"Samé" a trojka z tělocviku
Jsem taky ten případ "nešika a šprt", jak děti s oblibou říkají. Zažila jsem v 6. třídě dvakrát samé jedničky a trojku z tělocviku. Mám přes metr osmdesát, takže veškerá gymnastika pro mě byla utrpení, a tou dobou se skoro nic jiného nedělalo. No a tělocvikářka mi "spravedlivě" tu trojku napařila. Dneska se tomu směju, tenkrát jsem brečela - v tom věku jsou známky pro dítě dost důležité. Přitom jsem ale chodila na zdravotní cvičení (jsem astmatik) a tam byla taková maličká instruktorka, neměla snad ani metr šedesát - kdybych na ni skočila s rozběhem, nutně musela skončit na zemi. Ale jí jsem tak věřila, že jsem s ní bez problémů skákala přes kozu vyšponovanou na největší výšku. Ve škole jsem to nedokázala nikdy. Takže si myslím, že problém byl spíš v té učitelce než ve mně. Ne, nikdy jsem nebyla sportovní talent, ale velmi slušně plavu, jezdím na vodu, hraju tenis a v "požehnaném" stáří 35 let jsem se naučila i lyžovat. Jenže hvězdu, provaz a jiné podobné tehdy ceněné dovednosti jsem prostě nikdy neudělala. A ať se na mě nezlobí ta paní, co tady hlásá, jak je tělocvik důležitý a jak mají rodiče naučit děti kotrmelec dozadu a bude po problémech: zaprvé to někdy skutečně nejde a zadruhé, to je věc učitele, ne rodičů. Tón mi silně připomíná moji tehdejší "spravedlivou" učitelku, kvůli které jsem musela dělat zkoušky na gympl, i když to byl rok, kdy se děti se samými jedničkami braly bez přijímaček. Já ty "samé" protě neměla, protože i na tom rozhodujícím vysvědčení jsem měla aspoň dvojku z tělocviku, a to na přímluvu celého sboru. Přitom učitelka o tomhle systému pochopitelně věděla. No, hlavně že byla spravedlivá...
Mimochodem, můj dobrý kamarád na té základce (ZDŠ Jeremenkova, Praha 4)se jmenoval taky Karban - ale Franta. Nejste příbuzní? :-)))
Ronnie (tenkrát Rikki)
Odpovědět