Re: vím o čem mluvíš

Ahoj Mončo,
nemůžu a ani nechci posuzovat téma, které jako muž můžu stěží jen rozumem pochopit. Přesto přidávám svůj názor, protože jsem se sám vyhrabal z depresí, které měly sice jiný důvod, ale za těch pět let intenzivní práce s podvědomím jsem pochopil něco málo z lidské psychiky, něco si prožil, podařilo se mi podívat se, kam se mnozí nedostali, potkat se se zajímavými lidmi, kteří si prožili svoje a přesto zvítězili, a trochu jsem poznal návaznost lidské psychiky na lidské zdraví.
K zamyšlení předkládám příklad:
Když jdu po lese, je tma a vidím postavu, co se stane? Leknu se. Co se děje v mém těle?
Rozsvítím baterku: byl to jen stín stromu...
Kdo měl ale před chvíli strachem stažený žaludek, svaly na krku a strach? Já, nebo ten strom? Na čí psychiku (zdraví) ten úlek může mít vliv? Moje, nebo toho stromu?
Já vím, je to blbej příklad, ale ilustrativní. Chtěl jsem tím říci, že když někoho nenávidíme, trápíme se my, ne on/a. Trápíme sami sebe. Neřeší to ani situaci, která se stala tenkrát, ani nám to nepřinese klid v současnosti. Visíme ve vzduchu mezi minulostí, která už je dávno pryč a současností, v které nás táhne minulost zpátky a bere nám kus štěstí a radosti.. V tomto okamžiku je totiž jedno, jestli nám někdo ublížil, nebo jsme my ublížili někomu jinému, nebo jsme se "jen" lekli stínu na ulici či v lese - ta emoce je naše, ničí klid naší duše a tím i její schránku..
Každý člověk někdy zažil situaci, kdy mu někdo ublížil (teď nemohu ani nechci srovnávat nesrovnatelné), a kdy se nemůže ani "pomstít" (či může), ani si s tím člověkem promluvit, nebo ten druhý nemá zájem. Přesto se s tím celý život trápí.
Z vlastní zkušenosti vím, že je z(e všeho) toho cesta/y ven. Není jednoduchá, ale je. I pro Tebe. Já Ti tu cestu mohu ukázat, ale je na Tobě, jestli se po ní vydáš...
www.aura-soma.cz/aura-soma.php
http://www.aura-soma.cz/zazitky/index.php?H=1
www.alkion.cz
www.alkion.cz/sofie - úvodní text
www.volny.cz/modraalfa (www.volny.cz/jhavelka/ma_kniha.html - o čem to je)
(www.pbsp.cz)

Mimochodem, jak správně píšeš, jednou z forem terapie je dostat to ze sebe ven, třeba tím, že o tom mluvíš, nebo třeba píšeš, nebo to namaluješ na obrázek. Cílem je dostat to nepříjemné ven ze své "mysli", ze svého těla. Nemá cenu to popírat, tvářit se, že už je to pryč, zatlačovat to do nevědomí - když kape kohoutek, bylo by mylné jej "spravit" tím, že zazdíme dveře do koupelny.
Přeji Ti, aby znovu objevila všechny barvy Tvého života..
Michal