2.8.2009 23:29:14 Věra.
nicnedělání
První dítě - syn byl o trošku dříve narozený a tak spavý. Pořád spal a chrněl. A já zjistila že nemám moc co na práci, jen koukat na spící mimi. Přitom člověk čekal " masakr", jak je znal z vyprávění, depku, nebo alespon stavy nemohoucnosti typu " ještě ve tři odpol v pyžamu, to už nemá cenu se převlékat "....
A ono nic -- syn chrněl a chrněl, já se začala učit francouzštinu jako samouk a dočítala knížky co se nedočetly v těhotenství.
Synovi to sedmispáčství vydrželo poměrně dlouho, probral se až kolem půl roku, začal pomalu popolézat.....a to již byla jiná kapitola.
Odpovědět