08)
Janino, to by potom ale byly úplně k ničemu všechny ty pokusy o integraci postižených dětí, Alka to už "nakousla". A nejde jen o vozíčkáře, vždyť do školy chodí děti slabozraké, špatně chodící, s různými nemocemi a poruchami, které třeba nejsou nijak závažné, ale to dítě v něčem handicapují. Představ si třeba kluka nebo holku s lupénkou, jen když se musí při tělocviku svlékat. Naše společnost ještě zdaleka není tak demokratická a "vyspělá", aby to ostatní děti braly normálně... zvlášť děti, které jsou schopny posmívat se spolužákům kvůli brýlím, tloušťce, odstávajícím uším atd.
Hudební výchova - OK, dítě se může naučit noty, něco o hudebních skladatelích, o nástrojích, proč ne. Výtvarná výchova - dítě se může naučit, kdo to byl Hollar a Mánes. V těchto předmětech se dá hodně zachránit právě tím, že se něco naučím, nemusím mít talent ani hudební sluch. Ale tělocvik? Učí se v tělocviku o sportovcích nebo o historii olympijských her? Ne. Tělocvik je předmět, jehož původním posláním je - aspoň podle mého názoru - aby se děti po sezení v lavici mohly protáhnout, proběhnout, vyřádit se. Ale známkovat je za to??? Proboha proč?
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: dvojka z telocviku 

(24.6.2003 12:56:56)
Milado,
já se ti nedivím, moc dobře vím, o čem mluvíš. Mě se ve škole děti taky smály; protože jsem měla od narození špatné nožičky - oboustrannou luxaci, jedna stříška se mi pořádně nevyvinula, při dlouhodobější zátěži na ni kulhám - babička mne nepustila ani na prolézačky, zakazovala mi běhat... a to spolužákům nevysvětlíš, ti se budou jen pošklebovat, že jsi dřevo, co neumí ani skákat přes švihadlo. Ve třetí třídě mi ještě začalo astma. Měla jsem z tělocviku strašnou hrůzu, fakt jsem se těch hodin bála. Nikdo mne pochopitelně nešetřil, ani neosvobodil z TV, i když mi částečnou úlevu ortoped doporučoval... ale to bych na tom byla ještě hůř. Ne kvůli spolužákům, měla jsem celkem kliku na fajn kolektiv, ale kvůli učitelce. Ta by mi dala, kdybych si dovolila žádat nějaké úlevy...
 alka, 3 děti 


Re: Re: Re: Re: dvojka z telocviku 

(24.6.2003 14:16:47)
Monty, docela tě chápu, já dokonce v páté třídě dostala z tělocviku trojku, protože jsem učitelku "schválně" kopla to obličeje při kotoulu letmo. Měla jsem v té době -13 dioptrií a brýle jsem si musela sundat, abych je přece nerozbila. Nikoho nezajímalo, že bez nich nevidím ani kde je žíněnka, natož úča. Alka
 delia 
  • 

měla by se ocenit snaha 

(24.6.2003 20:31:38)
Ahoj,
nedá mi to, abych nezareagovala, protože mám ještě v živé paměti, ačkoliv je to už více než 20 let :-) svá zkažená vysvědčení ze základní školy. Tedy přesněji řečeno, z tzv. druhého stupně. Na tělocvik jsem byla vždycky dřevo, ale cvičila jsem ráda. Chodila jsem do rytmiky a do jazzgymnastiky a z disciplín v tělocvičně jako je skok přes kozu apod. jsem měla vždy jedničku. Ale co naplat, když jsem neuměla házet (dodnes to neumím, nemám vůbec sílu v rukách - nevím proč), takže hody za 4, běhy za 2 a co bylo hlavní: neudělala jsem výmyk, nutná to podmínka pro 1 z TV. Tak jsem měla pravidelně na vysvědčení samé jedničky a jednu 2 z tělocviku. Svých chyb jsem si byla vědoma a chodila jsem s kamarádkou nebo s maminkou po večerech běhat a házet. Běhy se o něco zlepšily, ale v kolonce na 2 jsem zůstala, hody se nezlepšily vůbec. Na prvním stupni jsem tyto problémy neměla, ačkoliv moje výsledky v hodinách byly tytéž. Pomohl mi téměř zázrak: jednou už mluvila pí uč. o tom, že mi dá 2 z TV, protože moje výsledky jsou přesně na 2 a v tom se přihlásil jeden spolužák, který mě viděl při mém pravidelném tréninku a řekl před celou třídou, že je to nespravedlivé, protože každý den běhám a hážu balónem s maminkou. Všichni se sice smáli, ale byla to pravda a pí uč. řekla vážným hlasem, že i snaha se musí ocenit. Tolik na prvním stupni. Na druhém stupni se už žádná snaha neocenila.
Pěkný den přeje
Delia
 Eva 
  • 

Re: měla by se ocenit snaha 

(24.6.2003 21:22:33)
Omlouvám se předem, ale následující úvahou nejspíš namíchnu nejednoho z Vás.
Nesouhlasím s tím, že by i sebevětší snaha měla být garantem jedničky, ať už z výtvarky, hudebky, nebo častěji zmiňovaného tělocviku.
Trochu mě děsí na urputnost mít samé jedničky. Pak už nejde o nic jiného, než o známku, a výsledkem je většinou obrovská frustrace, že to nevyšlo.
Škola by nás měla naučit mnohému, a mimo jiné i prohrávat.Ve škole jsme nuceni se denodenně konfrontovat s našimi vrstevníky. Vidíme, jak někdo umí a jiný ne. Vidíme snahu i podvody. Sledujeme cesty dobré a horší a učíme se najít tu svojí.
Já se také hodně snažila a dostala dvojku (konkrétně z ruštiny). Nicméně jsem respektovala, že na víc opravdu nemám. Měla bych pocit nespravedlnosti vůči očividně dobrým ruštinářům, kteří právem měli jedničky.

Také nesouhlasím s Monty, že by nás škola skoro ničemu nenaučila. Nemluvím jenom o faktických znalostech, ale povšechně o dovednostech, zkušenostech. Je mi líto, že máte tak otřesné vzpomínky a dopředu se za své děti bojíte.

Já jsem 73 ročník. Didaktické a pedagodické schéma se na dnešních základních školách zdřejmě příliš nezměnilo.To říkám jako učitelka, která před nedávnem učila na jedné z pražských sídlištních škol. Jsou bezpochyby snahy tento stav změnit, ale nejspíš "jsou nedostatečné". I mě to je líto. Ale připadá mi to jako s těmi přirozenými porody. Ledy tají pomalu a my chceme pro své dítě "dokonalou oblevu".
 Martina 
  • 

Konečně někdo se zdravým rozumem! 

(24.6.2003 21:47:16)
Přesně tak, není co dodat. Nemůžu pochopit, proč tady všechny štve 1 dvojka na vysvědčení. Když pro ně tělocviku nepřikládají žádný význam, proč je to tak točí ... Nechápu, svět se přece nezboří ...
 Gábi, 2 děti 


Re: Známky nejsou důležité? 

(25.6.2003 8:06:36)
Známky nejsou důležité jen do té chvíle, než jsou potřeba v přihlášce na další stupeň školy. Já například kvůli jedné jediné 2 z TV v pololetí musela dělat přijímačky na gymnázium, i když bez ní by mě vzali bez přijímaček. Takže veškeré mé snažení a píle na základce vyšly na prázdno. (Přijímačky jsem samozřejmě bez problémů udělala, ale ...)
V jiné části této diskuse bylo mnoho příkladů, jak jedna dvojka rozhodovala :-(
My, rodiče, sice můžeme říci, že známky nejsou vůbec důležité, ale pokud systém školství bude na známkování založen, tak jak je v ČR zakořeněno (od "studijních typů" se jedničky očekávají), ale nebudete to mít žádný praktický význam.
Pokud to vezmu prakticky, tak samozřejmě nikoho mimo školství už nikdy nezajímalo, co jsem kdy měla na vysvědčení :-)
Já bych se do budoucna přikláněla ke kombinaci známky (pro rychlou orientaci) a slovního hodnocení přímo na vysvědčení. U přihlášek na SŠ a VŠ by zase stačily známky z "profilových" předmětů. Také by bylo dobré, aby měli pedagogové povinnost (a byli na to školeni) všímat si dispozic dětí a brát v potaz dyslexie, disgrafie, ... a samozřejmě i fyzické a zdravotní "handicapy". Učitel by měl být zárukou, že "jiné" děti nebudou terčem posměchu.
 ronniev 


Re: Konečně někdo se zdravým rozumem! 

(27.6.2003 21:25:29)
Už to tady psala Gábi a já na jiném místě diskuse také. Kdyby ty známky už k ničemu jinému nebyly, tak ať se klidně talentové předměty hodnotí nemilosrdně. Ale vzhledem k tomu, že se podle nich často rozhoduje o přijetí/nepřijetí na SŠ nebo VŠ (jsem přesně stejný případ jako Gábi, taky dvojka z těláku), to spravedlivé není, není, není, ať si říká kdo chce co chce. A proč se rozčilujeme, když je ten tělák tak nedůležitý? Právě pro tohle, víš? Protože to důležité je.
Ronnie
 ronniev 


Re: Konečně někdo se zdravým rozumem! 

(27.6.2003 21:26:27)
Už to tady psala Gábi a já na jiném místě diskuse také. Kdyby ty známky už k ničemu jinému nebyly, tak ať se klidně talentové předměty hodnotí nemilosrdně. Ale vzhledem k tomu, že se podle nich často rozhoduje o přijetí/nepřijetí na SŠ nebo VŠ (jsem přesně stejný případ jako Gábi, taky dvojka z těláku), to spravedlivé není, není, není, ať si říká kdo chce co chce. A proč se rozčilujeme, když je ten tělák tak nedůležitý? Právě pro tohle, víš? Protože to důležité je.
Ronnie
 ronniev 


Re: Re: Konečně někdo se zdravým rozumem! 

(27.6.2003 21:27:48)
Pardóóóón, technické potíže... dvakrát jsem to tam vážně psát nechtěla! Ronnie
 sally 


Re: Re: měla by se ocenit snaha 

(24.6.2003 22:32:17)
Evo,
ale mě třeba škola opravdu nic nenaučila... na základce jsem měla vyznamenání jen za to, že jsem si to tam odseděla. Prostě mám dobrou paměť. Úkoly jsem mastila hned v další hodině pod lavicí, večer je jen dala podepsat. Byla jsem z těch dětí, které se nemusely snažit vůbec a ty jedničky jsem si vůbec nezasloužila. Nejhorší je, že jsem se ale ve škole nenaučila ty důležité věci - dotáhnout projekt do konce, plánovitě se učit a připravovat, hledat si sama data a fakta - NIC. Myslím, že sice mi škola do hlavy natloukla pythagorovu větu, ale ta je mi v praktickém životě více méně na prd. Podobně jako nadrcené ruské básničky.

Do praktického života mi škola nedala žádnou užitečnou dovednost nebo znalost.
 Eva 
  • 

Re: Re: Re: měla by se ocenit snaha 

(24.6.2003 23:00:25)
Můj bratr byl podobný případ jako Ty, Sally. Ale né všichni jsou takto disponovaní, né pro všechny je základka zívačka. Mě osobně naučila mnohému. Naučila mě snažit se, naučila mě srovnávat, naučila mě prohře se vším všudy.
Souhlasím s tím, že fakta nejsou všechno. A také už po několikáté upozorňuji na to, že současný stav školství je velmi neuspokojivý. Schopnosti, které zmiňuješ Ty, opravdu neučí. Řekla bych, že je spíše v jejich přirozenosti potlačuje.

Také jsem v některých předmětech nemusela hnout brvou a měla jsem jedničky, ale o tom to snad není. Jako bys žehrala na své nadání. Dnes ,doufám, existuje možnost víceletých gymnázií, které nadané žáky zatěžují více, než "jednoduchá základka".

Navíc žádná škola tvůj potenciál plně nezužitkuje. Myslím si já, coby "nevyužitá" studentka pedagogické fakulty. A nešlo jen o mou vrozenou lenost. Některé přeměty byly opravdu zbytečné, viz druhý díl Básníků a Svěrák coby expert přes využití pracovní plochy psacího stolu.
 Evelyn1968,2děti 


Re: Re: Re: Re: měla by se ocenit snaha 

(24.6.2003 23:19:23)
Evo, píšeš o víceletých gymnáziích, ale právě tam se přijímají žáci podle prospěchu a berou jen ty s nejlepšími známkami (aspoň u nás). Takové 4 dvojky nebo i trojky z "výchov" můžou dítěti zkazit celý život. Jsem ráda, že jsou rozumní učitelé, kteří chápou, že např. pěkný hlas většinu lidí neuživí, ale matematika nebo jazyky ano.
E.
 Evelyn1968,2děti 


Re: Re: Re: Re: Re: měla by se ocenit snaha 

(24.6.2003 23:38:03)
P.S.
Já jsem na zdravotce měla z výchov jen tělák, ale při přijímání na školu se přihlíželo ke všem známkám.
E.
 Hanka, dcera 3 roky 
  • 

Re: Re: Re: Re: Re: Re: měla by se ocenit snaha 

(25.6.2003 6:50:13)
Když jsem učila HV na ZŠ, vždycky jsem známkovala pouze teoretické vědomosti, nikdy zpěv. Myslím si, že děti mají na ZŠ získat všeobecné znalosti, takže i z oblasti hudební - samozřejmě základy / např. kdo byl Bedřich Smetana, co je notová osnova apod./. Nikdy jsem děti nenutila, aby zpívaly sólově, mohly zpívat ve dvojici nebo i ve skupinkách a když se snažily, dostaly ze zpěvu 1, i když některé neintonovaly a v podstatě jen odříkaly text. Máte pravdu, naučit zpívat dítě bez talentu nejde, ale poznat např. Vltavu by měl podle mě každý, pokud si později nechce připadat jako ignorant. To jsem se snažila vysvětlit i jedné mamince, která si přišla stěžovat, proč děti učím hudební teorii, když ji v životě nebudou potřebovat. Prostě to patří ke všeobecnému vzdělání, navíc jsou tyto požadavky v osnovách. Snahu jsem při HV hodnotila vždycky i přesto, že nám to jedna pedagožka na VŠ rozmlouvala. Podle ní si na to děti zvyknou a v životě pak budou zklamané, že nikdo nehodnotí snahu, ale výkon.
 Petra, 3 kluci 
  • 

Výchovy jinde než u nás 

(25.6.2003 14:16:35)
Ke známkování "výchov" ve školském systému u nás mám jednu poznámku. V některých státech Evropy, ale i jinde se "výchovy" neznámkují. Považuji to za dobrou věc. Pokud někdo není nadán na zpěv, tělocvik apod. nemusí mít poté trauma z toho, že mu někdo zkazí vysvědčení. Např. moje neteř bydlící ve Francii je absolutní "nemehlo" na naše pracovní vyučování, ale jinak je to dívka nadprůměrně nadaná, ve školském systému díky svým vědomostem přeskakující třídy a jsem si naprosto jistá, že kdyby se pracovní vyučování u nich známkovalo, byla by na chvostu s pramalou nadějí dostat se na jinou třeba prestižnější školu. Na vysvědčení mají děti prostě napsané "účastnil se" a tímto to končí. Zrovna letos jsme společně s manželem "rozdýchávali" pana učitele tělocvikáře, který syna odměnil 3 z tělocviku (neumí kotoul, výmik apod.), ale poněkud mu ušlo, že závodně plave :-)) Byl to problém, syn se hlásil na víceleté gymnázium a průměr se bohužel dělá i z tělocviku :-(. Nakonec se dostal s odřenými zády a kazil mu to právě ten průměr, protože v přijímacích pohovorech byl celkově pátý. Syn to cítil jako velkou nespravedlnost. Tak nevím - známkovat "výchovy" nebo neznámkovat? Já bych byla proto - neznámkovat a když, tak alespoň nezapočítávat do průměru známek.
 Marcela,2deti 
  • 

Re: Výchovy jinde než u nás 

(26.6.2003 11:18:27)
Tak to bych taky podepsala!!!
 David, 1syn 
  • 

Aconatoministryne? 

(26.6.2003 11:16:41)
I kdyz to pro nas neni aktualni, Honzikovi jsou 3 roky, tak me tohle tema zaujalo. Asi by to nemelo zustat jen takhle tady v debatnim "krouzku". Rodice by meli zatlacit na uredniky a politiky, at s tim neco delaji. Mne osobne pripada ceske skolstvi strasne zkostnatele. Doufam, ze i pani ministrrrryne Buzkova, nebo nekdo z jejich poradcu cte Rodinu. Nebo nekdo ze stinovych skolskych specialistu ODS? Proberte se, mrtvi brouci a uz neco delejte!!!
 Petra, Kryštof 01, Kubík 08 


Moje dětská noční můra - učitelka Tv Šárka Šocrová 

(3.7.2003 23:31:54)
Tahle paní učitelka (pardon, v té době soudružka) mi znechutila jakýkoliv pohyb na hodně dlouhou dobu - snad jen kromě plavání a jízdy na kolečkových nebo ledních bruslích, což nemělo se školním tělocvikem nic společného. Ač jsem byla dítě velmi hubené, průměrně nadané a ještě v 10ti letech by mě nenapadlo obávat se tělocviku, brzy jsem se měla poučit. Vrátila jsem se ze zahraničí na "domovskou" sídlištní školu do 5.B a poznala soudružku Šocrovou (její jméno pro mě vždy bude synonymem esesácké dozorkyně). Hodiny tělocviku pro mě byly opravdu noční můrou - míčové hry, běh, hod... všechno špatně. A co teprve nástup na rozcvičku! Když na mě přišla řada, abych ho "uváděla", nemohla jsem hrůzou skoro promluvit. Šárka měla vodnaté oči, kterými zlověstně koulela, a řvala na nás: "Tak hněte sebou, vy husy, slepice pitomý, hněte tím zadkem! Ste úplně blbý nebo co? Máte obě ruce levý?" Dvě žákyně ze sociálně slabší rodiny si vzala za dveře tělocvičny, aby jim tam vrazila pár facek (asi věděla, že jejich rodiče si stěžovat nepůjdou) a čím víc jsme se třásly, tím víc a s větším gustem ponižovala. Jednou jsem se radovala, že mám omluvenku na tělocvik. Ale přišel další záludný úkol: Šocrová mě pověřila zapisováním údajů o skoku dalekém. Jaká byla moje hrůza, když se nade mnou naklonila a ledovým hlasem mi sdělila, že jsem čísla napsala do špatné kolonky!! "Seš možná premiantka, ale stejně seš lempl!" popásla se s chutí na mé vyděšené tváři.
Nikdy na ni nezapomenu a moc se těším, jak ji zpodobním (i s tím zvučným jménem Š.Š.) v některém ze svých příštích scénářů. Bude to taková mini pomsta po letech.
Nejraději bych jí ovšem stanula tváří v tvář a podívala se jí do očí - jestli je má pořád tak rybí...
Kdo jste ji znali, vzpomeňte se mnou.
 LaD 2002 


Učitel přece má být spravedlivý... 

(14.7.2003 17:38:34)
... tak proč by měl někomu vylepšovat známku oproti druhým a znevážit tak jejich výkony. Fakt mě nedojímá,když si tady někdo stěžuje,že mu ta jedna dvojka způsobila,že se někam nedostal oproti jinému,co měl samé jedničky. Zkrátka BYL LEPŠÍ. Jinak je mi jedno,jestli se zmiňované předměty hodnotí slovně nebo známkou,ale pokud je to momentálně zařízeno,že známkou a rozhodne citlivě a přitom spravedlivě,pak mi ani trojka mezi samýma jedničkama nepřijde jako důvod k hysterii. Myslím,že součástí výchovy je i přijmout,že není člověka,který by byl nejlepší ve všem a zejména intelektuálové by to potřebovali mnohdy jako sůl. A mimochodem,praxe je opravdu velmi shovívavá k netalentovaným leč snaživým...
 Katka 
  • 

Talent x učení 

(29.8.2005 10:41:13)
Víte, jak bylo v někerých příspěvcích již řečeno. Toto jsou předměty, které se nemůžete naučit. Buď je Vám dáno nebo ne. Já si myslím, že u těchto předmětů by se měly děti odreagovat, odpočinout. Vždy jsem z nich měla 1, ale známka z Hv byla z milosti. Měla jsem ji za chuť zpívat, protože s mým absoutním hluchem by paní učitelka těžko něco udělala. Můj syn má za sebou 1. třídu. Od 5 let hraje na kytaru a hrozně ho to baví, ale když mu dáte do ruky pastelku - to je katastrofa. Nikdy nechtěl malovat a mé obavy z psaní a VV v první třídě se potvrdily. Pilujeme a doufám, že to psaní bude snad lepší, ale z VV syn nepřinesl za celý školní rok ani jednu 1. Myslím, že je to zbytečné, že by děti, obzvláště v první třídě, měli učitelé spíše povzbuzovat.
 Bára Žitná 
  • 

Dotazník 

(2.11.2013 20:58:17)
Dobrý den,
píšu SOČ o domácím vzdělávání a chtěla bych Vás poprosit, abyste vyplnili tento krátký dotazník. Děkuji
http://www.survio.com/survey/d/R9F0A0A3I3O6M7C6U

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.