Re: Střípky
Tak po příchodu domů jsem poklidila ten binec, který manžel stihl udělat a zaučila jsem manžela, jak se přebaluje a ty věci okolo, aby se spolupodílel na péči. Pomáhal vydatně, super byla i ta podpora.
Domů jsem nikoho nezvala, chtěla jsem mít klid na soužití s miminkem.
Nehorší bylo to poznávání a takové ty pocity co že to dítě tak asi chce, když pláče. Vylučovací metodou jsem na to většinou přišla a pak už nastoupila intuice a už jsem uměla rozeznat druhy pláče.
Hrozný byly taky prdíky, na které syn trpěl, protože jsem nejedla absolutně nic nadýmavého - až jsem nejedla skoro vůbec nic a přesto jsem mu nemohla pomoci. Ten pláč byl hrozný a pocit bezmoci také. Nervy na pochodu.
Jinak jsem to zvládla celkem dobře, mám hodné dítě.
Odpovědět