Jsou moje
Mě strašně vadily návštěvy v porodnici. Dvojčata se narodila ve 34 tt, a já se musela naučit starat se o ně. byla jsem po císaři a měla problémy sama se sebou a ještě skloubit čas s péčí o dětičky a s kojením. Ale jakmile přišla návštěva, nestíhala jsem nic. Měla jsem problém s kojením. V porodnici jsme byli 14 dní. Děsný!!! A když jsme přišli domů, tak najednou mi došlo, že si pro ty děti nikdo nepřijde, že je nemám půjčené a že jsou moje. Tři měsíce nám trvalo, než se nám podařil vytvořit nějaký režim a mě se smířit s tím, že jsem máma.Děti byly nespavé, hladové a dcera trpělana koliky. Já nevyspalá a nestíhala jsem se ani pořádně najíst a měla jsempocit, že pořád lítám s prsama venku. A opět ty návštěvy. Tchyně s tchánem nebraly moc ohledy a klidně přišli na návštěvu v sedm hodin večer a čekali, že je budu obskakovat. Ale pak se to sklidnilo, režim jsme si našli, teď je jim sedm a těm začátkům se směju. Za 14 dní čekám třetí mimčo a všechno už si zkusím zařídit jinak. Hlavně žádné návštěvy v porodnici. Kromě manžela samozdřejmě.
Odpovědět