23.6.2006 0:49:06 I plus 3
Odpustit a zapomenout???
příspěvky k tomuto článku a s potěšením konstatuji, že se tady aspoň nikdo do nikoho nenavážel a nenapadal za chyby pravopisné, jako tomu bývá např. u příspěvků k tématu Porod doma...
Můj příběh byl hodně podobný těm ostatním, jen otčím nebyl alkoholik, ale psychicky nemocný. Nepracoval, byl v invalidním důchodě a tak terorizoval všechny kolem, hlavně mámu a nás děti. Navenek jsme museli vystupovat jako harmonická rodina, ale co se dělo za dveřmi... Když si na to vzpomenu, klepu se ještě teď a to je už víc než 13 let od doby, kdy jsem týden před maturitou utekla (přesně v den mých 18. narozenin)
S mámou dodnes udržuji vřelý vztah, koneckonců jsme spíš byli spojenci proti teroristovi a tak máme přece jen ty vzájemné vztahy tak nějak jiné... V padesáti se za bouřlivých okolností rozvedla a začla nový život, já jsem ji nikdy nevyčetla to děsné dětství a mládí, ale myslím, že to sama cítí a tak se mi to snaží vynahradit. O víkendech vyvařuje, přihlídne děti...Snažím se o tom co bylo s ní nemluvit, ale nedokážu to co hodně z vás píše, že má spokojenou rodinu, rodičům odpustili a nijak je to neovlivňuje. Taky mám relativně spokojenou rodinu, 3 malé děti, přesně tu větu-Jenom jednou se mě dotkneš a konec slyšel můj manžel, když jsme se brali, ale stejně to někde v podvědomí je pořád zasunuté. Budí mě děsivé živé sny s teroristou-otčímem v hlavní roli, kdy ubližuje mým dětem, atd.. A myslím, že tyto zážitky ovlivňují i můj vztah k dětem, stává se mi (naštěstí jen zřídka), že po nich hystericky křičím i když to zrovna není úměrné situaci, jako bych měla pocit, že ty křivdy a násilí co byly spáchané na mně musím ze sebe vykřičet aspoň tím, že na ně zvýším hlas???
Někdo tomu říká nezpracovaný zážitek z dětství, ale copak se to co mnoho z těch co psaly dá zpracovat??? To už je podle mne uloženo někde vnitru navždy a je jen otázkou času kdy a v jaké podobě to vyplave na povrch. Už dlouho zvažuji, že bych navštívila "kurz" Vnitřní dítě, nevíte o tom někdo něco, jestli to je k užitku? Je to přece jen na týden a nestojí to zrovna pár korun. A já jsem navíc dost introvert se zadupaným sebevědomím a na vlastní sebeúctě teprvé pracuji... Jen nechci aby to odnesly mé děti, přeji všem ostatním co to zvládají ať se jim daří. A co nejmíň těch co to museli prožít. A hodně síly těm co se chystají vystoupit z bludného kruhu...
Odpovědět