Re: Následek brzká svatba jako útěk

Všem, kteří do této diskuse přispívali, rozumím..Znám bezesné noci s pozdními příchody, řevem pak nepříjemné dusivé ticho. Surové mlácení za každou maličkost. - Otec byl alkoholik, agresivní a bohužel ještě perfekcionista. V šikanování za tečku na talíři se vyžíval a s chutí sledoval moje mytí nádobí a pod a buzeroval za každou chybičku. Ne, že by přišel až pak a řekl, co mám opravit. Navíc jsem trpěla za to, že jsem holka. Doma bylo více ženských prací a ty nemohl dělat muž - otec nebo můj bratr. Jenže otec nespolehlivý, takže i mnoho tzv.mužských prací obstarávala máma se mnou a bratr celé dny vysedával u televize.

Výsledek, pro samé domácí povinnosti plus starost o mladšího bratra mi nezbýval čas na hraní, kamarádky, učení. Což jsem na SŠ vyřešila radikálně a učila se od 4-5 ráno. Byla jsem nevyspalá, nesoustředěná, zamlklá a pro spolužačky neatraktivní. Za svojí rodinu jsem se styděla a do dneška je mi trapně, když někdo moje rodiče zná. Jednou k nám rodiče přijeli na pouť a otec se hned dal do řeči s největším místním ochlastou, kvůli kterému se přiotrávila jeho dcera. Zkrátka jeho známí se s léty nijak nezměnily.

Zato já si nervy a sebevědomí dávala dohromady roky. Nesnášela jsem totiž i sama sebe a myslela jsi, že jsem hrozná, když se mnou nikdo nekamarádí a šmrc tomu dodávalo staré a seprané oblečení, která máma dostávala od příbuzných na nás. Lecos mi nesedělo a děti se mi smály. Tím neříkám, že bych musela mít značkové oblečení, ale chodit jako hastroš to taky dost poznamená sebevědomí. Nejraději bych bývala zejména na SŠ chodila kanálama. Navlečená v košily po bratrovi, neforemných plavkách po sestřenici, v sukních které mi dělaly i přes normální postavu velký zadek, protože sestřenka byla až moc hubená éterická gymnastka a mě vzadu zkrátka kousek látky chyběl. Skončilo to pokusy o hubnutí, které mi zničily zdraví a přitom stačilo jenom trochu domácí pohody a soudnosti.

V 19 jsem utekla z domova se svým přítelem a začala žít u tchýně. Za začátku mi to tam připadalo skvělé. Tchýně byla jako nová maminka, ale později jsem zjistila, že jsem si jí pustila až moc k tělu a řekla jí víc důvěrností než jsem měla - předtím totiž nebylo moc komu a z té hrůzy jsem se nějak dostat musela a ujasnit si to v hlavě.

Narodilo se nám mimčo a tchýně si na autoritativní maminku chtěla hrát dál, nestačilo jí být pouze babičkou. Do všeho se pletla, dávala nevyžádané rady a když jsem je nepoužila byla naštvaná, že se o nás tolik ´starala´ a my jí nechceme. Což nebyla pravda, nestarala se o nás, byt jsme si v jejím domě v podkroví postavili vlastní za poctivě námi vydělané peníze. Ani od jedněch rodičů jsme totiž skoro nic do začátku nedostali. Neměli dobře placená místa, navíc můj otec hodně propil a tchýně razila názor, že dětem se nemá nic moc dávat, aby rodiče nebrali jen kvůli penězům. Tchýně chtěla být naprosto u všeho, pořád k nám nahoru chodila a posílala její neohlášené návštěvy, ať se jdou podívat na mimčo. Mě to vadilo, chyběl mi klid na kojení a společně s manželem i na intimnosti, jednou nám do nich i vlezla. Dost trapné. Párkrát jsem se jí to snažila vysvětlit, ale kvůli vztahovačnosti nechápala, že nám nevají její osoba, nýbrž je třeba určit pravidla soužití 2 rodin v jednom domě. Tvrdila mi kvůli tomu, že jsem jako otec. Nevím proč, jsem abstiment, nevybuchuju, nejsem agresivní ale taky zkrátka nedokážu být jako moje matka a nechtít aspon maličký prostor pro sebe, to i když mám druhé lidi ráda - soukromí zkrátka potřebuji. Dávala mi i najevo, že jsem proti ní obrátila syna a že už se o ní nestará jako ten druhý závislý na ní- třicetileté mimino. Jenže manžel vnímal to, že už nejsme jedna rodina, ale dvě. Zatímco ona viděla pořád jednu rodinu se spoustou dětí.

Napětí kulminovalo, koupili jsme byt jinde a hodně se zadlužili. Teď nejezdíme roky na dovolenou. Náš bývalý byt užívá švagr, bez toho, že by se s námi nějak chtěl vyrovnat a tchýně s ním souhlasí. Ale máme klid, domácí teploučko a nikdo náš život nemůže dirigovat. Jen ty starosti s penězma by mohly být menší. I když asi to tak má být. V životě je něco za něco a když člověk nedostane v rodině dobrý základ. Skáče z bláta do louže a chvíli trvá než objeví čirý rybníček.