Z porodnice na invalidním vozíku
Tři týdny před termínem porodu se mně rozestoupily pánevní kosti tak, že jsem nemohla nejen chodit, ale nehýbala jsem nohama vůbec. Porod jsem zdárně zvládla, ale pak následovala doslova muka. Týden jsem ležela nehnutě v porodnici, o miminko jsem se z pochopitelných důvodů nemohla starat a viděla ho jen na kojení. Za ním jsem se taky nedostala, jen když manžel sehnal v porodnici invalidní vozík a zavezl mě za ním. Nonstop jsem brala utišující léky proti bolesti.Po týdnu odloučení od miminka a se stále stejnými bolestmi nás raději manžel odvezl domů, samozřejmě na invalidním vozíku. První dny doma byly hodně kruté, kdyby nebylo tatínka, který skvěle převzal moji roli, bychom to ani nezvládli.O synka jsem mohla pečovat jen v sedě na gauči. V bolestech jsem první čtyři týdny přebalovala, koupala, krmila.... Potom se můj stav začal rychle zlepšovat a já si konečně začala užívat krásných chvil s naším Hugiskem. Asi po sedmi týdnech po porodu jsem poprvé vyrazila s kočárkem na krátkou procházku. Na ten šťatsný pocit, kdy jsem konečně mohla jít s miminkem po svých a ne jen s ním v náručí na invalidním vozíku, asi nikdy nezapomenu.
Odpovědět