oprava a dokončení - Pro mě bylo nejtěžší, když jsem v začátku těhotenství zjistila, že přítel, se kterým jsem žila 2 roky si našel ještě jednu přítelkyni a ta čeká dítě též...mě bylo 30 a dle gynekologa , že jsem takhle neplánovaně otěhotněla, to byl trochu zázrak, bylo mi řečeno, že nejspíš budu muset podstoupit umělé oplodnění... když se mi narodil syn, té druhé se narodila jen o 2 dny později dcera ... a táta si nadále užíval svobodného života ... opět bydlel sám a brzy si našel další milenku ( s tou už má také dítě).Podotýkám, že mu tehdy bylo 40, měl za sebou jedno nevydařené manželství a 2 školní děti, vystudoval už 3 vysoké koly ( jen magistra ).
A tak po císaři ( měla jsem v těhot.problémy s játry a tak byl nutný předčasný císařský řez s umrtvením), sama doma, dítě spoustu zdravotních problémů ( s játry měl až do 4 let), měla jsem málo mléka a tak od 3 týdnů na půl kojení, na půl Nutrilon, poté do 3 let měl alergii na kravské mléko , tedy Nutrilon nadále). Měl půl roku obráceně den a noc, celé noci proplakal, 4x jedl a měl problém s větry - bolestí bříška... Já na vše sama, otec se ukázal 2x do měsíce vždy na pár minut ( šel s malým na hodinu ven v lepším případě).
V prvních dnech po porodu jsem myslela, že po 30 letech , kdy jsem se starala jen sama o sebe, to prostě nemohu zvládnout, neustále k lékaři a do nemocnice, nákupy plen a mléka, neustále bez penez, v noci bez spánku a vědomí, že je to bezmocné stvoření odkázané JEN NA MĚ....a celý život už to tak bude...
čím víc dnů však matka se svým dítětem tráví...žije.... tím víc ji připadá, že je vlastně její součástí a když měl poprvé v 7 letech jet sám na tábor a pak na 3 týdny do léčebny... myslím, že ten, kdo víc trpěl nepřítomností toho druhého jsem byla já....
dnes mám zdravého syna, který jde od září na 8leté matematické gymnázium v Brně, jsem na něj pyšná, i na to, jak jsem ho, ač to nebylo z počátku vůbec jednoduché, sama a dobře vychovala... ted je před námi puberta, druhé pro matku nesnadné období, ale to je zas na úplně jiné téma...