Jako bych to psala já
V některých chvílích jsem si říkala - mám výpadek paměti - tohle jsem přece psala já - ale v dalších větách se to už neshodovalo s mými vzpomínkami...
Náš táta je agresivní, asi deset let domácí alkoholik, nemlátil nás nijak surově, že by to bylo vidět, to ne, ale spíš psychicky - nadávky, osočování, maminku nazýval různými "jmény", práskal dveřma, aby se vzápětí 40x vrátil a pronesl větu "krávo blbá"... Dneska si žádnou z těch situací nepamatuje, maminka se odstěhovala, bráška lítá mezi rodičema den co den, a táta se chová v jednu chvíli jako vzorný otec (a je o tom přesvědčen!!!) a v druhou chvíli jako - tati promiň - vypočítavá svině. Nezlobte se na mě, ale když maminku shazuje a ponižuje před dospělými i dospívajícími dětmi, před sousedy, a hlavně před příbuznými, jinak to nazvat nemohu. Je zřejmě psychicky nemocný, ale nepřipustí si to. Všechno svádí na mamku: chlastá, protože ho opustila. Já se kvůli němu odhodlala jít na psychologii a teď se i léčím na psychiatrii. Mám synka, přítele, o kterého se můžu opřít, ale tátovy problémy mně mrzí tolik, že po jednom jeho telefonátu jsem po zbytek dne nepoužitelná.
Maminko, děkuji Ti, že jsi sebrala všechnu odvahu, že jsi od táty odešla, a že chceš i brášku ochránit před tátovým nevhodným chováním. :-*
Odpovědět