23.6.2003 22:05:22 Eva
Pohled jedné učitelky
Plně s Vámi souhlasím v jedné věci, a to s tím, že je dobré si vážit učitelů rozličných "výchov", kteří trvají na svém hodnocení. Já sama, coby aprobovaná češtinářka a zároveň učileka výtvarné výchovy, jsem měla jedinečné srovnání těch samých žáků při výuce češtině, která (co si budeme vyprávět) každému nahání husí kůži, a při "oddechové" výtvarce.
Mám v živé paměti, jak si na mne došlápli rodiče jednoho nebožáka, jež obdržel v pololetí devítky trojku z VV... ode mne. Nestačila jsem zírat, za co všechno jsem u jejich syna zodpovědná a nakolik já mohu za jeho žalostnou budoucnost. Po půlhodince "rozhovoru" se mi sice omlouvali za prvotní rozhořčení, nicméně nemám pocit, že změnili "pod tíhou mých argumentů" názor.
Podotýkám, že je zbytečné zdlouhavě líčit, jak otřesně se tento deváťák choval, a to jsem si nenechala mnoho líbit.
Nesouhlasím však s Vaším postojem ke známkování výchov. I v těchto předmětech je nutné rozlišovat a odlišovat mezi jednotlivými žáky. A nejde o míru talentu. Všechny výchovné předměty by měly kultivovat emoční, psychické i fyzické zdatnosti našich dětí. Každá snaha a každá schopnost by měla být po zásluze oceněna, stejně tak každá lenost, nepoctivost a zákeřnost by měla být potrestána.
Mám osobně za to, že výchovné předměty jsou natolik podceňovány jak rodiči, tak žáky, ale bohužel i samotnými kantory, že současná situace ve školství je mírně řečeno zoufalá.
Vychovávám takřka dvouletou dceru a nedovedu si představit, že budu její schopnosti poměřovat pouze závažím měkkých a tvrdých i/y, správných výpočtů lineárních rovnic a odmemorováním libovolného textu. Přála bych si, aby svůj život uměla prožívat všemi smysly, a to i bez vyjmečného talentu, ale také bez zbytečných mindráků.
P.S. Jako na učitelku češtiny si na mě žádný rodič nedovolil vyskakovat. Ptám se někdy PROČ ?
Odpovědět