Re: Z druhé strany

Po přečtení vašich zážitků z dětství mi je moc smutno.
Já osobně jsem měla krásné dětství a teď, když mám 9-ti měsíční holčičku si pořád říkám, že ona bude mít takově dětství jako já. Vždycky jsem si říkala, že budu mít manžela, jako je můj tatínek. Hodného, laskavého, prostě člověka, který si své ženy váží. Mám manžela, který má spoustu podobných vlastností, jako můj tatínek, ale má i chyby, které se projevují hlavně sobectvím. Ale nikdo není dokonalý, že? Když jsem si přečetla vaše příspěvky, utvrdilo mě to, že i přesto, že teď máme krizi, musím být ráda za to, co mám. Nikdo mě nebije, nechodí domů opilý...prostě doufám, že se nic nezmění a že naše dcera nikdy nebude mít takové zážitky jako vy.

Moje sestřenice mi vyprávěla o svém otci, který se před všemi ostatními strašně přetvařoval a v soukromí doslova mlátil, znásilňoval a ponižoval mou tetu. Několikrát dokonce skončila i v nemocnici. Oběti byly i sestřenice. Až na to znásilňování. Teta se ho nemohla zbavit, několikrát se stěhovaly do podnájmu z jejího vlastního, po rodičích zděděného bytu. Nespočetněkrát volaly policii, ale ti byli strejdovi kamarádi, takže si tím moc nepomohly. Dokonce měl známou i soudkyni, takže i s rozvodem měli problémy. Starší sestřenice odjela od toho všeho se svým milujícím přítelem do Kanady, kde se vzali a tak nějak se uklidnila. Ale po nějaké době se zhroutila, začala mít halucinace a skončila na psychiatrii. Myslím si, že to všechno má spojitost s jejím dětstvím. Mladší sestřenice vypadá, že už je celkem v pohodě. Teta odjela hlídat děti do Švýcarska a taky se zdá, že žije vyrovnaným životem. Jisté ale je, že ve všech třech to naždy zůstane.

A k tomu všemu jsem zrovna včera potkala strašně opilou ženskou, u které jsem už na první pohled poznala, že si v alkoholu holduje. Šla se svými syny , jeden ve školním a druhý v předškolním věku, a protože jsem od porodu strašně přecitlivělá a nikdy předtím by mě asi nenapadlo dále nad nimi přemýšlet, se slzami v očích jsem si představila, jak to asi u nic doma vypadá, co budou ty děti mít k večeři....

Je mi moc líto, co jste si musely prožít, s čím mnohé z vás ještě i dnes po letech bojujete. Všem vám moc přeju abyste si žily spokojeným životem a abyste se už nikdy nemusely ničeho a nikoho bát.