3.8.2009 8:50:04 AludneV
Velká změna
Vzhledem k tomu, že syn se narodil předčasně a to 5 dní po mém nástupu na mateřskou, jsem si v porodnici myslela, že když nemám nic připravené, že se zhroutí svět. Babičky mi obě ochotně nabízely pomoc, ale manžel jí odmítal. Raději vše na mimi připravil a vypral sám a babička přijela jen vyžehlit. Když nás po 14 dnech propustili domů, rychle jsem uklidila ložnici, aby mimi mohlo být v klidu tam. Postupně jsem si uklidila i zbytek domu a to, že nejsou umytá okna neřeším. Budou až to vyjde. Synek je naštěstí velmi milé, hodné a spavé dítě, jen občas zlobí prdíky. Problémy jsem neměla s ním jako se sebou samou. Fyzicky jsem byla o.k. (velmi hladký, rychlý porod). Trochu problémy mi dělalo noční vstávání po 3 hodinách, ale teď už taky vydrží spát déle. Nejhorší byla ta izolace. Člověk je zvyklý denně komunikovat s lidmi a řešit pracovní věci a najednou sedí doma, kouká na spící miminko a během dne akorát žvatlá stále to samé. Když se vrátí navečer manžel domů z práce, je vypovídaný z práce a moc se mu komunikovat nechce. Když jsme byli u sousedů na terase na kávě a já začala mluvit o tom jak nám synek krásně kaká, tak jsem si řekla, že to už je vážné a tyhle řeči jsem si zakázala. Doufám, že se to zlepší až budu moct vyrazit třeba na plavání, cvičení, kosmetiku, ke kadeřnici (při kojení mi to moc nevychází).
Odpovědět