20.6.2006 13:39:39 martík
Dvě tváře
Mám to podobně jako ty - můj manžel mi taky připadá jako pan Jekyll a Hyde. Budeme spolu už dvacet let a máme dvě dcery 18 a 15 let. Taky malý sídlištní 2+1, což přispívá k tomu, aby nikdo nemohl utéct před ničím. Manžel je něco, čemu se říká "kvartální alkoholik", pár týdnů nic a pak týden taková síla, že jedině to, že na mne ani holky jěště nesáhl, mě s ním udržuje ty léta. Psychicky deptá dcery víc než mne a říká jim takový věci, které by člověk nepoužil ani vůči nepříteli. Já se z toho vždycky dostávám dlouho a před několika lety jsem ho dotlačila pod hrozbou rozvodu k Apolináři na pohovor, odkud se on vrátil se širokým úsměvem a slovy: vidíš, já jsem Ti říkal, že nejsem alkoholik - a že mu tam řekli, že na léčení není ještě zralý! Je to přesně o tom,že já mám ráda pana Jekylla a toho Hyda si říkám, že musím "přetrpět", sama za sebe to vydržím, ale kvůli dcerám mě to dostává - jestli taky takhle budou vzpomínat na dětství... Můj manžel totiž umí vyjadřovat vůči dcerám nahlas jenom negativní emoce a jenom podpořen alkoholem. Já to vím, že nás má rád, ale jak to maj vědět ty holky, z čeho to maj poznat... A přitom, když jsme spolu sami, tak o nich mluví hezky a je na ně hrdej - akorát se jimto snad stydí říct nebo co...
Odpovědět