Re: depka?
Ahoj,píšu, protože jsem zažila něco velmi podobného..bylo mi 29 let, když se mi narodil syn a myslela jsem si, že jsem na všechno připravená..po návratu z porodnice jsem zažívala stejné pocity jako ty..neměla jsem z maličkého radost, nic mě netěšilo, pořád jsem jen brečela, nemohla jsem spát, nechutnalo mi jídlo...prostě děs..Snažila jsem se ze všech sil to zvládnout, protože přece mě, jako zdravotní sestře, to nemůže dělat až takové velké problémy..OMYL..po třech měsících už to nebylo k žití a šla jsem k psychiatrovi, protože jsem si už připadala opravdu jako blázen..řkl mi, že je dobře, že jsem přišla, ptotože se mi rozjela laktační psychoza..nejprve se snažil dát mě do kupy bylinkama, ale když viděl, že je to pořád stejné, ne-li horší, předepsal mi antidepresiva..ze začátku jsem se za to styděla, ale když jsem pochopila, že tento stav nelze zvládnout doma o samotě, byla jsem šťastná, že jsem se odhodlala tam jít..Vždyť když tě bolí zub, jdeš k zzubaři..když tě bolí noha, jdeš k ortopedovi..a prostě, když máš problém na duši, je tady od toho psycholog či psychiatr!!! Dnes mám 2,5 Ondřejka a jsem neskutečně pyšnou a šťastnou maminkou..jen mě mrzí, že jsem tam nešla dřív a neužívala jsem si prcka hned od začátku, tak jak by to mělo být..na druhou stranu, díky bohu, že jsem tam šla vůbec
)) Kdoví, jak by to celé dopadlo, bez odborné pomoci..Pokud budeš chtít si popovídat nebo poradit, klidně mi napiš na : d.hejdova@centrum.cz . Držím ti palce, ať se to co nejdříve vyřeší i u tebe, protože ty dětičky nám rostou strašně rychle a to miminkovské období trvá opravdu jen velmi krátkou dobu :-(((
Odpovědět