Re: 1. a 2. dite je rozdil

Po prvním porodu jsem nečekala tu bolest při nalívání prsou,odstříkávání, při kojení.A hlavně bych uvítala, kdyby mi někdo řekl, že to je dočasné a pak se tvorba mléka ustálí.Žila jsem v přesvědčení, jak je kojení úžasné a tahle hrůza k tomu měla daleko.Bolestivý nástřih, popraskané stehy, denní docházka i s miminem k Mudr.na ošetření(trvající skoro měsíc).
Miminko bylo uřvané,nespavé, stále blinkající (velmi slušně řečeno).Nejvíc v šoku jsem byla z toho, že první 4 měsíce nespal déle než 30minut.A to tak 4-5x/24 hodin.Do tří let to nebyly více než 2 hodiny v kuse,stále se budil.Celkem mu stačilo tak 6hodin spánku (trhaně).Lékař soucitně pravil, že i toto se bohužel stává.No... prášky na spaní jsem mu nedala a říkala jsem si, že už třeba zítra bude líp.Říkala jsem si to 3 roky a říkám si to několikrát v týdnu dodnes.Za první rok jsem měla dole 25kg.Nenašel se nikdo, kdo by mě vystřídal.
Šestinedělí bylo náročné,ale radost z toho, že máme dítě, přebila všechno.Pak ale nastal zlom, přišla hrozná únava, pomoc žádná, pouze nevyžádané rady a ještě k ničemu.Tatínka po měsící přešla taky nálada a začal hrozně žárlit.Dítě "vzal na milost",když mu byli 3 roky.Vůbec se divím, že jsme to ustáli. Dítě jsme si moc přáli a nakonec nás tolik rozdělilo. Byla jsem tak strašně unavená a vyčerpaná, že jsem neměla sílu to nějak jinak řešit.
Dlouho jsem si nedovedla představit, že budu mít ještě další dítě. Nakonec se narodilo a všechno je jinak.Akorát ty pocity hrůzy, že to bude stejné, jako s prvním. Miminko první tři měsíce prospalo,dobře jedlo, neblinkalo,prostě pohodář, starší byl ve školce a já jsem zvládla tolik věcí.... a byla naprosto vklidu.
Manžel taky vidí, že se dvěma už to není jako s jedním, takže pomáhá, jak to jde.Hlavně se snaží být co nejvíce s dětmi, protože pochopil...
Poté, co mi 4dny po prvním porodu vlezlo do bytu 9 příbuzných a šlo přát k narozeninám, se mi tady nesmí nikdo objevit bez ohlášení.Pustili se sami, s náhradníma klíčema, donesli dort a všechny ty krámy kolem toho a slavili v obýváků.Manžel byl v práci, nevěděl o tom.Já sotva chodila,v košili od mlíka,neučesaná, kojenec řval nebo byl přicuclej,tak jsem si to odbyla pěkně v ložnici a ostatní mi byli ukradení.Chodili se na nás dívat od dveří, trvalo asi dvě hodiny, než si pojedli a popili a snad jim i došlo, že přestřelili.Vypadli, než přišel manžel, radši....Dodnes vzpomínají, jaké jsem měla krásné narozeniny