Re: Trochu jiný scénář
Dost mě překvapuje, kolika lidí se tahle problematika týká! Je to hrozný. Taky s tím mám své zkušenosti, ale přesto mám se svým tátou dobrý vztah- až to někdy nechápu. Nejspíš je to tím, že jsme od něj poměrně brzy odešli a navíc se to před námi mamka snažila tajit.Nejhorší byl ten poslední incident: vzbudila jsem se v noci a slyšela jsem mamku brečet a prosit,ať jí táta neubližuje.Starší brácha se tam šel podívat a viděl tátu, jak sedí na mamce a cpe jí do pusy pistoli a říká jí, ať otevře hubu,že to bude rychlejší!Když jsme odešli, začala mi docházet spousta věcí a mamka mi všechno řekla- že jí táta chtěl podříznout, topil jí, škrtil, ale nikdy nic neřekla. Nejhorší je, že nás všechny psychicky ničil-sám se chtěl zastřelit, vešel se v předsíni, skákal z balkonu, ale nikdy si nic neudělal! V tu dobu jsem ho strašně nenáviděla a bála se ho-lámal o nás vařečky,nejradši používal koženej pásek a bič, do teď si všěechno živě pamatuju.Když jsme se odstěhovali, strašně se změnil, už je to deset let a je uplně jinej, ale vůbec neví, že něco takového bylo, byl i na psychiatrii(šel tam dobrovolně) a už na mě nikdy nevstáhnul ruku a nekřičel! Od té doby stačí, aby se na mě někdo špatně podíval a brečím,jak malá holka!
Odpovědět