Re: první týdny
První co mě napadlo, když mi dcerku položili do postýlky vedle mě na šestinedělí bylo, kdo se o ni teď bude starat.....? Přijmout ten náhlý nával nepřetržité zodpovědnosti se vyskytl hned den po porodu. Do té doby jsem byla zvyklá spát bez vzbuzení celou noc a najednou jsem si nemohla odpočinout ani po vyčerpávajícím porodu.
Doma jsme holčičku museli budit na kojení každé 2,5 hodiny a to byl kámen úrazu. Manžel šel budit miminko, přebalil, a poté ho čekal nelehký úkol, když měl probudit mě. Bez něj bych to určitě nezvládla. Byla jsem neustále strašně unavená a nevzbudil mě ani budík.
Další náročnou činností bylo uspávání řvoucího novorozeněte v podvečerních hodinách. Opět manžel, který přišel na techniku natřásání kočárku nebo autosedačky, která se malé zamlouvala se musel tohoto úkolu zhostit.
Ano ano, byly tehdy prázdniny a manžel měl naštěstí jako pedagog dovolenou. Nyní čekáme potomka v září, který je pro něj absolutně nejnáročnějším obdobím při záběhu nového školního roku a bude mít co dělat sám se svými povinnostmi, natož, aby pomáhal s malým. Už teď se děsím, jak to všechno zvládnu, ještě se starším tříletým dítětem, ale na druhou stranu jako druhomatka, už určitě nebudu bojovat s návalem zodpovědnosti a věřím tomu, že jsem si i zvykla na to, že dítě se čas od času někdy budí.
Odpovědět