30.7.2009 23:53:36 Nomisa
Zvládnout cvičení - "vojtu"
V porodnici jsem si byla "jistá v kramflecích". Připadalo mi, že postatarat se o mimino nebude nic hrozného. Jenže: tam mi jídlo přinesli až "pod nos", když přišla návštěva, tak jsem se šla v klidu vysprchovat, protože mimi někdo hlídal, stále kolem mě pobíhaly sestřičky, kdykoli jsem mohla zajít na radu nebo požádat o pomoc.
Když jsem přišla s dcerou poprvé domů, položila jsem ji do košíku (spala), já jsem si sedla na gauč a začala jsem brečet. To mi totiž docvaklo, že je na mě totálně závislá a že se jí už "nezbavím". Hrozně jsem se v tu chvíli bála, že se probudí a já nebudu vědět, co dělat. Zda přebalit nebo nakrmit, hrát si s ní nebo ji nechat v klidu - a co s ní proboha budu dělat, když se vzbudí v noci?
Vzhledem k její diagnóze - poporodní obrně jsme ještě musely 5x denně cvičit vojtu, což mi na klidu nepřidalo. Bylo mi jasné, že necvičím tak dobře, jako profesionální reh. sestry a bála jsem se, že jí zkazím život, že z ní udělám mrzáka.
Vzhledem k tomu, že u prvního dítěte to byl vážně zápřah (dcera byla mimořádně hodná, ale kvůli obrně se přidružovaly i jiné problémy)... další dvě děti jsem si už jen užívala. Obě byly zdravé - a to byla ta největší výhra.
Odpovědět