Re: Řešení

Rose, asi jsme stejné. Já bych udělala totéž. Pomstila jsem se už 2x. jednou svému exmanželovi, před svatbou se zdálo, že to je fajn kluk, za 4 roky se strašně změnil, týral mně i dítě, tak jsem mu to všechno vrátila i s navijákem, ale mile a s úsměvem na rtech. Okradl mně, a dost tvrdě. Pak nechtěl platit na dítě a aby nemusel platit, nechal se živit matkou-důchodkyní. Ta ho trubka živila. Skončilo to tím, že kvůli dlužným alimentům přišel o barák. Ten koupila sestra a nevím, jestli ho bude chtít živit ona. Naše dítě ho teda rozhodně živit nebude.
Podruhé jsem se pomstila klukovi, co nám vykradl byt. Nechtěla jsem víc než uhradit škodu. Známí ho očkovali, že co by mi platil, když nevydělává a kdesi cosi. Trvalo to i s exekucí asi 9 let. Takže napřed trestní řízení, tam byla tenkrát amnestie a on byl osvobozen. Mně bylo jedno, jesli bude sedět nebo ne, já chtěla náhradu škody, ale to muselo počkat do rozsudku o vině. Soud nakonec uznal, že je vinen, ale že ho nezavřou. Pak jsem dala žádost o náhradu škody, tu soud uznal a napsal tam 24 % úroků z prodlení p.a., ale on nic nezaplatil. Náhrada škody se za těch 9 let vyšplhala z nějakých 1.500,- Kč (to byla poměrná část, která na něj připadala) na skoro 6.000,- Kč + dalších nějakých 5.000,- Kč jako náklady na exekutora. Šlo mi o princip. Pokud kradeš, nahraď škodu. Není moje vina, že platil tolik, přitom asi 4 roky věděl, že to má exekutor a že je tak vysoký úrok z prodlení (byl na maximu, co povoloval zákon), ale pořád se domníval, že platit nic nebude. Jenže nevěděl, že já když se zaseknu, tak to prostě dotáhnu do konce.