Re: přidávám se

Můj otec byl také alkoholik, cholerik, autoritativní a dominantní, a chorobně žárlivý, také citový vyděrač. Bylo nás 5 dětí. Znám ty výše popsané scény, facky, slovní ponižování, sprosté nadávky, stud za svého otce před okolím, stud za mámu, že neodejde. aloba na mámu, že nechce odejít, i když ji my děti prosíme....

Přesto, už jsem svému otci odpustila. A všem radím, že je to jediná cesta, jak žít spokojený život. Odpustit a snažit se pochopit.
Můj otec už 7 let nežije. K tomu odpuštění --- předcházelo tomu mnoho a mnoho , snad stovek hodin rozebírání, povídání o tom všem jak se sourozenci, tak s dobrými přátely, s mámou... a nakonec, na smrtelné posteli, i s tátou, který poprosil o odpuštění.
Z dětství mám už nejen ty špatné vzpomínky, ale i ty hezké... a nakonec se mi při vzpomínce na tátu objevují i jiné city ... trochu porozumění a snad i láska.
Možná je to divné, ale je to tak. Svého otce si vůbec neidealizuji, a mé dětství je pro mě ponaučením, ... mám dvě děti a vím, co tedy nedělat. Teď žiji v míru se svými vzpomínkami.