14.6.2006 14:11:11 B+4 měs mimi
Re: vážně to není normální!?!
Zdravím anonyme, všechno, co popisuješ a i zážitky autorky článku mám za sebou. Prostě dětství nanic, utekla jsem v osmnácti, pár roků se dávala z toho dohromady, možná, kdybych vyhledala odborníka byla bych v poho dřív... Ale vím, že člověk si musí udělat pořádek v sobě, já to vyřešila tím, že jsem matce sdělila, že to co se odehrává doma, mě už nezajímá, mám svou rodinu, své starosti... A hlavně ten stres... Ne, děkuji. Nyní se konečně rozvedli. Škoda že ne dřív, mohli jsme mít hezké dětství... No jo, ale nebylo prý kam jít... S oběma se stýkám, je už to o něčem jiném, jsou každý zvlášť, jsem dospělá, takže už bych si nenechala nic líbit, mají novou roli babičky a dědečka, která jim jde určitě líp než role matky a otce. Dětství je určitě to nejdůležitější v životě člověka a každá negativní věc se pak táhne až dlouho do dospělosti, je to až neuvěřitelné, ale je to tak. Proto bych nikdy nedopustila, aby se mé děti zúčastňovali domácího násilí, hádek atd. Mám skvělého partnera, ale kdyby se nějak nedej bože změnil, začaly hádky nebo přilítla facka, okamžitě zvedáme kotvy, vždycky je kam jít a vždy je nějaké řešení než zničit dítěti dětství a zranit dušičku na celý život!
Odpovědět